Metan nyní zemskému skleníku tolik nepřitápí
Po dvou desetiletích nepřetržitého růstu přišlo sedm hubených let, to jsou
poslední dobré zprávy od klimatologů. Týkají se metanu v zemské atmosféře.
Tento skleníkový plyn je při stejné koncentraci přibližně dvacetkrát účinnější
než notoricky známý oxid uhličitý. Jeho cyklus v atmosféře je ale velmi krátký,
pouhých osm let. Naproti tomu CO2 zůstane v ovzduší více než jedno století, a
proto se v něm může postupně hromadit.
Metan přesto zůstává neznámou do budoucna. Někteří klimatologové se bojí, že by
se mohl začít v případě oteplení uvolňovat do atmosféry ze zásob na dně moří či
v zamrzlé sibiřské tajze.
Dosavadní měření naštěstí nasvědčují tomu, že se zatím nic takového nestalo.
Množství metanu v atmosféře se od 18. století zdvojnásobilo, z velké části
vlivem člověka. Uvolňuje se při těžbě fosilních paliv či při zemědělství (z
rýžových polí či zvířecích farem). Se stoupajícím počtem obyvatel Země se tak
zvyšovalo i množství vypouštěného metanu.
Mezi lety 1978 a 1987 se množství tohoto plynu v nejnižší vrstvě atmosféry
zvýšilo o 11 procent, poté se nárůst zpomalil. V 90. letech stoupala koncentrace
v průměru o méně než půl procenta ročně. S koncem tisíciletí pak nabraly
události ještě lepší směr, navzdory pesimistickým náladám, které podobné zlomy
lidského kalendáře doprovázejí.
Po dvou desetiletích nepřetržitého růstu přišlo sedm hubených let, to jsou poslední dobré zprávy od klimatologů. Týkají se metanu v zemské atmosféře.
Tento skleníkový plyn je při stejné koncentraci přibližně dvacetkrát účinnější než notoricky známý oxid uhličitý. Jeho cyklus v atmosféře je ale velmi krátký, pouhých osm let. Naproti tomu CO2 zůstane v ovzduší více než jedno století, a proto se v něm může postupně hromadit.
Metan přesto zůstává neznámou do budoucna. Někteří klimatologové se bojí, že by se mohl začít v případě oteplení uvolňovat do atmosféry ze zásob na dně moří či v zamrzlé sibiřské tajze.
Dosavadní měření naštěstí nasvědčují tomu, že se zatím nic takového nestalo. Množství metanu v atmosféře se od 18. století zdvojnásobilo, z velké části vlivem člověka. Uvolňuje se při těžbě fosilních paliv či při zemědělství (z rýžových polí či zvířecích farem). Se stoupajícím počtem obyvatel Země se tak zvyšovalo i množství vypouštěného metanu.
Mezi lety 1978 a 1987 se množství tohoto plynu v nejnižší vrstvě atmosféry zvýšilo o 11 procent, poté se nárůst zpomalil. V 90. letech stoupala koncentrace v průměru o méně než půl procenta ročně. S koncem tisíciletí pak nabraly události ještě lepší směr, navzdory pesimistickým náladám, které podobné zlomy lidského kalendáře doprovázejí.
Metanu přestalo přibývat
Mezi roky 1998 a 2005 množství vzdušného metanu kolísala: během některých let o několik desetin procenta klesla, jindy mírně stoupla. Výsledky analýzy vzorků vzduchu sebraných od Aljašky po Nový Zéland zveřejnil časopis Geophysical Research Letters.
Měření provedla skupina z Kalifornské univerzity, v níž působí i profesor Sherwood Rowland, který byl v roce 1995 jedním z oceněných Nobelovou cenou za objev vlivu freonů na ozónovou vrstvu v zemské atmosféře.
Rozbory také naznačují, že k hromadění metanu v atmosféře výrazně přispívají lesní požáry. Ke skokovému nárůstu koncentrace metanu došlo během ohnivého léta v Indonésii roku 1997 či v Rusku roku 1998. Tuto hypotézu podporuje i zvýšení množství etanu ve stejné době. I tento plyn se uvolňuje při hoření biologického materiálu.
Co je ale podle Rowlanda důležitější, analýzy naznačují, že lidstvo dokáže změnit své chování. Ke změně v trendu koncentrace metanu přispělo patrně i zlepšení standardů v petrochemickém průmyslu, kde došlo k omezení úniků.
Tento skleníkový plyn je při stejné koncentraci přibližně dvacetkrát účinnější než notoricky známý oxid uhličitý. Jeho cyklus v atmosféře je ale velmi krátký, pouhých osm let. Naproti tomu CO2 zůstane v ovzduší více než jedno století, a proto se v něm může postupně hromadit.
Metan přesto zůstává neznámou do budoucna. Někteří klimatologové se bojí, že by se mohl začít v případě oteplení uvolňovat do atmosféry ze zásob na dně moří či v zamrzlé sibiřské tajze.
Dosavadní měření naštěstí nasvědčují tomu, že se zatím nic takového nestalo. Množství metanu v atmosféře se od 18. století zdvojnásobilo, z velké části vlivem člověka. Uvolňuje se při těžbě fosilních paliv či při zemědělství (z rýžových polí či zvířecích farem). Se stoupajícím počtem obyvatel Země se tak zvyšovalo i množství vypouštěného metanu.
Mezi lety 1978 a 1987 se množství tohoto plynu v nejnižší vrstvě atmosféry zvýšilo o 11 procent, poté se nárůst zpomalil. V 90. letech stoupala koncentrace v průměru o méně než půl procenta ročně. S koncem tisíciletí pak nabraly události ještě lepší směr, navzdory pesimistickým náladám, které podobné zlomy lidského kalendáře doprovázejí.
Metanu přestalo přibývat
Mezi roky 1998 a 2005 množství vzdušného metanu kolísala: během některých let o několik desetin procenta klesla, jindy mírně stoupla. Výsledky analýzy vzorků vzduchu sebraných od Aljašky po Nový Zéland zveřejnil časopis Geophysical Research Letters.
Měření provedla skupina z Kalifornské univerzity, v níž působí i profesor Sherwood Rowland, který byl v roce 1995 jedním z oceněných Nobelovou cenou za objev vlivu freonů na ozónovou vrstvu v zemské atmosféře.
Rozbory také naznačují, že k hromadění metanu v atmosféře výrazně přispívají lesní požáry. Ke skokovému nárůstu koncentrace metanu došlo během ohnivého léta v Indonésii roku 1997 či v Rusku roku 1998. Tuto hypotézu podporuje i zvýšení množství etanu ve stejné době. I tento plyn se uvolňuje při hoření biologického materiálu.
Co je ale podle Rowlanda důležitější, analýzy naznačují, že lidstvo dokáže změnit své chování. Ke změně v trendu koncentrace metanu přispělo patrně i zlepšení standardů v petrochemickém průmyslu, kde došlo k omezení úniků.
Zdroj:Lidové noviny
Sdílet článek na sociálních sítích
