Evropská unie a elektronický šrot

V rámci EU byl problém elektrického a elektronického odpadu po řadu let jedním z hlavních úkolů. Aby je vyřešila, vytvořila unie legislativu pro nakládání s odpady z elektrických a elektronických zařízení známou pod zkratkou WEEE (Waste of Electrical and Electronic Equipment) a direktivu Zákaz používání nebezpečných substancí (RoHS - Restriction of the use of certain Hazardous Substances). Cílem je chránit a zlepšovat kvalitu životního prostředí, i lidské zdraví a využívat přírodní zdroje rozumně, opatrně a racionálně. Jedním z klíčových faktorů je třídění odpadu jako základní podmínkou k zajištění recyklace a bezpečné likvidace nebezpečných látek. S podrobnějšími informacemi o předpisech týkajících se ochrany životního prostředí se lze seznámit na oficiálních stránkách Evropské komise věnovaných této problematice: europa.eu.int wee_index.htm.

Na direktivách WEEE a RoHS publikovaných v únoru 2003 jsou založeny i následující kroky v rámci EU:

08/2004: Členské státy převedou direktivy do svých zákonů

08/2005: Aktivní převzetí systémů v zemích EU založených na těchto direktivách

07/2006: Zákaz používání škodlivých substancí vstoupí v účinnost as tak, jak je vymezen v direktivách RoHS

Nezávisle na směrnicích EU a budoucích zákonech přijaly už některé země své vlastní systémy zpětného přebírání produktů po skončení jejich životnosti například Belgie, Dánsko, Norsko, Nizozemí, Švédsko a Švýcarsko.

O zátěži, jakou představuje výroba počítačů pro životní prostředí informuje například i studie Univerzity spojených národů na adrese . Podle ní je např. k vyrobení běžného stolního počítače se 17 palcovým monitorem zapotřebí 1,8 tuny surovin včetně 1500 litrů vody a 22 kg chemikálií.