Klimatická schémata: nejistota vědy proti Pandořině skřínce

Al Gore a Václav Klaus se před víkendem na konferenci v Santa Barbaře osobně nepotkali. Ale dá se dodat: jako by se stalo. Stejně jako se minuli osobně, minuly by se zcela jejich argumenty.

Nad slovy Ala Gorea, jenž globální oteplování vykreslil jako morální téma a přirovnal je k tažení za občanská práva v 50. a v 60. letech minulého století, by Václav Klaus odmítavě vrtěl hlavou a řekl by, že tento "alarmismus ohrožuje lidskou svobodu". A argumentoval by, že "vědci ještě nepředložili pádné důkazy".

Na což by Gore zase odvětil, jako na slova jiného klimatologického skeptika Bjorna Lomborga, "nechci být hrubý, ale tuhle debatu už má vědecká komunita za sebou. To přece už není otázka teorie nebo dohadů, proboha."

A ani Gore, ani Klaus navíc nemohli mít iluze, že by v publiku, které se v Santa Barbaře sešlo, dokázali přetáhnout nějakého odpůrce do svého tábora. "V otázce globálního oteplování je americké mínění jasně polarizované. Jsou to dvě Ameriky, rozdělené podle ideologických linií," tvrdí Matthew Nisbet z American University ve Washingtonu.

V 70. letech se zdálo, že ekologická témata by mohla být názorovým svorníkem americké společnosti. Otázka klimatických změn to ale zcela obrátila. "Propast ve vnímaní ukazuje, že klimatické změny se přiřadily k tématům, jako je problematika držení zbraní nebo daně, která určují, zda jste republikán nebo demokrat," píše Matthew Nisbet ve studii v posledním čísle časopisu Environment.

Goreova stejně jako Klausova vystoupení rovněž ilustrují, jak oba tábory své argumenty prezentují do určitých schémat. Tento takzvaný "framing" se netýká jen globálního oteplování, politici a také média je používají obecně pro sdělení svých poselství.

Krizové scénáře v Goreově snímku Nepříjemná pravda, inzerovaného na plakátech "jako nejstrašidelnější film, který můžete vidět", je podle Nesbita klasickým schématem "Pandořiny skřínky", kdy je nutnost akce odůvodňována blížící se katastrofou. Skeptici zase mohou využít schéma "vědecké či technické nejistoty". Klaus je v tomto ohledu jen jeden z řady politiků či jejich poradců, kteří se toho už před ním chopili.

V americkém kontextu to byl v polovině 90. let například Frank Luntz, známý republikánský stratég a poradce Newta Gingriche, kdo pro republikánskou stranu vypracoval "noty" argumentace proti globálnímu oteplování.

"Vědecká debata je stále otevřená," zní jeho první bod, ve kterém vysvětluje, že kdyby veřejnost uvěřila ve vědecký konsenzus, pohled na oteplování by se rychle změnil. "A proto musíte zdůrazňovat vědeckou nejistotu jako primární téma," upozorňoval Luntz před více než deseti lety.

"Jediné prozření pro svět mohou být nová fakta. Skutečnost, že od roku 1998 globální teplota klesá a nikoli roste, by měla někoho trknout," držel se Klaus v Santa Barbaře návodu. Dnes promluví na Kolumbijské univerzitě v New Yorku. Lze předpokládat, že debata bude opět předem daná. Proti "Pandořině skřínce" bude stát "vědecká nejistota".

AUTOR: Daniel Anýž
AUTOR-WEB: www.ihned.cz

/Od našeho zpravodaje ve Washingtonu/