Pátek, 29. března 2024

Ambrozek den poté

Ambrozek den poté
Premiéra nové hollywoodské apokalypsy Den poté vrátila na stránky novin debatu o změnách klimatu a jejich možných dopadech. Nechme teď stranou, do jaké míry efektně nadsazený film odpovídá reálným hrozbám. Faktem totiž je, že vážná rizika prostě existují a není rozumné je ignorovat. Tím spíše v zemi, která se na jejich zvyšování významně podílí. V přepočtu emisí skleníkových plynů na hlavu totiž Češi patří k největším znečišťovatelům na světě. A jak se zdá, bohužel se to hned tak nezmění. Svou vinu na tom nese i ministerstvo životního prostředí, které právě v těchto dnech promarňuje jedinečnou šanci přinutit zdejší průmyslníky k ekologicky šetrnějšímu chování.

Kredity

Ve snaze čelit nebezpečím, s nimiž je spojeno globální oteplování, si Evropská unie odhlasovala, že její členové splní Kjótský protokol a sníží emise skleníkových plynů. Už od ledna proto plánuje spustit systém, do kterého se budou muset povinně zapojit tisíce podniků ve všech členských zemích a který by je měl významně motivovat ke splnění tohoto závazku.
Firmy, které by jej nebraly vážně, vystavuje přísným pokutám, zatímco ekologicky vstřícným společnostem dává šanci získat peníze. Jeho princip je jednoduchý. Každá země obdrží právo vypustit jen určité množství oxidu uhličitého ročně a to bude moci administrativně zdarma rozdělit v podobě povolenek mezi domácí podniky. Ty pak budou smět emitovat jen takové množství CO2, které bude odpovídat počtu obdržených povolenek. Kdo množství překročí, bude muset kredity odkoupit od šetrnější firmy. Kdo naopak zainvestuje do moderní technologie a emise sníží, bude moci své přebytky prodat.
Výhodou je, že tak ke snížení emisí dojde tam, kde je to nejlevnější: znečišťovateli, který může exhalace snížit s malými náklady, se to vyplatí, protože pak ušetří hodně kreditů, které bude moci prodat. Naopak pro firmy, které by za stejné opatření zaplatily více, bude výhodnější odkoupit povolenky.

Čím více, tím méně

Je tu ale jeden háček: aby celý projekt fungoval, musejí podniky od vlád dostat jasný signál, co se po nich v této oblasti bude v příštích letech chtít. A v tomto ohledu je zatím bohužel z návrhu českého alokačního plánu, podle něhož mají být zdejším podnikům rozděleny emisní povolenky, zřejmé pouze jedno - se žádným snižováním znečištění se nepočítá. Dosavadní exhalace ze sektorů, kterých se obchodování týká, činily 88,8 milionu tun CO2 ročně. Návrh plánu, který ministr Ambrozek zveřejnil první červnový čtvrtek, přitom počítá s tím, že by mezi české podniky rozdělil povolenky až na 91,6 milionu tun ročně a celkový počet exhalací by tak naopak mohl ještě stoupnout.
Jak je takový paradox možný? Jednoduše. Komunistické vlády totiž dbaly na životní prostředí tak málo, že dostát kjótským závazkům a snížit objem svých emisí o osm procentních bodů nebylo pro Česko ani další postkomunistické země nijak náročné a podařilo se jim to už dávno. Stačil krach několika dosluhujících továren a nejnutnější modernizace v ostatních zastaralých podnicích a množství vypouštěného CO2 rázem kleslo o desítky procent (v případě Česka konkrétně o pětadvacet). Unie tedy v tuto chvíli nemůže země někdejšího sovětského bloku k dalším redukcím nutit a to přesto, že - jak už bylo řečeno - v přepočtu na hlavu nebo jednotku HDP i nadále znečišťují podstatně více než jejich západní sousedé.
Toho také využívají zdejší podniky a jejich svazy. Jakémukoli dalšímu snižování exhalací se brání s \"neprůstřelným\" odkazem na to, že kjótský cíl s přehledem plníme. Vedle tradičních výmluv, že \"nikdo neprokázal souvislost mezi zvyšováním objemu emisí oxidu uhličitého a globálním oteplováním\", navrch nešetří ani obavami o ekonomický růst a konkurenceschopnost evropských výrobců na světovém trhu. Český Svaz průmyslu a dopravy se ve svém dubnovém memorandu k ekologické legislativě nechal slyšet, že \"svatá válka za prosazení Evropského schématu obchodování vážně ohrozí některá průmyslová odvětví existenčně a jiným bude velmi omezen jejich rozvojový potenciál\".

Zvláštní případ amnézie

S tím ovšem samozřejmě nelze souhlasit. Jestliže český plán pro obchodování s emisemi nebude žádat alespoň mírné snížení znečištění, v rozsahu zhruba 4 %, průmysl dostane signál, aby nadále nic nedělal. Podniky tedy opět odloží investice do efektivnějších technologií a zatímco ostatní země budou svůj průmysl modernizovat, české ekonomice vlak čistých technologií nejspíše ujede.
A je tu ještě jedna věc: po propadu v první polovině devadesátých let začínají české emise v posledních letech opět mírně stoupat. Je přitom třeba počítat s tím, že Brusel bude v příštích letech tlačit na další a další snižování - unijní dokumenty se zmiňují o plánech snížit do roku 2050 množství emisí skleníkových plynů o rovnou polovinu oproti stavu z roku 1990. Bezstarostné přidělování povolenek tak může zemi dostat za deset dvacet let do obtížné situace.
Potíže však mohou přijít i mnohem bezprostředněji. Bruselská komisařka pro životní prostředí Margot Wallströmová už totiž dala najevo, že příliš velkorysé rozdělování kreditů nehodlá tolerovat, protože by sráželo jejich cenu na trhu, a tím pádem i snižovalo motivaci k investicím do omezování emisí.
Návrh alokačního plánu je tedy na světě a rozhodující bitva o jeho konečné znění mezi Ambrozkovým a Urbanovým ministerstvem, znečišťovateli a ekologickými organizacemi právě začíná. Nezbývá než doufat, že její výsledek nebude ještě horší než už beztak neuspokojivá předloha, nad níž se odehraje. Jistou naději dává skutečnost, že vláda před třemi měsíci přijala poměrně ambiciózní program na zmírnění dopadů změny klimatu, který do roku 2020 počítá se snížením emisí skleníkových plynů o celou čtvrtinu v porovnání s rokem 2000. To znamená, že každý z nás by místo nynějších 12 tun oxidu uhličitého ročně emitoval o třetinu méně. Škoda, že si na to ministr Ambrozek teď nevzpomněl.

Klára Sutlovičová
Autorka pracuje v Centru pro dopravu a energetiku.
Zdroj:Respekt
Sdílet článek na sociálních sítích

Partneři

Asekol - zpětný odběr vysloužilého elektrozařízení
Ekolamp - zpětný odběr světelných zdrojů
ELEKTROWIN - kolektivní systém svetelné zdroje, elektronická zařízení
EKO-KOM - systém sběru a recyklace obalových odpadů
INISOFT - software pro odpady a životní prostředí
ELKOPLAST CZ, s.r.o. - česká rodinná výrobní společnost která působí především v oblasti odpadového hospodářství a hospodaření s vodou
NEVAJGLUJ a.s. - kolektivní systém pro plnění povinností pro tabákové výrobky s filtry a filtry uváděné na trh pro použití v kombinaci s tabákovými výrobky
E.ON Energy Globe oceňuje projekty a nápady, které pomáhají šetřit přírodu a energii
Ukliďme Česko - dobrovolnické úklidy
Kam s ním? - snadné a rychlé vyhledání míst ve vašem okolí, kde se můžete legálně zbavit nechtěných věcí a odpadů