Doba pěstěných areálů už je pryč
Jak stát a další vlastníci pečují o zámecké zahrady a parky, zahrady u
významných budov, plochy hřbitovů, areály kostelů apod.? Příklad z
Moravskoslezského kraje o lecčem vypovídá.
Jak stát a další vlastníci pečují o zámecké zahrady a parky, zahrady u významných budov, plochy hřbitovů, areály kostelů apod.? Příklad z Moravskoslezského kraje o lecčem vypovídá.
Při péči o park či zahradu hlavní roli hraje přístup uživatele či vlastníka ke svěřené kulturní památce (ve smyslu zákona č. 20 /1987 Sb., o státní památkové péči). Většina majitelů či uživatelů zahrad a parků odůvodňuje současný stav především nedostatkem peněz a pracovních sil, vysokými náklady na provoz budovy apod.
Prapříčinu tohoto stavu asi lze spatřovat v tom, že historické zahrady a parky jsou sice dále součástí bývalých šlechtických sídel, ale dnes se zpravidla využívají zcela jinak. Pryč jsou doby pěstěných areálů, ve kterých návštěvník mohl vidět systematicky pracující zahradníky, intenzívní výsadby, koberce květin, fungující fontány, neporušené sochy, celistvé ohradní zdi apod.
VYUŽÍVAJÍ SE JEN SPORADICKY
V Moravskoslezském kraji je evidováno kolem 80 areálů historické zeleně o celkové rozloze zhruba 500 ha, které jsou zapsány v Ústředním seznamu nemovitých kulturních památek ČR.
"Zámecké areály se v našem kraji využívají jenom sporadicky. Například to jsou zámky v Bruntále a Hradci na Moravicí, které jsou národními kulturními památkami. Dále pak ve Frýdku, Karviné, Novém Jičíně, Kuníně, Kravařích a Raduni. Obcím a městům přísluší zahrady a parky v Branticích, Krnově, Linhartovech, Janovicích, Slezských Rudolticích, Staré Vsi nad Ondřejnicí, Karviné, Havířově, Klimkovicích, Bartošovicích, Trnávce, Studénce, Kravařích, Dobroslavicích, Bolaticích, Dolním Benešově, Hlučíně, Jezdkovicích, Litultovicích, částečně Melči, Neplachovicích a Velkých Hošticích. Liší se rozlohou a stupněm zachovalosti. Jejich současný stav leccos napovídá nejen o finančních možnostech, ale i o vztahu občanů ke své historii a schopnostech představitelů obce. U objektů, které slouží jako sídlo radnice či kulturní zařízení, je zřejmá snaha obce zvelebovat i přilehlé parky či zahrady," uvádí Ing. Alena Halamíčková z ostravského územního odborného pracoviště Národního památkového ústavu.
V zámeckých objektech působí i ústavy sociální péče, dětské domovy, domovy důchodců, archivy, donedávna i objekty zdravotnického zásobování apod. Jak zdůrazňuje Ing. Alena Halamíčková, některé zámky i s areály se nevyužívají vůbec. Staly se obětí finančních úskoků nečitelných novopečených majitelů a nepředvídavosti úředníků. V Moravskoslezském kraji jsou to například areály v Janovicích u Rýmařova, Hnojníku, Ropici, Bravanticích, Rychvaldě a Deštném.
"Výměna uživatelů (opuštění objektu), například v Hošťálkovech, Paskově nebo Štemplovci, nepřispívá k dalšímu zhodnocení areálu. Zejména když je objekt opuštěný delší dobu. O to více těší, když ráno přijdete do parku, kde je pokoseno. Potkáte tam zahradníka, který se chystá něco nového vysadit," doplňuje.
Tak jak je tomu například v parku u sanatoria v Jablunkově, parčíku na Hukvaldech nebo na zahradě v Raduni. V poslední době bylo regenerováno několik historických parků, například ve Staré Vsi nad Ondřejnicí, Horních Tošanovicích, Karviné, Darkově, Orlové, Bartošovicích, Fulneku, částečně v Hradci nad Moravicí a Raduni, Kravařích, Velkých Hošticích, Litultovicích, Šilheřovicích, Dobroslavicích, Dolních Životicích a Šenově.
"Tyto práce financovali vlastníci objektů. Na obnovu parků v malých obcích významně přispěl i Státní fond životního prostředí ČR. Je paradoxní, že obnova kulturní památky je financována resortem životního prostředí a doposud neexistuje na ministerstvu kultury fond, který by poskytoval prostředky na regeneraci historické zeleně," podotýká Ing. Alena Halamíčková.
CO BRÁNÍ KOMPLEXNÍ OBNOVĚ
Regenerace areálů zahrad a parků je finančně nákladná. Pokud si ovšem nepředstavujeme pod zavádějícím pojmem tzv. rekonstrukce (tzn. poměrně nereálné uvedení do původního stavu) pouhé odstranění havarijních dřevin, náletových porostů a částečnou výsadbu, ale i stavební práce (terénní úpravy, obnovu cest, osvětlení a vybavení mobiliářem), obnovu zahradní umělecké architektury - fontán, bazénů, soch, můstků, oplocení a ohrazení atd. "Taková komplexní obnova parku se u nás doposud neuskutečnila, především pro nedostatek peněz a chybějící ucelený a dlouhodobý program. Velkorysá je regenerace zámeckého areálu v Karviné, kde byly zároveň s parkem obnoveny náměstí a zámek. Jako Fénix z popela se objevil ještě před deseti lety zdevastovaný zámek a park v Kuníně. I když je tam ještě mnoho nedodělaného, zatvrzelost, vize a dobře volená spolupráce lidí zámeckému areálu skutečně přinášejí prospěch," uzavřela Ing. Alena Halamíčková.
Při péči o park či zahradu hlavní roli hraje přístup uživatele či vlastníka ke svěřené kulturní památce (ve smyslu zákona č. 20 /1987 Sb., o státní památkové péči). Většina majitelů či uživatelů zahrad a parků odůvodňuje současný stav především nedostatkem peněz a pracovních sil, vysokými náklady na provoz budovy apod.
Prapříčinu tohoto stavu asi lze spatřovat v tom, že historické zahrady a parky jsou sice dále součástí bývalých šlechtických sídel, ale dnes se zpravidla využívají zcela jinak. Pryč jsou doby pěstěných areálů, ve kterých návštěvník mohl vidět systematicky pracující zahradníky, intenzívní výsadby, koberce květin, fungující fontány, neporušené sochy, celistvé ohradní zdi apod.
VYUŽÍVAJÍ SE JEN SPORADICKY
V Moravskoslezském kraji je evidováno kolem 80 areálů historické zeleně o celkové rozloze zhruba 500 ha, které jsou zapsány v Ústředním seznamu nemovitých kulturních památek ČR.
"Zámecké areály se v našem kraji využívají jenom sporadicky. Například to jsou zámky v Bruntále a Hradci na Moravicí, které jsou národními kulturními památkami. Dále pak ve Frýdku, Karviné, Novém Jičíně, Kuníně, Kravařích a Raduni. Obcím a městům přísluší zahrady a parky v Branticích, Krnově, Linhartovech, Janovicích, Slezských Rudolticích, Staré Vsi nad Ondřejnicí, Karviné, Havířově, Klimkovicích, Bartošovicích, Trnávce, Studénce, Kravařích, Dobroslavicích, Bolaticích, Dolním Benešově, Hlučíně, Jezdkovicích, Litultovicích, částečně Melči, Neplachovicích a Velkých Hošticích. Liší se rozlohou a stupněm zachovalosti. Jejich současný stav leccos napovídá nejen o finančních možnostech, ale i o vztahu občanů ke své historii a schopnostech představitelů obce. U objektů, které slouží jako sídlo radnice či kulturní zařízení, je zřejmá snaha obce zvelebovat i přilehlé parky či zahrady," uvádí Ing. Alena Halamíčková z ostravského územního odborného pracoviště Národního památkového ústavu.
V zámeckých objektech působí i ústavy sociální péče, dětské domovy, domovy důchodců, archivy, donedávna i objekty zdravotnického zásobování apod. Jak zdůrazňuje Ing. Alena Halamíčková, některé zámky i s areály se nevyužívají vůbec. Staly se obětí finančních úskoků nečitelných novopečených majitelů a nepředvídavosti úředníků. V Moravskoslezském kraji jsou to například areály v Janovicích u Rýmařova, Hnojníku, Ropici, Bravanticích, Rychvaldě a Deštném.
"Výměna uživatelů (opuštění objektu), například v Hošťálkovech, Paskově nebo Štemplovci, nepřispívá k dalšímu zhodnocení areálu. Zejména když je objekt opuštěný delší dobu. O to více těší, když ráno přijdete do parku, kde je pokoseno. Potkáte tam zahradníka, který se chystá něco nového vysadit," doplňuje.
Tak jak je tomu například v parku u sanatoria v Jablunkově, parčíku na Hukvaldech nebo na zahradě v Raduni. V poslední době bylo regenerováno několik historických parků, například ve Staré Vsi nad Ondřejnicí, Horních Tošanovicích, Karviné, Darkově, Orlové, Bartošovicích, Fulneku, částečně v Hradci nad Moravicí a Raduni, Kravařích, Velkých Hošticích, Litultovicích, Šilheřovicích, Dobroslavicích, Dolních Životicích a Šenově.
"Tyto práce financovali vlastníci objektů. Na obnovu parků v malých obcích významně přispěl i Státní fond životního prostředí ČR. Je paradoxní, že obnova kulturní památky je financována resortem životního prostředí a doposud neexistuje na ministerstvu kultury fond, který by poskytoval prostředky na regeneraci historické zeleně," podotýká Ing. Alena Halamíčková.
CO BRÁNÍ KOMPLEXNÍ OBNOVĚ
Regenerace areálů zahrad a parků je finančně nákladná. Pokud si ovšem nepředstavujeme pod zavádějícím pojmem tzv. rekonstrukce (tzn. poměrně nereálné uvedení do původního stavu) pouhé odstranění havarijních dřevin, náletových porostů a částečnou výsadbu, ale i stavební práce (terénní úpravy, obnovu cest, osvětlení a vybavení mobiliářem), obnovu zahradní umělecké architektury - fontán, bazénů, soch, můstků, oplocení a ohrazení atd. "Taková komplexní obnova parku se u nás doposud neuskutečnila, především pro nedostatek peněz a chybějící ucelený a dlouhodobý program. Velkorysá je regenerace zámeckého areálu v Karviné, kde byly zároveň s parkem obnoveny náměstí a zámek. Jako Fénix z popela se objevil ještě před deseti lety zdevastovaný zámek a park v Kuníně. I když je tam ještě mnoho nedodělaného, zatvrzelost, vize a dobře volená spolupráce lidí zámeckému areálu skutečně přinášejí prospěch," uzavřela Ing. Alena Halamíčková.
Zdroj:Moderní obec
Sdílet článek na sociálních sítích
