Nezjednodušovat

Ekologii se věnovala Alice Olbrichová v Ekonomu č. 4/2007 v článku Vesničko má začouzená.

Nechám stranou problematiku nakolik je dotování modernizace topenišť skutečně proveditelné (zejména nakolik jde o efektivní nástroj pro nízkopříjmové skupiny obyvatel) a zaměřím se na následující okruhy problému.

Topení ve starých a nevyhovujících topeništích jistě produkuje spoustu škodlivin a většinu z nich lze výrazně omezit použitím moderních kotlů. Ale zjednodušené tvrzení - kde se topí dřevem, tam je dobře, kde se topí uhlím, tam je nedýchatelno, má vážnou trhlinu. Je třeba srovnávat srovnatelné technologie. Kotle na dříví a biomasu jsou většinou moderní, zatímco uhelné kotle pocházejí většinou ze 70. let. Samozřejmě pak ze srovnání vyjdou hůře. Moderní automatické kotle (podobné těm na biomasu) dokážou i uhlí spálit velmi "šetrně" a jejich emise se (co do řádů vypouštěných škodlivin) mnoho neliší od emisí ze spalování biomasy.

Statistická data nepotvrzují, že by masově docházelo k návratu lidí k topení uhlím. K tomu dochází jen lokálně, většinou v oblastech s poklesem životní úrovně. Celková data dokládají jen menší výkyvy vysvětlitelné meteorologickými podmínkami. Od roku 2000 se prodej tříděného hnědého uhlí pohybuje mezi hodnotami 2,8 až 3,4 milionu tun za rok, zatímco ještě v roce 1994 to bylo 7,3 milionu.

Podle mého názoru se zapomíná, že ovzduší tvoří jen jednu část vlivů, jimiž životní prostředí ovlivňuje naše zdraví. Je sice pravda, že 80 % škodlivin se do biosféry přenáší ovzduším, ale to neznamená, že stav ovzduší má osmdesátiprocentní vliv na lidské zdraví. Dalšími faktory jsou genetická zátěž, úroveň zdravotnictví a především životní styl. Poměr významu faktorů ovlivňujících lidské zdraví bývá v hygienické literatuře udáván přibližně takto: individuální podmínky a způsob života se na zdravotním stavu podílejí nejméně z 50 %, zatímco vnější hygienické faktory (stav životního prostředí), které jsou dosud středobodem většiny environmentalistických požadavků, tvoří "pouhou" pětinu. Dalších 20 procent ovlivňuje stav zdravotní péče, 10 procent vlivu připadá na genetické faktory.

Z tohoto pohledu se zdá dopad plánovaných legislativních omezení (a zejména ekologické daňové reformy) na zdraví obyvatel sporný. Tyto reformy ovlivní jen část škodlivin, především látky vypouštěné do ovzduší, a to zejména z elektráren. Přínos zdanění energetických surovin a energie je nutné porovnat s dopadem ostatních (nezdaněných) zdrojů znečištění (zejména dopravy a lokálních topenišť). Pro ilustraci - elektrárny a velké výtopny (REZZO 1 a 2) tvořily v roce 2004 24 %, tedy méně než třetinu znečištění tuhými znečišťujícími látkami v celé ČR. Mobilní zdroje, především silniční doprava (REZZO 4) se podílely na jejich produkci 38 % stejně jako malé lokální zdroje (REZZO 3). Silniční doprava rovněž produkovala polovinu všech emisí oxidů dusíku a 52 % oxidu uhelnatého. Od roku 2002 do roku 2010 se přitom předpokládá nárůst výkonů osobní i nákladní silniční dopravy o 20 %.

Další poznámka se týká možného výpočtu externalit pro porovnávané obce. Zde už se dostáváme na hranici kouzlení s čísly. Metoda ExternE je pouze jednou z možných metod a řada odborníků k ní má vážné výhrady. Ty směřují například k velké váze subjektivně oceňovaných hodnot při počítání výše externalit. Asi 40 % celkové hodnoty počítané externality tvoří škody na zdraví lidí oceněné pomocí preferenční metody založené na hodnocení škody laiky. Zde by byla třeba seriózní oponentura této metody, eventuálně alternativní výpočet metodou jinou (např. Hessenskou metodou). Výsledky by jistě vyšly diametrálně jinak.

JOSEF BRABEC, Benešov u Prahy