Výzkum hodnotící vliv vodáků na horní tok Vltavy se bude ještě nějakou dobu provádět a vyhodnocovat.
Jak je to s vlivem vodáků?
Nicméně jednání mezi SNP Šumava a zájmovými skupinami místních podnikatelů probíhají dále. Zatímco ekologičtí aktivisté tlačí na zpřísnění omezení a zákazů, druhá strana, na které možná stojí také vodáci, se snaží o opak. Výsledkem pro rok 2006 je zachování stávajícího stavu, tzn. splouvání je povoleno, pokud hladina vody neklesne pod limit, který je označen na nástupním místě Soumarský Most na vodočetné lati červenou ryskou o šíři 2 cm u pravého mostního pilíře a odpovídá zhruba stavu 42 cm na vodočtu v Lenoře.
Podrobnější informace najdete také na stránkách npsumava.cz.
Vzhledem k začínající sezoně a hlavně zmíněným jednáním jsme se rozhodli připomenout článek o provádění výzkumu vlivu vodáků na horní tok Vltavy protékající NP Šumava. Studii, která je výsledkem první fáze výzkumu můžete najít na stránkách npsumava.cz, stejně tak jako Studii využitelnosti splavnění Vltavy vodáky za podmínek regulačních opatření Správy NP a CHKOŠ. Zmíněný článek ale vyvolal, kromě vašich reakcí také reakci jedné z uznávaných vodáckých autorit – Vojty Jančara. Ten ve svém příspěvku polemizuje s jedním z argumentů použitých v textu paní Jitky Svobodové a tím je uvádění nominálně nižšího limitního stavu coby ústupku vodákům. V rámci diskuse o omezeních na Teplé Vltavě proto připomínáme také Vojtův článek z HYDRA 6/2005:
Problematika plavby v Národních parcích (Krkonoše, Šumava, Podyjí a Českosaské Švýcarsko) je vodáky (a nejen jimi) často diskutována. Obecně převládá názor, že způsob ochrany, který byl zvolen zákonem č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, je totálním zákazem. Pravda je, že se omezení případ od případu liší, podle přístupu vedení konkrétního NP. Někde je restrikce odůvodněná, někde méně a někde jsou argumenty zavádějící. Mám za to, že zavádějící argumenty byly použity i v HYDRU 5/2005 v článku „Teplá Vltava a vliv vodáků na ni“ od Jitky Svobodové (str. 28).
Nemohu polemizovat s uváděnými výsledky statistického průzkumu mezi vodáky na horní Vltavě, ale ohlasy na tento úsek z řad obcí, podnikatelských subjektů, ale i vodáků samotných slýchávám poněkud jiné, než ve smyslu „jen 13 z 1000 odpovědělo, že s omezením nesouhlasí“.
Nejsem ani odborníkem na ochranu přírody a už vůbec ne na rostlinné porosty v korytech řek. Původní obyvatelé hor však tvrdívali, že horská louka se musí sekat, aby „nezvlčila“, alespoň dvakrát třikrát do roka. Tak zůstává původní (chráněný) porost a nedostávají se na louku nežádoucí rostliny. Je-li to tak i s porostem pod vodní hladinou, nevím. Podobných otázek, respektive odpovědí, které jsou ochránci vodákům a veřejnosti vůbec dlužni, je mnoho a určitě existuje rozumná cesta pro obě skupiny, jak dojít ke konsensu. Prostě k tomu, že se třeba bohužel už nikdy s lodí nepodívám např. na Modravský potok, u kterého mne na kole předloni málem porazila Toyota se znakem NPŠ, ale např. jednou za rok v určitém období a v určitém čase za dobré vody si sjedu Vydru alespoň od Modravy, podél silnice až k Antýglu.
Zastavím se ale u rozboru vývoje sjízdnosti úseku Teplé Vltavy. Původní údaj sjízdnosti je kladen na stav vodočtu v Lenoře 65 respektive 55 cm. Dnes je jako povolené minimum udáván stav 45 cm na tomtéž vodočtu jako určitý významný ústupek. Zdůvodnění je uvedeno prosté: plastové lodě mohou dřít o dno a poškozovat jej, což laminátové lodě nedělaly. Poněkud je opomenuto, že i minima sjízdnosti určitých úseků na řekách se vyvíjí a mění. Dílem působením člověka a dílem působením přírody (řeky samé). Působení člověka spočívá v tom, že čas od času se vodočet poškodí a vymění. Nemusí být osazen výškově stejně a hned je tu změna. Ten posun může být i o metr a více, protože se prostě nula vodočtu osadila na jinou nadmořskou výšku. Vodáci pak chvíli zkoumají, jak to změnilo sjízdnost, respektive kam se minimum posunulo. Příkladem může být posun v nedávné době v Nespekách na Sázavě anebo změna na Tiché Orlici v Malé Čermné. Další změnu může přinést řeka sama. Voda nese mnoho pevných částic, takže dochází v různých místech říčního koryta k vymílání a jinde k usazování. Vodočty jsou umístěny většinou v místech upraveného koryta, kde jsou změny minimální. Ani tak jim však nelze zcela zabránit. Pokud se v místě vodočetné stanice řeka zanáší, pak se dostatek vody pro lodě posouvá k nule, extrémně se může vodočet ocitnout na suchu. Naopak, pokud se koryto vymílá, minimum se posouvá na druhý protipól. Zřejmě tedy nepůjde jen o ústupek pro plastové lodě, ale půjde i o vliv právě zmíněných aspektů. K tomu je samozřejmě třeba ještě dodat, že jiné podmínky platí pro splouvání úseku Lenora – Soumarský Most a třeba úseku Soumarský Most – Nová Pec. Pokud se podíváte do mapy, zjistíte, že existuje množství přítoků, které tok řeky významně posilují. Mezi největší patří určitě Řasnice a Studená Vltava. Řasnice posiluje Vltavu již v Lenoře (pod vodočtem), Studená Vltava pak u Dobré, takže podmínky splavnosti se na těchto úsecích docela liší.
Proto bych uvítal, kdyby se místo závěrů průzkumů (které navíc nejsou příliš objektivní) raději otevřely dveře oboustranně konstruktivní diskusi.
Opravdu bych se nerad dočkal doby, kdy vodáci budou moci plout jen na Vltavě mezi Vyšehradskou skálou a Štvanicí, a to pouze každé liché pondělí mezi 17 a 18 hodinou.
text: Vojta Jančar
foto: Fantomas a HYDROarchiv
Článek vyšel v HYDRU 6/2005, jako reakce na článek o prováděném výzkumu vlivu vodáků na horní tok Vltavy protékající NP Šumava.
HYDROtip: souhrnné informace o omezeních na vodácky zajímavých řekách v národních parcích najdete v HYDRU Speciál, které vychází již příští týden.
Podrobnější informace najdete také na stránkách npsumava.cz.
Vzhledem k začínající sezoně a hlavně zmíněným jednáním jsme se rozhodli připomenout článek o provádění výzkumu vlivu vodáků na horní tok Vltavy protékající NP Šumava. Studii, která je výsledkem první fáze výzkumu můžete najít na stránkách npsumava.cz, stejně tak jako Studii využitelnosti splavnění Vltavy vodáky za podmínek regulačních opatření Správy NP a CHKOŠ. Zmíněný článek ale vyvolal, kromě vašich reakcí také reakci jedné z uznávaných vodáckých autorit – Vojty Jančara. Ten ve svém příspěvku polemizuje s jedním z argumentů použitých v textu paní Jitky Svobodové a tím je uvádění nominálně nižšího limitního stavu coby ústupku vodákům. V rámci diskuse o omezeních na Teplé Vltavě proto připomínáme také Vojtův článek z HYDRA 6/2005:
Problematika plavby v Národních parcích (Krkonoše, Šumava, Podyjí a Českosaské Švýcarsko) je vodáky (a nejen jimi) často diskutována. Obecně převládá názor, že způsob ochrany, který byl zvolen zákonem č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, je totálním zákazem. Pravda je, že se omezení případ od případu liší, podle přístupu vedení konkrétního NP. Někde je restrikce odůvodněná, někde méně a někde jsou argumenty zavádějící. Mám za to, že zavádějící argumenty byly použity i v HYDRU 5/2005 v článku „Teplá Vltava a vliv vodáků na ni“ od Jitky Svobodové (str. 28).
Nemohu polemizovat s uváděnými výsledky statistického průzkumu mezi vodáky na horní Vltavě, ale ohlasy na tento úsek z řad obcí, podnikatelských subjektů, ale i vodáků samotných slýchávám poněkud jiné, než ve smyslu „jen 13 z 1000 odpovědělo, že s omezením nesouhlasí“.
Nejsem ani odborníkem na ochranu přírody a už vůbec ne na rostlinné porosty v korytech řek. Původní obyvatelé hor však tvrdívali, že horská louka se musí sekat, aby „nezvlčila“, alespoň dvakrát třikrát do roka. Tak zůstává původní (chráněný) porost a nedostávají se na louku nežádoucí rostliny. Je-li to tak i s porostem pod vodní hladinou, nevím. Podobných otázek, respektive odpovědí, které jsou ochránci vodákům a veřejnosti vůbec dlužni, je mnoho a určitě existuje rozumná cesta pro obě skupiny, jak dojít ke konsensu. Prostě k tomu, že se třeba bohužel už nikdy s lodí nepodívám např. na Modravský potok, u kterého mne na kole předloni málem porazila Toyota se znakem NPŠ, ale např. jednou za rok v určitém období a v určitém čase za dobré vody si sjedu Vydru alespoň od Modravy, podél silnice až k Antýglu.
Zastavím se ale u rozboru vývoje sjízdnosti úseku Teplé Vltavy. Původní údaj sjízdnosti je kladen na stav vodočtu v Lenoře 65 respektive 55 cm. Dnes je jako povolené minimum udáván stav 45 cm na tomtéž vodočtu jako určitý významný ústupek. Zdůvodnění je uvedeno prosté: plastové lodě mohou dřít o dno a poškozovat jej, což laminátové lodě nedělaly. Poněkud je opomenuto, že i minima sjízdnosti určitých úseků na řekách se vyvíjí a mění. Dílem působením člověka a dílem působením přírody (řeky samé). Působení člověka spočívá v tom, že čas od času se vodočet poškodí a vymění. Nemusí být osazen výškově stejně a hned je tu změna. Ten posun může být i o metr a více, protože se prostě nula vodočtu osadila na jinou nadmořskou výšku. Vodáci pak chvíli zkoumají, jak to změnilo sjízdnost, respektive kam se minimum posunulo. Příkladem může být posun v nedávné době v Nespekách na Sázavě anebo změna na Tiché Orlici v Malé Čermné. Další změnu může přinést řeka sama. Voda nese mnoho pevných částic, takže dochází v různých místech říčního koryta k vymílání a jinde k usazování. Vodočty jsou umístěny většinou v místech upraveného koryta, kde jsou změny minimální. Ani tak jim však nelze zcela zabránit. Pokud se v místě vodočetné stanice řeka zanáší, pak se dostatek vody pro lodě posouvá k nule, extrémně se může vodočet ocitnout na suchu. Naopak, pokud se koryto vymílá, minimum se posouvá na druhý protipól. Zřejmě tedy nepůjde jen o ústupek pro plastové lodě, ale půjde i o vliv právě zmíněných aspektů. K tomu je samozřejmě třeba ještě dodat, že jiné podmínky platí pro splouvání úseku Lenora – Soumarský Most a třeba úseku Soumarský Most – Nová Pec. Pokud se podíváte do mapy, zjistíte, že existuje množství přítoků, které tok řeky významně posilují. Mezi největší patří určitě Řasnice a Studená Vltava. Řasnice posiluje Vltavu již v Lenoře (pod vodočtem), Studená Vltava pak u Dobré, takže podmínky splavnosti se na těchto úsecích docela liší.
Proto bych uvítal, kdyby se místo závěrů průzkumů (které navíc nejsou příliš objektivní) raději otevřely dveře oboustranně konstruktivní diskusi.
Opravdu bych se nerad dočkal doby, kdy vodáci budou moci plout jen na Vltavě mezi Vyšehradskou skálou a Štvanicí, a to pouze každé liché pondělí mezi 17 a 18 hodinou.
text: Vojta Jančar
foto: Fantomas a HYDROarchiv
Článek vyšel v HYDRU 6/2005, jako reakce na článek o prováděném výzkumu vlivu vodáků na horní tok Vltavy protékající NP Šumava.
HYDROtip: souhrnné informace o omezeních na vodácky zajímavých řekách v národních parcích najdete v HYDRU Speciál, které vychází již příští týden.
Sdílet článek na sociálních sítích
