zpravodajství životního prostředí již od roku 1999

Učit se šetrnému vztahu k přírodě

28.08.2011
Ekologické vzdělání a výchova
Učit se šetrnému vztahu k přírodě

Možná se slovo ekologie v našem vědomí poněkud rozšiřuje. Nejen v rozsahu, že ho často používáme. Ale především v obsahu, kdy si začínáme uvědomovat, co všechno to znamená - ekologicky myslet, ekologicky se chovat. Co je to komplexní péče o životní prostředí? Už si tam umíme zařadit rozmanité věci - tedy nejen starost o zeleň, ale stejně tak třídění odpadu, šetření pitnou vodou, energiemi všeho druhu, zvláště těmi, které se získávají z neobnovitelných zdrojů, taky tam umíme zařadit výrobu energie přírodními pomocníky - větrem, vodou či sluncem.

Jde nám to pomalu, protože svůj přirozený vztah k životnímu prostředí jsme ztratili nebo spíš zapomněli. Jak jsme přírodu stále chtěli překonat, dovést ji do svých služeb, zapomněli jsme, že jsme její součástí, a ve chvíli, kdy jí přestaneme naslouchat, budeme to my, kdo na to doplatí. A tak nám nezbývá, než se znovu učit. Nejen to, co patří do povinné školní docházky, ale i to, co potřebujeme k životu - a jen to ještě ne úplně víme.

Potřebujeme vědět, jak žije příroda, kdo v ní žije spolu s námi, jaké má potřeby a jaká jsou pravidla našeho vzájemného soužití. Jaké jsou stromy kolem nás a jaká zvířata, jak se k tomu všemu máme chovat tak, aby to bylo prospěšné pro všechny. Potřebujeme tedy nové typy vzdělávacích institucí. Ne škol, neboť tohle by se měli učit všichni, bez ohledu na to, jak dávno ukončili svou povinnou školní docházku. Ovšem - tak daleko ještě nejsme. Zatím jsme tedy aspoň u těch školou povinných. Ale ne v běžné škole.

Střediska ekologické výchovy jako samostatné budovy jsou relativně novými architektonickými typy. Všichni se teprve učí, jak mají vypadat. Asi je zřejmé, že by sama architektura měla být součástí ekologické výchovy a ukazovat, jak žít v šetrném vztahu k přírodě. Dřevo je pro nás nejpřírodnější a k přírodě nejšetrnější materiál. Je čisté, ekologicky úsporné, když roste. Relativně ekologicky úsporná může být jeho těžba i zpracování. Dřevo je také základním materiálem takového střediska, které postavilo Kladno.

V nečekaně malebné krajině, nedaleko záchranné stanice pro ohrožené živočichy, v místě zvaném Čabárna, se do svahu posadil zajímavý a přitažlivý dům. Dřevěná skládanka různých objemů, z některých pohledů vypadá jako loď s mnoha palubami, které jsou spojovány jednoduše a přitom ohromně nápaditě zvýrazněnými schodišti a na nichž je patrný vrcholový kapitánský můstek i důležitá přední kormidelníkova pozorovatelna... Dům je na jednu stranu jakoby sevřený, minimalizovaný, jen málo území chce zabrat, na stranu druhou se stále někam vypíná a natahuje - tu dopředu nad louku vysunutými širokými plně prosklenými arkýři, tu ke krajině dvěma podlažími otevřených lodžií a u vchodu si neodpustí přístavek zimní zahrady. Nabízí prostory kryté a uzavřené nebo i otevřené a pak plochy ohraničené jen nezbytným zábradlím... Dřevo je materiál bytelný, a tak i dům má v sobě bytelnost, pevnost, byť přece jen chce působit i volně a otevřeně. Dům, který od pohledu nenudí.

Uvnitř je dům stejný jako navenek. Jednoduchý, bytelný, jak odpovídá dřevu i provozu. Místnosti přízemí jsou velké a světlé, přitom v přívětivě přirozených rozměrech, působí jakoby samozřejmě a samy napovídají, kde je jídelna a kde učebna a zimní zahrada i kudy nahoru a kudy ven... Stěny jsou minimální, spíš velká okna a dřevěné sloupky mezi nimi, vnitřní stěna je cihelná s krbem. Nábytek je stejný jako dům, poctivý a bytelný, neomračuje, ale dává jistotu.

V patře jsou ložnice, které už samy jsou učebnicí botaniky. Každá pracuje s jiným dřevem na konstrukci paland a podle dřeva jsou ložnice olšové, smrkové, dubové... Vedle ložnic je malá společenská místnost a pak už jen lodžie, dostatečně široká a hluboká, s výhledem do louky a sadu. Po velkoryse založeném schodišti se dá vyjít i na terasy: částečně krytou či spíše především stísněnou v polopatře a pak na tu úplně volnou na střeše. Byť i to je cesta za poznáním, k fotovoltaickým článkům a ke slunečním kolektorům, jejichž energii dům samozřejmě využívá (třebaže s ní nevystačí a k topení používá ekologické pelety).

V přírodě, která nese stopy již ukončené lidské činnosti, dobývání právě oněch neobnovitelných zdrojů, se posadila stavba energeticky šetrná, ekologicky cítěná, výrazově přitažlivě laskavá. Stavba, v níž se ekologická výchova stává samozřejmou, hravou a lákavou aktivitou. Čili stavba hodně potřebná. A k tomu dobře udělaná.

Zdroj: STAVITEL

Komentáře k článku. Co si myslí ostatní?

Další články
Chystané akce
Ekologický institut Veronica
28
8. 2017
28.8-3.9.2017 - Ostatní akce
Centrum Veronica Hostětín, Hostětín 86
UŽITEČNÉSEMINÁŘE.CZ
28
11. 2017
28.11.2017 - Seminář, školení
Praha,
Konferenční centrum CITY - Pankrác
Podněty ZmapujTo
Mohlo by vás také zajímat
Naši partneři
Složky životního prostředí