Svět po Kjótu

V době, kdy probleskují vědecké zprávy, že v zemské atmosféře nebylo v uplynulých tisíciletích nikdy tolik oxidu uhličitého jako dnes, se v kanadském Montrealu sešli zástupci států, aby se dohodli, jak dál bojovat proti vypouštění skleníkových plynů do atmosféry. Konference má především stanovit pravidla, podle kterých se bude posuzovat, jak 39 zemí, které podepsaly Kjótský protokol na omezování emisí, cíle tohoto dokumentu plní. Například je třeba vyřešit započítávání objemu oxidu uhličitého, který pohltí lesy, do emisních limitů. Nicméně důležitější bude, zda konference naznačí, jak bude svět postupovat v boji s klimatickými změnami po skončení platnosti Kjótského protokolu. Ten vyprší v roce 2012. V té době by jeho signatáři měli vypouštět do ovzduší o 5,2 % plynů méně než v roce 1990.

POZOROVATELÉ SE SHODUJÍ, že klíčové bude, zda se podaří vytvořit takový systém, který by byl dostatečně pružný, aby přiměl i hlavní znečišťovatele ovzduší z řad rozvojových zemí přidat se k celosvětové snaze o omezování emisí. Řeč je především o Indii a Číně. Ty se zatím limitům pro emise oxidu uhličitého brání s tím, že by taková opatření poškodila rozvoj jejich hospodářství. Bez Číny a Indie, stejně jako bez Spojených států, které nejsou smluvní stranou Kjótského protokolu, budou podle expertů snahy o omezování globálního oteplování jen málo účinné.

Za přijatelnou možnost, jak zatraktivnit boj s emisemi i pro tyto země, je podle některých analytiků citovaných listem Financial Times považováno uznání alternativních způsobů omezování emisí. Napříště by se měly prý uznávat nejen striktní limity, ale také závazky na snižování energetické náročnosti ekonomiky či podpora výzkumu technologií šetrnějších k životnímu prostředí.

AUTOR: JAN STUCHLÍK