zpravodajství životního prostředí již od roku 1999

"Vědecká" metoda prodejce vodních filtrů

12.01.2006
Voda
 Vědecká  metoda prodejce vodních filtrů
Stanovení vodivosti (správně konduktivity) udává, kolik iontů je ve vodě rozpuštěno.
Před časem nás navštívil prodejce vodních filtrů a nabídl nám, že nám udělá na místě zdarma rozbor vody, zda v ní máme nějaké nebezpečné látky typu těžkých kovů, pesticidů, dusičnanů apod. Měl malý přenosný přístroj, který nazýval konduktometr, kterým změřil jednu hodnotu a na jejím základě nám hned řekl, že máme vodu závadnou. Protože se nám to moc nezdálo, chceme se zeptat, zda je možné takto na místě zjistit závadnost vody a není už nutný rozbor v laboratoři?

Stanovení vodivosti (správně konduktivity) udává, kolik iontů je ve vodě rozpuštěno. Tato hodnota je sledována podle platné Vyhlášky pro kvalitu pitné vody č. 252/2004 Sb. Mezní hodnota pro vodivost pitné vody je 125 mS/m. To odpovídá hodnotě rozpuštěných látek asi 1 g/l, což je tradiční hranice mezi vodou pitnou a minerální. Ani zvýšená hodnota konduktivity nad tento limit nemusí ještě znamenat, že voda je nevhodná k pití – o tom by šlo totiž rozhodnout až na základě podrobné analýzy jednotlivých aniontů a kationtů (minerálních látek).
Na vodivosti vody se podílejí především anionty jako jsou sírany, dusičnany a chloridy a kationty vápníku, hořčíku, sodíku a draslíku. U neznečištěných vod jsou všechny minerální látky (vápník, hořčík, sodík, chloridy, sírany, hydrogenuhličitany atd.) přírodního původu a jejich určitý obsah ve vodě být prostě musí, aby voda byla vůbec pitná. U vod znečištěných např. dusičnany, je „dusičnanový“ podíl na celkové vodivosti menšinový, protože průměrné hodnoty vodivosti pitných vod (konkrétně 62 % vod) se v ČR pohybují v rozmezí 20 – 60 mS/m a obsah dusičnanů na úrovni limitní hodnoty (50 mg/l) by odpovídal vodivosti asi 13,5 mS/m.
Těžké kovy vytvářejí ve vodě různé komplexy, které se na vodivosti podílí jen zanedbatelně, obvykle v řádech µS/m. Organické látky obvykle nereagují s vodou za vzniku iontů, což je nutným předpokladem pro vodivost dané látky, nebo je jejich pohyb s nábojem omezen vzhledem k jejich špatné migraci, resp. elektromigraci ve vodě. Proto lze konstatovat, že organické látky, konkrétně Vámi zmíněné pesticidy a herbicidy, nemají podíl na vodivosti pitné vody.
Podle sdělení spotřebitelů požívají někteří dealeři ještě další způsob, jak podpořit konduktometrické měření – uvedou zákazníkovi jednotky vodivosti nikoliv milisiemens (mS), ale mikrosiemens (µS) a tyto vyšší hodnoty pak srovnávají s limitní hodnotou udávanou v milisiemens (1 S = 1000 mS = 1000000 µS).

Závěr: Měření vodivosti neříká nic ani o obsahu škodlivých látek ani o obsahu zdraví prospěšných látek ve vodě a bez podrobné analýzy vody je jen nevýznamným technickým ukazatelem.

Prosinec 2005
Zdroj: SZÚ www.szu.cz

Komentáře k článku. Co si myslí ostatní?

Další články
Podněty ZmapujTo
Mohlo by vás také zajímat
Naši partneři
Složky životního prostředí