Úterý, 19. března 2024

Náklady na vytápění nejsou okrajovou záležitostí

Největšího pokroku z hlediska nových technologií bylo dosaženo při spalování tuhých paliv, říká Ing. Zdeněk Lyčka, jednatel LING Krnov s.r.o., člen Asociace podniků topenářské techniky a konstruktér teplovodních kotlů.

Náklady na vytápění nejsou okrajovou záležitostí

OTÁZKA: - Charakterizujte vývoj lokálního vytápění v posledním období.

Oblast lokálního vytápění domácností prošla za posledních dvacet let dosti razantním a krkolomným vývojem. Prvotní elektrifikaci na počátku devadesátých let vystřídala plynofikace v jejich druhé polovině. Naopak na ústupu bylo tradiční vytápění tuhými palivy. Na přelomu tisíciletí však dochází k výraznému nárůstu cen zemního plynu a prostor dostávají alternativy, především z oblasti obnovitelných zdrojů. Český trh začíná objevovat tepelná čerpadla, solární systémy a biomasu. Náklady na vytápění již nejsou okrajovou záležitostí, ale tvoří stále "významnější" složku rodinného rozpočtu. Proto se do popředí opět dostává také spalování relativně levného hnědého uhlí a kusového dřeva. Zejména u novostaveb se pak stále více prosazují moderní topné systémy s akumulací a kombinovanými zdroji tepla. Co se týče nových technologií, pak největšího pokroku bylo ve zmíněném období dosaženo v oblasti spalování tuhých paliv.

OTÁZKA: - Opravdu?

Možná to zní neuvěřitelně, ale v úrovni energetického využití paliva i produkovaných emisí je tomu opravdu tak. Navíc se v posledním desetiletí objevilo na trhu zcela nové doslova revoluční palivo - peleta - které si přímo vynutilo vývoj nových moderních technologií spalování. Do roku 2000 se u nás mohl na trh uvádět jakýkoliv kotel na tuhá paliva, který splnil obecné podmínky pro bezpečnost provozu a velice benevolentní limitní hodnotu emisí oxidu uhelnatého 2 %. A tomu také odpovídaly technologie spalování s provozní účinností často nižší jak 50 %.

Špičku v technologiích představovaly tzv. zplynovací kotle na kusové dřevo. S přijetím nové evropské normy se u nás v roce 2000 zavedly emisní limity také na tzv. organické uhlovodíky (OGC), tuhé látky (TZL) a byl přidán požadavek na minimální účinnost zdroje okolo 55 % (v závislosti na jeho jmenovitém výkonu). Podle úrovně emisí a účinnosti byly kotle rozděleny do tří tříd. Ovšem již několik let po svém zavedení nová norma neodpovídala stále přísnějším technickým a ekologickým požadavkům doby, a proto byla v letošním roce zavedena její novela, která podstatně zvyšuje nároky na emisní limity a minimální účinnost je stanovena již na 75 %. A nově přijatý zákon o ochraně ovzduší tyto hranice posunuje ještě dál, takže od roku 2018 bude možné nově uvádět na trh zdroje na tuhá paliva s účinností minimálně 83 %.

OTÁZKA: - Zmínil jste rozdělení kotlů na tuhá paliva do tříd. Jak běžný zákazník pozná, do jaké třídy je konkrétní kotel zařazen?

Především by každý řádně certifikovaný kotel měl mít výrobní štítek a průvodní dokumentaci, kde je třída kotle uvedena současně s palivem, pro které uvedená třída platí. Běžné litinové kotle například dosáhnou při spalování koksu 2. třídy, při spalování kusového dřeva a černého uhlí 1. třídy a při adaptaci peletového hořáku 3. třídy. Hnědé uhlí v těchto kotlích spalovat nelze. O tomto kotli obchodník může říci, že kotel spaluje koks, uhlí, dřevo a pelety a dosahuje úrovně spalování odpovídající 3. třídě. Ovšem sám vidíte, jaký je v tom rozdíl. Navíc se díky novým pravidlům o "štítkování" budov často uvádí pouze třída účinnosti, což znamená, že kotel dosáhl účinnosti odpovídající dané třídě, nikoliv, že dosáhl také úrovně emisí této třídy. Po roce 2022 by zákazník s takovýmto kotlem mohl mít problém, protože podle nového zákona o ochraně ovzduší bude muset provozovat kotel minimálně 3. třídy a spalovat v něm pouze palivo, pro které bylo této třídy dosaženo.

OTÁZKA: - Existuje nějaké jednoduché kritérium, podle kterého běžný zákazník jednotlivé třídy rozezná podle konstrukce kotle?

Jako základní kritérium lze brát úroveň řízení spalovacího procesu. Tedy, jak dalece je nekvalitní obsluhou ovlivnitelný přísun paliva a spalovacího vzduchu do kotle. Zjednodušeně lze říci, že prakticky všechny kotle na ruční přikládání běžného paliva (černé a hnědé uhlí, dřevo) bez ventilátoru, tedy bez řízeného přísunu spalovacího vzduchu, vyrobené do roku 2011, spadají do 1. a 2. třídy. Připravovaná legislativa přinutila některé výrobce ocelových kotlů s odhoříváním paliva upravit tyto kotle tak, že se je podařilo recertifikovat na 3. třídu. Ovšem bez ventilátoru a většího podílu žáruvzdorné vyzdívky je to jejich konstrukční limit a úrovně 4. třídy již prakticky dosáhnout nemohou. Kotle s ručním přikládáním a řízeným přísunem spalovacího vzduchu (zplynovací kotle) dosahují běžně 3. třídy a mají potenciál i na vyšší 4. třídu. Dalšího zvýšení technické úrovně spalování pak dosáhneme přidáním řízeného přísunu paliva, což splňují tzv. automatické kotle, které si dávkují palivo samy z externí násypky podle požadovaného výkonu. Pro tyto zdroje je 3. třída standard a nejvyšší 5. třída je dosažitelná.

OTÁZKA: - A jaký předpokládáte vývoj ve spotřebě tuhých paliv?

Ročně se v lokálních zdrojích spálí přibližně 3,5 mil. tun kusového dřeva, 1,2 mil. tun hnědého uhlí a asi 150 tisíc tun briket a pelet. Nabídka dřeva již prakticky není schopna pokrýt zvyšující se poptávku po něm. Na výrobu briket a pelet je nedostatek kvalitní dřevní suroviny, která se nesmyslně pálí s minimální účinností ve velkých zdrojích (teplárny, elektrárny). Realistická hranice výroby a dovozu těchto lisovaných paliv je v dohledné době 0,5 mil. tun. Rostlinné pelety nevyhoví při spalování zejména emisemi TZL požadavkům nového zákona. A ne všude a vždy lze využít plyn či tepelná čerpadla. Proto vidím zcela nereálně stále častěji slyšitelné názory, že ke zvýšené kvalitě ovzduší se dopracujeme zákazem spalování uhlí. Ne druh paliva, ale jeho kvalita a technologie spalování jsou rozhodující.

AUTOR: Jiří Kilinger

Zdroj:STAVITEL
Sdílet článek na sociálních sítích

Partneři

Asekol - zpětný odběr vysloužilého elektrozařízení
Ekolamp - zpětný odběr světelných zdrojů
ELEKTROWIN - kolektivní systém svetelné zdroje, elektronická zařízení
EKO-KOM - systém sběru a recyklace obalových odpadů
INISOFT - software pro odpady a životní prostředí
ELKOPLAST CZ, s.r.o. - česká rodinná výrobní společnost která působí především v oblasti odpadového hospodářství a hospodaření s vodou
NEVAJGLUJ a.s. - kolektivní systém pro plnění povinností pro tabákové výrobky s filtry a filtry uváděné na trh pro použití v kombinaci s tabákovými výrobky
E.ON Energy Globe oceňuje projekty a nápady, které pomáhají šetřit přírodu a energii
Ukliďme Česko - dobrovolnické úklidy
Kam s ním? - snadné a rychlé vyhledání míst ve vašem okolí, kde se můžete legálně zbavit nechtěných věcí a odpadů