Správní rozhodnutí ministra životního prostředí

k § 37 odst. 2 a § 38 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů.

(Rozhodnutí ministra životního prostředí ze dne 19. ledna 2007, č. j. 356/M/07, 4674/ENV/07, sp. zn. R/1895)Dne 17. 5. 2006 bylo rozhodnutím Ministerstva životního prostředí, odboru výkonu státní správy I (dále jen „ministerstvo“), zamítnuto odvolání občanského sdružení S., a potvrzeno rozhodnutí Magistrátu hlavního města Prahy, odboru ochrany životního prostředí (dále jen „magistrát hl. m. Prahy“), ze dne 1. 11. 2005, jímž byl společnosti, podle ustanovení § 37 odst. 2 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 114/1992 Sb.“), udělen souhlas ke stavební činnosti v ochranném pásmu zvláště chráněného území Přírodní památky P. pro stavbu „R.“. Podáním ze dne 10. 7. 2006 podalo S. podnět k přezkoumání citovaného rozhodnutí ministerstva a současně rozhodnutí magistrátu hl. m. Prahy. Podle S. nevycházela uvedená rozhodnutí ze spolehlivě zjištěného skutečného stavu věci a byla vydána v rozporu se správním řádem a zákonem č. 114/1992 Sb. Rozhodnutím ministra životního prostředí (dále jen „ministr“) ze dne 27. 9. 2006 (vypraveno dne 2. 10. 2006) byla ve zkráceném přezkumném řízení v souladu s ustanovením § 97 odst. 3 a ustanovením § 98 správního řádu zrušena rozhodnutí ministerstva ze dne 17. 5. 2006 a rozhodnutí magistrátu hl. m. Prahy ze dne 1. 11. 2005 a věc byla vrácena magistrátu hl. m. Prahy jako správnímu orgánu prvního stupně k novému projednání. Rozpor podnětem napadených rozhodnutí s právními předpisy shledal ministr zejména ve skutečnosti, že správní uváženíprávních orgánů, které ve věci rozhodovaly v 1. a 2. stupni, se opírá především o předložené podklady pro územní řízení, které se zaměřují na bezpečné založení stavby z hlediska její stability a bezpečnosti, nikoliv především o ty podklady, které sledují ochranu předmětné přírodní památky před účinky zamýšlené stavby. Správní orgány 1. i 2. stupně podle ministra přesvědčivě nezdůvodnily, z jakých důvodů nevzaly za relevantní podklad rozhodnutí schválený plán péče a dále některé odborné studie a stanoviska.

Výše uvedené rozhodnutí ministra napadl rozkladem ze dne 18. 10. 2006 zplnomocněný zástupce společnosti JUDr. R. V rozkladu uvádí, že napadené rozhodnutí ministra bylo vydáno v rozporu se zákonem a nesprávnostmi trpí i řízení v rozkladové komisi, které jeho vydání předcházelo. Je toho názoru, že magistrát hl. m. Prahy a ministerstvo jako orgány 1. a 2. stupně vzaly v daném řízení v úvahu veškeré známé skutečnosti a na jejich základě rozhodly. Uvádí dále, že plán péče byl v konkrétním případě vyhotoven pro plochu 3.969 ha, jejíž podrobný průzkum nebyl nikdy jako podklad pro plán péče proveden, v průběhu platnosti plánu péče se může objevit řada nových skutečností, na které je nutno reagovat, rozhodnutí provést po zvážení nových hledisek, a že není vyloučeno, že schválený plán péče bude nově přehodnocen. Za nepravdivé označuje tvrzení ministra cit. „Z uvedených ustanovení je zřejmé, že schválený plán péče o zvláště chráněné
území a jeho ochranné pásmo nemá sice povahu obecně závazného právního předpisu, je však nepochybně závazným podkladem pro rozhodování orgánu ochrany přírody, který jej schválil“. Účastník řízení je přesvědčen, že v řízení bylo dostatečně prokázáno, že riziko poškození vlastní přírodní památky je vyloučeno, a správní orgány postupovaly a rozhodovaly zcela v souladu s ustanovením § 37 odst. 2 zákona č. 114/1992 Sb.

Na základě doporučení své rozkladové komise ministr rozklad zamítl a napadené rozhodnutí ministra ze dne 27. 9. 2006 (vypraveno dne 2. 10. 2006) potvrdil.

Z odůvodnění:

Podle ustanovení § 37 odst. 2 zákona č. 114/1992 Sb. „Ke stavební činnosti, terénním a vodohospodářským úpravám, k použití chemických prostředků, změnám kultury pozemků a ke stanovení způsobu hospodaření v lesích v ochranném pásmu je nezbytný souhlas orgánu ochrany přírody“. Ve smyslu ustanovení § 38 odst. 1 zákona č. 114/1992 Sb. slouží jako podklad pro jiné druhy plánovacích dokumentů a pro rozhodování orgánů ochrany přírody, tj. i pro rozhodování o udělení souhlasu podle ustanovení § 37 odst. 2 zákona č. 114/1992 Sb., plán péče. Zákon č. 114/1992 Sb. v ustanovení § 38 odst. 6 stanoví, že „Realizaci péče o zvláště chráněná území a jejich ochranná pásma zajišťují orgány ochrany přírody
podle schváleného plánu péče“. Podle odst. 1 cit. ustanovení „Plán péče o zvláště chráněné území a jeho ochranné pásmo je odborný a koncepční dokument ochrany přírody, který na základě údajů o dosavadním vývoji a současném stavu zvláště chráněného území navrhuje opatření na zachování nebo zlepšení stavu předmětu ochrany ve zvláště chráněném
území a na zabezpečení zvláště chráněného území před nepříznivými vlivy okolí v jeho ochranném pásmu. Plán péče slouží jako podklad pro jiné druhy plánovacích dokumentů a pro rozhodování orgánů ochrany přírody. Pro fyzické ani právnické osoby závazný.

Nelze se zcela ztotožnit s názorem, že plán péče je závazným podkladem pro rozhodování orgánu ochrany přírody, neboť závaznost by musela být výslovně stanovena v zákoně, nicméně je výstupem určitého odborného procesu a znaleckého hodnocení posuzovaného území a orgán ochrany přírody pokud má v úmyslu navrhovat, resp. dát souhlas ke stavební činnosti, která je v rozporu s plánem péče, musí mít dostatečně zjištěn skutkový stav a znalecky odůvodněno, že taková činnost nebude v rozporu s cílem ochrany dané přírodní památky a jejího ochranného pásma.

Plán péče je zpracováván na základě dlouhodobých pozorování a analýzy přírodních podmínek zvláště chráněného území a lidských činností ovlivňujících stav přírody a krajiny ve zvláště chráněném území. Návrh plánu péče je také předmětem odborných posouzení a oponentských posudků. Plán péče je tedy pro ochranu zvláště chráněného území klíčovým dokumentem, a to bez ohledu na to, zda byl vydán před nebo po schválení aktuálního územního plánu lokality.