zpravodajství životního prostředí již od roku 1999

Šanghajská skládka nabízí naději i smrt

15.04.2006
Odpady
Šanghajská skládka nabízí naději i smrt

Šanghaj - Sung Tchi-pching, venkovan z čínské provincie Ťiang-su a australský manažer Bernie Kearsley-pratt nemají na první pohled nic společného. Skutečně nemají. Tedy s výjimkou jediné věci: oba přilákal netušený finanční příslib z odpadků tyčících se ve vysokých haldách. Právě odpadky potvrzují to, že Šanghaj představuje největší regionální boom.

Oba přilákal zlatý důl v podobě odpadků a nyní tráví čas hrou na kočku a myš. Sung se připojil k hordám chudých Číňanů, kteří prohrabávají smetiště. Kearsley-pratt, který řídí největší městskou skládku v Šanghaji, se jim v tom snaží zabránit. Australan, který pracuje pro francouzskou společnost, pomáhající zvládnout šanghajské odpadky, říká, že jeho nelehkou práci ještě víc znesnadňuje - a některé dny přímo znemožňuje - krutá skutečnost,že si Číňané mohou vydělat mnohem víc peněz sbíráním igelitových tašek, plechovek a gumových podrážek z bot, než kdyby se živili jako zemědělci či obyčejní dělníci.

Sung, který přišel do Šanghaje, aby vydělal peníze na nákladné školné pro svou starší dceru, tráví několik hodin prohrabáváním odpadků na jednom z největších smetišť v Asii. Když člověk nemyslí na rizika, jako je možné rozmačkání buldozerem, vdechování nezdravých plynů, brodění se po kolena v hnijícím smetí či zmlácení některým z gangů sběračů odpadků, pak se to dá dokonce pokládat za dobrou práci. "Předtím jsem pracoval opravdu těžce jako dělník, denně dvanáct až patnáct hodin za pár set jüanů," říká Sung. "Musíte pracovat pořád, i když jste nemocný nebo unavený. Tady pracuju sám na sebe a mám mnohem víc volnosti, dělám jen čtyři nebo pět hodin denně a vydělám víc," vysvětluje.

Každé ráno připluje z Šanghaje na prámech průměrně 6300 tun odpadků. Kearsley-prattova společnost Onyx v roce 2003 vyhrála mezinárodní výběrové řízení na zpracování šanghajských odpadků. Aby kalamitní situaci zvládla, investovala společnost miliony dolarů do těžké techniky, ekologických opatření a výcviku zaměstnanců. V plánu bylo vytvořit úpravnu, která zajistí bezpečnost spodních vod a vyprodukuje dostatek zemního plynu pro potřeby malého města. Jednoduše mělo se jednat o nejčistší, nejbezpečnější a nejmodernější představitelnou skládku - dokud se neobjevili sběrači odpadků. Přicházeli po jednom i ve dvojicích jako Sung a jeho žena, anebo jako gangy organizované podle míst na čínském venkově, z nichž pocházejí. To, co začalo jako pomalu narůstající spor, se postupně změnilo v dokonalý zmatek. "Jakmile vyklopíme další náklaďák, bude se všude kolem strojů motat čtyřicet až padesát lidí... a jsou to hodně velké stroje," říká Kearsley-pratt. "Nemáme statistiky, ale pěkných pár lidí už se takhle nechalo rozmačkat."

"Jen se snažíme vydělat si na živobytí, abychom měli co jíst!" křičí asi padesátiletá žena na zaměstnance skládky v oranžových vestách, kteří přišli zakrýt další vrstvu odpadků tuhými, nepromokavými plachtami. "Jestli nám nedokážete pomoct přežít, tak si nás aspoň nevšímejte!" I ona, stejně jako desítky dalších, přebírá denně smetiště, aby mohla prodat do specializovaných sběren různé druhy odpadu, ať to jsou kousky skla, gumy, plastů či hliníku nebo plechovek.

"V loňském roce nám přijali starší dceru na prestižní vysokou školu, ale musíme za ni zaplatit 10.000 jüanů zápisného," říká pan Sung. To je v přepočtu 1250 dolarů, ke kterým navíc musí připočítat 125 dolarů za školné pro mladší dceru. "Nevěděli jsme, kde jinde bychom tolik peněz mohli vydělat. V ničem jiném než v tomhle nemáme naději."

Vedení skládky nejprve doufalo, že se jim podaří se sběrači odpadků dohodnout na pravidlech, která by jim umožňovala přebírat odpad, aniž by ohrožovali sami sebe a práce na skládce. Ale potenciální bonanza z odpadků se ukázala - stejně jako zlatá horečka - být nezvladatelná. Rozsah problému je jasně vidět. Každou hodinu na skládku dorazí průměrně 120 nákladních aut naložených čerstvým odpadem z prámů - a za nimi jedou skvadrony sběračů na motorkách. Město má zatím jen velmi vágní plány, jak se s nimi vypořádat. "Postupně budou vypuzeni," říká Wu Si-wej z šanghajského asanačního úřadu.

Šestačtyřicetiletý Ču Fej-siang, sběrač odpadků, který žije na okraji skládky, ale pochybuje, že by město mohlo zastavit jeho nebo některého z dalších sběračů. "Můžou zavolat policii, ale sbírat odpadky není nezákonné," vysvětluje. "Nekrademe. Jenom si vyděláváme na živobytí. Recyklování odpadků přece zemi pomáhá. A navíc... jsme špinaví a smrdíme. Policisté nás nikdy neseberou."

http://www.tiscali.cz

Komentáře k článku. Co si myslí ostatní?

Další články
Podněty ZmapujTo
Mohlo by vás také zajímat
Naši partneři
Složky životního prostředí