zpravodajství životního prostředí již od roku 1999

Čistý, nikoli špinavý vzduch

11.07.2011
Ovzduší
Čistý, nikoli špinavý vzduch

Zelené inovace by šlo nastartovat také v české ekonomice. Jejich odpůrci tvrdí, že musíme zůstat u obstarožní výroby, s pořád stejnými argumenty: nemáme na to, nepůjde to, je to zbytečné. Pletou se. Usvědčující materiál měl před dvěma dny dvacáté narozeniny.

V sobotu to byla přesně dvě desetiletí, co Federální shromáždění schválilo asi nejdůležitější ekologický zákon v české historii. Nový zákon o ovzduší pročistil atmosféru, doslova a do písmene. Ulevil milionům lidí, kteří díky němu mohou dýchat zdravější vzduch. ČEZ a další velcí znečišťovatelé dostali sedmiletou lhůtu a na vybranou: buď své elektrárny, hutě či továrny vyčistí, nebo je prostě uzavřou. Vyčistili je.

Jediný zákon s datem 9. července 1991 tak proměnil náš život k lepšímu. Exhalace oxidu siřičitého během devadesátých let klesly zhruba na desetinu. Ubylo šedivého smogu, který dusil hlavně průmyslové aglomerace. Lesy na horských hřebenech přestaly zabíjet kyselé deště.

Nicméně kulaté výročí není pouze důvodem ke vzpomínkám, jak se nám za Jakeše špatně dýchalo.Především ilustruje, že ekologické regule neděláme kvůli nějakému filozofickému imperativu čistého prostředí - nebo proto, abychom nebyli v Evropě za špindíry. Zelené zákony musí v prvé řadě sloužit lidem. Mají zajišťovat naše zdraví, vytvořit příjemné prostředí pro život a posílit ekonomiku.

Za druhé, po dvaceti letech můžeme ověřit, jestli měli pravdu pesimisté, kteří argumentovali (a nadále zhusta argumentují), že snižování exhalací by bylo ekonomickou katastrofou. Vedl je - ano, vy víte, kdo. Federální ministr financí Václav Klaus už v srpnu 1990 prohlašoval vyčištění vzduchu za neproveditelné. Prý "nemůžeme dodržet" ani mezinárodní smlouvu, podle které Československo mělo snížit produkci oxidu siřičitého o pouhých 30 procent. Čas jeho skepsi podrobil empirickému testu. Šlo to, a navíc celkem hladce.

Lekce je to obzvláště důležitá proto, že druhá část úkolu naše ministry a poslance ještě čeká. Zůstala nám ekonomika závislá na povrchových uhelných dolech a dovozu drahých fosilních paliv od nespolehlivých dodavatelů. Česká republika loni utratila 85 miliard korun za import ropy.

Proto potřebujeme nastartovat zelené inovace a chytré technologie. Politici by měli podobně jako v roce 1991 přijít s rámcovým zákonem, tentokrát po vzoru Velké Británie, který stanoví jízdní řád, podle něhož srazíme naši závislost na fosilních palivech: krok po kroku, rok po roku. Pomůže tak rozhýbat investice do zateplování domů a čisté energie, pohodlné veřejné dopravy, aut s ultranízkou spotřebou nebo lepší recyklace odpadu.

Dvacetiletá optimistická lekce naznačuje, že k modernizaci po vzoru Ameriky, Švédska, Británie nebo Německa nám nechybí peníze nebo podpora ve společnosti. Šlo by to: dnes jako tehdy, u nás jako za hranicemi. Prozatím se nám však nedostává jiné nezbytnosti. Vyhrnutých rukávů na košilích politiků a političek. Vládních i opozičních.


Autor je programový ředitel Hnutí DUHA
Vojtěch Kotecký

Zdroj: HN

Komentáře k článku. Co si myslí ostatní?

Další články
Chystané akce
19
8. 2017
19-26.8.2017 - Tábor, výlet, pobytová akce
LTD Polana
Ekologický institut Veronica
28
8. 2017
28.8-3.9.2017 - Ostatní akce
Centrum Veronica Hostětín, Hostětín 86
12
9. 2017
12-14.9.2017 - Veletrh, výstava
Birmingham
22
9. 2017
22-24.9.2017 - Seminář, školení
Ekodomov, V Podbabě 29B, Praha 6
26
9. 2017
26-28.9.2017 - Konference
Duisburg
Podněty ZmapujTo
Mohlo by vás také zajímat
Naši partneři
Složky životního prostředí