Naděje české módy - Natálie Steklová

Tvorba Natálie Steklové (35) může být pro někoho až moc bláznivá. Šaty se speciální kresbou, která má nositelce dodávat energii (ale někomu možná připomíná čmáranici) nebo modely sešité z pánských košil je na většinu lidí už příliš. Ale ti, co kouzlu návrhářky jednou podlehnou, jen těžko hledají cestu zpátky.

Ateliér s výhledem na Vltavu vypadá na první pohled jako každý jiný. Na stole leží notebook, na jehož obrazovce svítí článek o newyorském fashion weeku a pod stolem se skrývá komínek magazínů Vogue. Vše je jako v obyčejném ateliéru, až na to, že na skříni visí tričko sešité ze starých krajkových deček, několik pestrobarevných kabelek z pytlů od kávy, dlouhé dámské šaty sešité z pánských košil, v koutě leží pomalované boty s korálky na tkaničkách a najdete tu spoustu dalších věcí, které do představy o klasickém módním návrhářství úplně nezapadají. "Vždy jsem chtěla najít řešení situace, ve které se teď nachází móda i celý svět," vysvětluje hlavní motivy své práce návrhářka, která se v branži pohybuje už 16 let. Steklová si zakládá na tom, že její tvorba nezatěžuje životní prostředí. Proto recykluje staré látky a používá materiály z biobavlny či biobambusu. Proč by ale někdo měl nosit nošené košile či staré krajkové dečky? "Připadá mi zbytečné d ělat každou sezonu další oblečení ze zbytečně vyrobených látek," říká upřímně.

Její poslední kolekci, která bude k vidění i na říjnovém Designbloku, tak dominují pánské košile, které se v rukách návrhářky proměnily v křehké dámské šaty nebo sukně. Límeček slouží jako živůtek, rukávy se na různých místech kříží a vytvářejí tak zajímavý skládaný efekt. "Každá žena občas nosí oblečení svého milovaného," vysvětluje Steklová, proč si vybrala právě tuto část pánské garderóby.

Jako malá ráda kreslila a všemožné malůvky, nápisy i čmáranice najdete téměř na jakémkoli kousku z jejího ateliéru. Platí to zejména v případě šatů s kresbami, které mají nositele nabít pozitivní energií. Steklová totiž věří, že na člověka působí vše, co ho obklopuje, a pro oděv, který nosíme přímo na těle to platí dvojnásob. Cena takového modelu opatřeného kresbou ze speciálních barev s výtažky rostlin pak nutně odpovídá jeho unikátnosti. "Jasně, můžu si za ty peníze třeba koupit deset triček v nějakém oděvním řetězci. Myslím ale, že když si někdo koupí levnou věc, tak si pak příliš neváží," přemýšlí designérka, zapaluje si cigaretu a usedá na okenní parapet, který zdobí sbírka starých panenek.

Ten, kdo se na tvorbu Steklové podívá trochu blíž, nabude pocitu, že designérka čerpá svoji inspiraci od japonských návrhářů. Skládání látky, barevnost, koncept, to všechno připomíná východoasijský styl. "Když jsem byla v Japonsku, dávala jsem tam někomu svoji vizitku, na které byly šaty z jedné z mých předchozích kolekcí a okamžitě mě považovali za návrhářku kimon," směje se Steklová.

AUTOR: Veronika Miškovská
AUTOR-WEB: www.ihned.cz