Politici mluví, ledy dál tají

Konference o ochraně klimatu na ostrově Bali neskončila stanovením konkrétních závazků na omezení exhalací skleníkových plynů. Řešení se pouze odložilo.

Technik, který v laboratoři Evropské kosmické agentury vyhodnocoval letos v srpnu satelitní snímky oblastí u severního pólu, nechtěl věřit vlastním očím. "Severozápadní cesta je volná!" Tam, kde normálně září snímky odleskem sněhu a ledu, se ukázala voda. Po celé 5800 kilometrů dlouhé trase, od severní Evropy až ke Kanadě, samá voda.
Ústup arktického ledu sledují vědci už nejméně třicet let, od zahájení satelitního pozorování. V posledním desetiletí se ale tání zrychluje. Teď má ledová čepice u severního pólu rozlohu zhruba tři miliony km2. "Je to o milion kilometrů čtverečních méně, než vykázala měření z let 2005 až 2006. To už je extrém," konstatoval Toudal Petersen z dánského kosmického centra, citovaný týdeníkem Der Spiegel.

MNOHO OTÁZEK, MÁLO ODPOVĚDÍ. Konference o klimatu, jejíž účastníci v uplynulých dvou týdnech jednali na indonéském ostrově Bali, měla přinést průlom. Očekávalo se, že na deset tisíc delegátů ze 190 zemí a zástupci tří set nevládních organizací přijmou závazný dokument, který by vedl ke snížení emisí skleníkových plynů o 25 až 40 procent do roku 2020. Nepodařilo se. Takový závazek má být zakotven až ve smlouvě, která po vypršení takzvaného protokolu z Kjóta v roce 2012 zajistí pokračování těchto snah. K němu se i na Bali přihlásila Evropská unie, Spojené státy byly tvrdě proti. Aby se dosáhlo alespoň nějakého výsledku, byly pasáže, které měly stanovit konkrétní závazky, ze závěrečného dokumentu vyškrtnuty. Ten byl sice přijat jednomyslně, ale už v neděli prohlásila mluvčí Bílého domu, že se Spojené státy od dokumentu distancují.

I když jsou výsledky z Bali nemastné neslané, představují pokrok. Tak například ke smlouvě, která by měla být připravena ke schválení na další konferenci o klimatu v Kodani v roce 2009, by se měly připojit také rozvojové země, které zatím stály i mimo ujednání kjótského protokolu. Žádá se po nich kromě jiného důslednější ochrana deštných pralesů, které významnou měrou přispívají k "lapání" skleníkových plynů, především kysličníku uhličitého. Nejde o maličkost. Na konto mýcení tropických lesů jde už nyní celá pětina zvyšování emisí skleníkových plynů.

HOSPODÁŘSTVÍ MĚNÍ KURZ. Ještě před několika lety byla ochrana klimatu na úrovni vedení podniků tématem, o kterém se moc nemluvilo, a pokud ano, tak spíše s pozvednutým obočím, ne-li s úsměškem. Na Bali zorganizovali zástupci velkých hospodářských korporací dokonce "Bali Global Business Day", který zorganizovala Světová rada pro trvale udržitelný rozvoj a Mezinárodní obchodní komora. I v tom je něco nového: až dosud se obě organizace ve věci udržitelného rozvoje, ke které patří i ochrana klimatu, spíše míjely. Především komora se staví k aktuálním ekologickým otázkám zdrženlivě. "Důležité je, že zaznělo mnoho, často rozdílných pohledů na možnosti ochrany životního prostředí, které prostupují hospodářské aktivity. Pokud bychom se nějakým způsobem nepřipojili k tomu, co hýbe světem, mohli bychom sami sebe poslat do autu," konstatoval Klaus Mittelbach ze Svazu německého průmyslu.

Jedním z důvodů prozření je jistě to, že ekonomika přenechala v minulosti téma ochrany klimatu nevládním organizacím. "Je teď na nás, abychom nejen do debaty, ale také do realizace opatření vnesli racionální pohled," zdůraznil Mittelbach. Nikdo nedokáže odhadnout, kolik budou stát opatření, jež by umožnila dosažení cílů, které stanoví očekávaná dohoda z Kodaně v roce 2009. Jisté pouze je, že to nebude levné.

AUTOR: PETR NĚMEC

Jak dál na životní prostředí
Dohoda vyzývá vyspělé státy, aby realizovaly "kvantitativní" omezení emisí, a rozvojové státy, aby uvažovaly o "zmírňujících" krocích.
Vyspělé státy by měly mít větší roli při financování opatření v boji proti klimatickým změnám i s následky globálního oteplování než rozvojové země. Vyspělé země by se měly podílet na budování protipovodňových bariér nebo na likvidaci následků sucha. Tuto pomoc bude zřejmě financovat adaptační fond, v němž je nyní 36 milionů dolarů.
Vyspělé země by měly zajišťovat ekologicky "přívětivější" technologie, které by pomohly rozvojovým zemím snižovat emise a současně by neohrožovaly hospodářský růst těchto zemí.
Státy, na jejichž území jsou tropické pralesy, budou moci jejich uchování proměnit v obchodní komoditu a prodejem emisních povolenek od roku 2013 si přijít na miliardy dolarů.