PŘÍRODNÍ KRÁSY ZÁPADNÍCH ČECH

K poměrně známým, ne však všeobecně rozšířeným horninám patří křemenná hornina s poněkud "zemitým" českým pojmenováním buližník. V dávné geologcké minulosti se tvořila složitými procesy na dně tehdejších moří a na zemský povrch nyní vystupuje zejména v protáhlém a úzkém pruhu mezi okolím Prahy a klatovským Pošumavím. Je tedy součástí území nazývaného Barrandien. Převážně tmavé buližníky jsou velice tvrdé a odolné, proto vystupují nad "měkčím" okolím v podobě skalnatých kamýků (tzv. suků nebo tvrdošů), hřebenů nebo věžovitých útvarů, výrazně modelovaných mrazovým zvětráváním.

Krajinou buližníkových skal bychom mohli označit pás území mazi Plzní a Klatovy. Příkladem jsou partie pod hradem Radyní (v dosahu naučné stezky s přírodní památkou Andrejšky) a směrem ke Starému Plzenci. Asi 5 km jihovýchodně od Přeštic zase červeně značená cesta míjí hřeben Loupenských skal a přírodní památkou Loupensko a "kamenným zvěřincem" - Vejří, Myší a Mravenčí skálou, Syslíkem, a dokonce Žabím koněm... Archeologicky významné jsou pak buližníkové hřebeny ve východním okolí Přeštic blíže k Chocenicím, např. Čertovo břemeno a suk Velké skály na severním svahu návrší Jezevčí (též Bzí nebo Žižkova) skála (609m).

Za bizarní buližníkovou scenérií se můžeme vydat i do západního okolí Klatov s přírodní památkou Tupadelské skály. Téměř čtvrt kilometru dlouhý hřeben, vystupující na zalesněném návrší již od obce Tupadly, je tam rozčleněný do řady skalních věží (např. Kočičí hlava, pojmenovaná podle převisté vrcholové partie), vyhledávaných především horolezci.