Nezapomeňte v zimě na sýkorky

Abychom je ale zrovna my měli v zahrádce, musíme je přilákat. Přes zimu krmíme sýkorky různými semeny a rozvěšujeme jim po stromech ptačí budky. Některé druhy si však samy dokáží najít místo k hnízdění, například v trubce plotu, v díře ve zdi chaty, ale nejčastěji v dutině starého stromu. Někdy je prospěšné ponechat v zahradě starý dutý strom, v němž si sýkorky postaví hnízdo a vyvedou z něj několikrát za rok mláďata.

Je naší nejběžnější a největší sýkorkou. Není náročná, zahnízdí kdekoli a lehce ji přilákáme do ptačí budky. Přes zimu je v zahradě nejběžnějším ptačím hostem, nejraději má lůj, škvarky a semena slunečnice. S ostatními sýkorkami, brhlíky a dalšími drobnými ptáčky se koňadra přes zimu sdružuje do potulných hejn. Její neúnavné jarní "cici be, cici be" nám asi všem zní v uších. Koňadra mívá šest až třináct mláďat, hnízdívá dvakrát do roka.

Čiperná modřinka je asi nejkrásnější ze sýkorek. Temeno její hlavičky je bleděmodré. Pokud bychom měli možnost podívat se modřince do ptačí budky v době hnízdění, zjistili bychom, že mívá až čtrnáct vajíček. Někdy vysedí modřinka i třináct mláďat, která spotřebují velké množství drobných housenek. Rodiče sbírají housenky ze stromů a keřů v našich zahradách a přitom na nás pokřikují "dyn sitsit, tetetet, teteret, cerrretet ...".

Vyznačuje se černou lesklou čepičkou na hlavě a černou má i bradku. Nevyskytuje se tak hojně jako předcházející druhy. Narazíme na ni zejména v lesích, ovocných sadech a polních hájích. Na podzim a přes zimu se toulá spolu s ostatními sýkorkami a hledá plná krmítka, zejména ve výše položených oblastech. Do ptačí budky se nastěhovává velmi zřídka, nejraději má úzkou štěrbinu ve stromě, kde vychová dvakrát do roka asi sedm mláďat. Občas můžeme zaslechnout jejich "tedede, pistjedede, djet djet".

Za uhelníčkem se vydáme do jehličnatých lesů, zatoulá se ovšem rád i do lesů smíšených a v zimě i do městských parků, takže i tam můžeme slyšet její příznačné "vice-vice, vida-vida". V květnu si často vytvoří hnízdo ve štěrbině zídky, dutině stromu, pařezu nebo i v díře v zemi. Mláďat nemívá sýkorka uhelníček tolik jako modřinka, ale jejích pět i více mláďat spotřebuje v období krmení také velké množství potravy. Sameček se samičkou se mají co otáčet, aby nakrmili stále hladové krky. Vývin mláďat trvá až sedmdesát dní a ještě asi týden létají mláďata za rodiči, aby jim hledali potravu.

V lesních biotopech se vyskytuje sýkorka s chocholkou na hlavě. V zahradě se objeví hlavně přes zimu a na podzim, kdy parukářky migrují s ostatními sýkorkami. Na jaře se vracejí a léto tráví v hnízdištích ve smíšených a jehličnatých lesích. Hnízdo staví oba partneři z mechu a srsti v mělčí dutině stromu, někdy jim postačí staré veverčí nebo stračí hnízdo. Samička do něj naklade až deset vajíček a prozpěvuje si "cicicigyrrr". Hnízdí dvakrát do roka. Při shánění potravy soutěží parukářka s uhelníčkem.

Ve vlhkých listnatých a smíšených lesích se můžeme setkat i se vzácnější sýkorkou lužní.