Elektroodpad je velké lákadlo pro zloděje i designéry

Diamanty - nejlepší přítel každé ženy, říkávala platinová blondýna s drápky Marilyn Monroe. To se od jejích dob sice příliš nezměnilo, možnosti se však poněkud rozšířily. In jsou dnes šperky nejenom ty z drahých kovů a kamenů, ale i ty vyrobené z odpadu. Přesně to tvrdí manažerka projektu Trashmade Lenka Drápalová.

S kolekcí originálních šperků a doplňků vyrobených pod značkou Trashmade přišla společnost Rema, která je je jedním z šesti správců elektroodpadu v České republice. Jejich prostřednictvím se snaží netradičním způsobem upozornit na problematiku nakládání s odpady.

"Je to způsob, jak oslovit lidi a ukázat jim, že s odpadem se dá dál pracovat," vysvětluje Drápalová. Hlavně její zásluhou se tak z fólií nepotřebných klávesnic a ze starých SIM karet stávají slušivé náušnice, vyhozené pevné disky slouží jako držáky na lampy a desky plošných spojů se mění v brože.

Stolek z bubnu od pračky jako inspirace

První představení originálních šperků a doplňků z výrobny Trashmade se odehrálo na loňském ročníku mezinárodní designové přehlídky Designblok. "Na počátku nás inspirovala elektrohospodářská konference před dvěma lety, kde jsme viděli stolek z bubnu od pračky. To bylo první naťuknutí," říká ke vzniku projektu Drápalová. "Ty věci se nám zdály designově zajímavé, zejména tedy dámské části osazenstva," dodává.

Drápalovou těší, že se jejich výrobky uchytily a nad argumenty typu "to by dokázal udělat každý" mává rukou. "Výrobky z elektroodpadu jsou pokaždé jiné. Reagují na neustále se měnící trendy v elektrotechnice, navíc jde o ruční práci, takže každý kus originál," argumentuje. Další přidanou hodnotou kolekce je skutečnost, že se většina šperků vyrábí v chráněných dílnách nebo azylových domech, takže poskytuje šanci lidem, kteří by ji jinak nedostali. Takových pracovníků má Rema už více než tři desítky. "Snažíme se přizpůsobovat práci typu postižení, aby byla výroba efektivní a zároveň členy chráněných dílen uspokojovala," dodává Drápalová, která ale vyvrací, že by šlo o "čistě charitativní" projekt. "Ekonomicky to cílíme tak, abychom na tom nebyli biti ani my, ani oni," vysvětluje diplomaticky generální ředitel Rema David Beneš.

Spor o recyklační poplatky se táhne

Podle Beneše se člověk v oboru musí naučit vyhazovat věci, o kterých si myslí, že by se mohly ještě na něco hodit. "Když jsme to začali před pěti lety dělat, tak se nám každá věc, ať to byl počítač nebo telefon, zdála použitelná. Neustále jsme dumali, co bychom s nimi ještě mohli udělat. Potom jsme zjistili, že jsme tím zavaleni a přestali to řešit. Jsou tady ale pořád ještě tací, které to ještě nepřešlo," říká s jemnou ironií v hlase.

Četné případy krádeží odpadu na recyklaci ze skladů jsou dalším problémem, který musí firma řešit. Telekomunikace, z nichž pochází velká část elektroodpadu, jsou totiž oborem podléhajícím rychlé obměně. "Firmy mnohdy vyhazují relativně nové věci, které by se daly dále používat, takže je tu velké nutkání," říká šéf firmy Rema. Ta je neziskovou společností zaměřenou zejména na telekomunikační přístroje a informační technologie. Mezi její zakladatele patří například Telefónica O2 nebo AT Computers. Stejně jako společnosti Asekol, Ekolamp, Elektrowin, Ofo, Retela patří mezi kolektivní systémy, které si založili výrobci elektra, aby se postarali o jimi vyprodukovaný odpad. Systémy jsou financovány z recyklačních poplatků, které platí spotřebitelé již při nákupu spotřebičů.

Tento postup nakládání s odpady v Česku prakticky funguje od roku 2005, kdy v platnost vstoupila směrnice EU, která stanoví, že "znečišťovatel platí". Výrobci jsou tak podle ní povinni postarat se o odpad, který sami vyprodukují. Co se týče společnosti Rema, podle údajů ministerstva životního prostředí prošlo jenom v loňském roce jejími recyklačními halami 5,6 tuny odpadu, což se rovná 0,53 kilogramu na jednoho obyvatele.

Kolektivní systémy musí výměnou za recyklační poplatky zajistit veškeré nakládání s odpady, to znamená informovanost, logistiku, sběrná místa i zpracování. Na to Rema od firem ročně zinkasuje průměrně 35 - 40 milionů korun.

Styky mezi jednotlivými systémy však nejsou ani zdaleka tak idylické, jak by se mohlo zdát. O vzájemné spolupráci se rozhodně nedá mluvit. Mezi šesti výrobci totiž panuje vleklý spor, a to i soudní, který vyprovokovalo ministerstvo životního prostředí. To vytvořilo monopol pro jeden systém na pět let v nakládání s historickými odpady, za které je považován odpad starší než ze srpna 2005. Pointa je v tom, že historický odpad je pro systémy nejrentabilnější.

Dalším problémem oboru, který se zabývá likvidací odpadů, je i postižení trvající ekonomickou krizí. Rema, která loni hospodařila se ztrátou, tak byla nucena sáhnout do svých zákonných rezerv. Přitížilo jí i to, že v roce 2007 navíc snížila recyklační poplatky, aby motivovala zákazníky. Na příští rok tedy chystá jejich opětovné zvýšení. "V praxi je situace taková, že celkově se objem odpadu zvyšuje, zatímco finance za něj ubývají," říká Beneš, který ale současně odpadu předpovídá skvělou budoucnost: "O recyklaci se budou výrobci zajímat čím dál víc. Některé suroviny již totiž nebudou dostupné jinde než právě v samotných výrobcích, a tak bude jejich recyklace stále naléhavější," říká s tím, že už nyní je například výroba měděných částí o 95 procent výhodnější z druhotných, než jejich získávání z primárních zdrojů."

AUTOR: Kateřina Vaidišová
AUTOR-WEB: www.ihned.cz

ŘEDITEL A JEHO MANAŽERKA
Za projektem designových šperků a doplňků stojí šéf společnosti Rema David Beneš a Lenka Drápalová.