zpravodajství životního prostředí již od roku 1999

Prodej "ze dvora", nový hit malých farmářů

25.06.2006
Zemědělství
Prodej  ze dvora , nový hit malých farmářů
Vejce, mléko, jogurty, sýry, pečivo i chleba. To všechno nabízí rodinná farma manželů Marksteinových u rakouské obce Vitis. Prodej potravin "ze dvora" je slušně živí. Stejně jako rodinu Aignerových, která k chovu skotu přidala i malá jatka a výrobu a prodej masa či masných výrobků.
I v Česku už farmáři s prodejem přímo konečným zákazníkům začínají. Byť zvolna a pomalu.

Domácí zabíjačka
Prodeji "ze dvora" věří například farmář Jaroslav Bačina z Klíčan u Prahy. Využívá toho, že už si vybudoval jméno, a pro zabíjačku i pro další výrobky k němu lidé jezdí pravidelně.
Výhodná je také blízkost hlavního města. Pražáci to mají kousek, zajet si místo do hypermarketu na nefalšovaný venkov.
"Oživujeme trh s potravinami, který je kvůli řetězcům stále víc uniformní. A prodejem ze dvora farmář samozřejmě získává trojnásobnou marži při prodeji - jako výrobce, zpracovatel i obchodník," vysvětluje Bačina.
Podle farmáře Josefa Daňka, který vlastní na Strakonicku společnost Ekochov Hoslovice, ale v zemi od padesátých let, kdy sedláci přišli o pole, chybějí zákazníci navyklí na takové prodeje.
Podle Daňka by mohl být systém dlouhodobě udržitelný, jen pokud by se zákazníci na rodinné farmy trvale vraceli.
Také mu vadí přísné vymáhání různých hygienických vyhlášek. "Investici, která by takovým normám vyhověla, by pak nedoplatila ani vnoučata," vysvětluje Daněk, proč se v Česku potraviny z regionů zatím masově neprosazují.
Když proto prodává vepřové, pak jedině živé. Konkrétním zákazníkům ale zabíjačku připraví.
Asociace soukromníků nyní požadují, aby při prodeji "ze dvora" veterináři nedělali byrokratické problémy - při domácí zabíjačce podle nich panují jiné poměry než na velkokapacitních jatkách.
Úředníci jim ale zatím žádné úlevy nechystají. "Hygienické normy musí dodržovat i tito podnikatelé. Stejné jako všechny potravinářské firmy. Mají ale výhodu, že nemusí mít tak drahé a náročné vybavení," říká mluvčí Státní veterinární správy Josef Duben.
Prodej potravin samotnými zemědělci začíná ale podporovat neziskové Regionální environmentální centrum ČR.
Jeho šéf Tomáš Kažmierski věří především na regionální prodejní sítě. O co jde? Jejich základem se mají stát informační centra, ze kterých by se později prodej certifikovaných výrobků rozšířil i na kamenné obchody. "Vím, že farmářů zatím mnoho nemáme. Chceme je ale postupně do systému vtáhnout," plánuje Kažmierski.

Šumavské speciality
Právě Kažmierského centrum stojí za projektem regionálních značek, které propagují české originální a tradiční výrobky z místních surovin. Zatím je mají turisticky atraktivní oblasti - Krkonoše, Beskydy a Šumava.
Zájem o označení má také Moravský kras nebo Hranicko. Vlastní značku Tradice Bílých Karpat si pak zavedla i tato oblast.
Farmář Daněk ale upozorňuje, že malí výrobci na velkou reklamu a marketing nemají: "Jestli stát chce, aby lidé žili na venkově a také se tam uživili, musí pro to něco udělat. Je to politické rozhodnutí týkající se dotací nebo podpory marketingu. Jsou-li podmínky, zemědělci se chytí."
Třeba pod logem Vyrobeno v Beskydech se proto potraviny těžko hledají.
Značku mají plstěné výrobky z ovčí vlny, kraslice, štípané dřevěné holubičky, řezbářské výrobky nebo leporela. V Krkonoších to jsou zase kartónové obaly, šperky, sněžnice nebo repliky krkonošského nábytku. Nabídka potravin je prakticky nulová.
"S Rakouskem se zatím prostě měřit nemůžeme. Mají specializovaná odbytová družstva, propracovaný marketing i vlídnou legislativu, která výrobu a prodej potravin v malém podporuje. To nám v Česku chybí," upozorňuje Zuzana Guthová, ředitelka českobudějovické společnosti pro ekologické informace Rosa.
Komentáře k článku. Co si myslí ostatní?

Další články
Chystané akce
INISOFT s.r.o.
27
7. 2017
27.7.2017 - Seminář, školení
Olomouc, ibis Olomouc Centre
Podněty ZmapujTo
Mohlo by vás také zajímat
Naši partneři
Složky životního prostředí