Kam už experti nedohlédnou

Státní energetickou koncepci by měl ministr průmyslu a obchodu Martin Kuba přejmenovat. Vážně, pomohlo by to. Ministerští úředníci by potřebovali nový cíl. Změna názvu by jim připomínala, komu má chystaná koncepce v posledku sloužit.

Na důležitá rozhodnutí v české energetice má nehorázný vliv ČEZ i lobbisté velkých uhelných společností. Nicméně řada lidí na ministerstvu průmyslu a obchodu skutečně dělá svoji práci podle nejlepšího vědomí a svědomí. Opravdu promýšlejí, jak složit dohromady funkční energetickou soustavu, která bude rozumně šlapat. Hoď do toho pár uhelných dolů, něco atomových reaktorů nebo nový plynovod, poskládej sítě a propočti záložní zdroje. Můžeme se rozcházet v konkrétních řešeních, třeba jestli městské výtopny má pohánět uhlí z povrchového dolu, nebo raději domácí biomasa jako ta, která zásobuje 85 procent bytů v Třebíči. Nicméně ti lidé vědí, co dělají. Energetickou koncepci státu.

Klientem není stát

Nějak se z toho však vytratil účel. Smyslem koncepce přece není, aby stát měl levnou a čistou energetickou soustavu. Účelem je, aby lidé měli doma teplo, mohli svítit a prát, aby továrny mohly vyrábět a doprava jezdit (levně a čistě).

Energetická koncepce by tohle měla zajistit. Jejím konečným klientem by neměl být český stát, nýbrž české rodiny.

Na první pohled to vypadá jako slovíčkaření. Aby lidé mohli doma svítit, musí nám šlapat elektrická soustava, nebo snad ne? Sémantický rozdíl však má velký vliv na praktické rozhodování. Perspektiva rodin je totiž ledaskdy úplně jiná než perspektiva teoretiků na Kubově úřadu.

Především Státní energetická koncepce, která na energetiku pohlíží, ehm, očima státu, neřeší problémy, které tíží domácnosti v každodenním životě. Vyrábí energii, aby naplnila bilanci - nikoli aby u Nováků bylo teplo a světlo. Snižuje smog, aby splnila evropské normy - nikoli aby Novákovi dýchali čistý vzduch. Ropou se zabývá, abychom měli plné zásobníky - nikoli aby Novákovi platili menší účty u pumpy.

Oficiální statistiky snadno měří, kolik energie dodá nový důl, elektrárna či plynovod. Proto s nimi ministerští experti počítají. Leč pokud dobře zateplíte dům (nebo si na střechu namontujete solární kolektor, který zadarmo ohřívá vodu), úředníci si nezapíšou čárku, protože nevzniklo energetické zařízení připojené do sítě. Považují takové chytré projekty za sympatické, nicméně neberou je moc vážně. Ale vaše účty mohou klesnout o desítky procent. Co pražský úřad ve svých tabulkách, grafech a schématech nevidí, to pro konkrétní spotřebitele často dělá propastný rozdíl.

Roury máme, bude to šlapat

Přitom neviditelné projekty mohou hrát obrovskou roli také pro celou ekonomiku. Pokud bychom využili rozumné příležitosti k zateplování domů, spotřeba uhlí a plynu spadne skoro dvakrát více, než kolik bychom - v přepočtu na gigajouly energie - získali zrušením limitů těžby, rozšiřováním povrchových dolů a bouráním obcí na Mostecku.

Někdy to má docela legrační následky. Kubův předchůdce Martin Kocourek před rokem vytvořil komisi, aby prověřila možnosti českého teplárenství. Exposlanec ODS, šéfkomisař Oldřich Vojíř posléze referoval, že potřebujeme víc a víc uhlí, protože prý možnosti úspor tepla v budovách činí všehovšudy šest procent. Každá rodina, která v poslední době důkladně obalila barák izolačním materiálem, uviděla na složenkách podstatně lepší čísla - a ve spotřebě tepla v tuzemských domech se tudíž očividně vyzná lépe než s prominutím expertní komise ministerstva průmyslu a obchodu.

Ložiska surovin se tenčí, globální poptávka letí nahoru a cena ropy, plynu i uhlí stoupá. Státní energetická koncepce je v pohodě. Roury máme, výrobu jsme propočetli, eurolimity plníme. Bude to šlapat - ale také vypadat, jako by ministr žil v nějaké úplně jiné zemi. Rodinná energetická koncepce by řekla, že máme urgentní úkol: snižovat závislost domácností a obcí na světovém trhu s dražšími a dražšími fosilními palivy.

A proto by předpokládala zateplování domů, nutila automobilky k výrobě vozů s menší spotřebou, montovala solární kolektory na střechy, budovala obecní výtopny na biomasu a investovala do železnic či cyklostezek jako mourovatá.

AUTOR: Vojtěch Kotecký
Autor je programový ředitel Hnutí Duha.