Nový velký energetický zdroj teď nepotřebujeme

A ještě k energetické bezpečnosti - co když bude ruská nabídka o tolik výhodnější, že nepůjde odmítnout?

Odklad reformy obchodování s uhlíkovými emisemi není zase až tak velkým překvapením. Patrně nejzávažnější globální problém lidstva musí načas ustoupit aktuálnějším výzvám hospodářské, dluhové a institucionální krize EU. Je to sice neodpovědné a krátkozraké, ale nikdo nechce ve složité době zatěžovat své firmy jakýmikoliv dodatečnými náklady. Klima zkrátka ztratilo politickou podporu.

Motivace ke snižování emisí prostřednictvím obchodování s emisními povolenkami se zadrhla (u nás šlo spíš o příjmy za povolenky zdarma), nicméně zelené technologie v posledních letech výrazně zlevňují a očekává se, že alespoň některé budou brzy konkurenceschopné i bez dotací. U jaderné energie, která také neprodukuje téměř žádný oxid uhličitý, takže skýtá potenciál pro snižování emisí skleníkových plynů, taková naděje v dohledné budoucnosti není. I po více než půl století po komerčním zahájení provozu je stále závislá na masivních státních subvencích.

Garantovaná výkupní cena elektřiny, kterou požaduje ČEZ, by podle výpočtů firmy Candole Parners české spotřebitele vyšla na téměř 17 miliard korun ročně. Rodina s průměrnou roční spotřebou elektřiny by si tak musela připlatit každý rok přibližně tisíc korun. A to se do ceny elektřiny z jádra nezapočítávají ještě další náklady - na plné pojistné odpovědnosti za škodu při jaderné havárii, trvalé ukládání radioaktivního odpadu s dlouhým poločasem rozpadu, posílení přenosové sítě apod. Aby toho nebylo málo, tak se jaderné elektrárny nikdy nepostaví v dohodnutém čase a cena se velmi často dramaticky navyšuje.

Odhadovat dnes vývoj spotřeby elektrické energie na desítky let dopředu je velmi obtížné. Podle různých studií na jedné straně ušetříme díky efektivnějším technologiím, ale zároveň bude vznikat nová poptávka po elektřině, např. pokud na elektrický pohon přejde část automobilové dopravy. A stejné je to s cenou. Tato volba se prostě nedá posuzovat pouze optikou současnosti.

Jedno je však jisté, dnes patříme k největším světovým exportérům elektrické energie, takže nyní nestojíme před urgentní potřebou postavit za každou cenu nový velký energetický zdroj, kterým na desítky let dopředu zakonzervujeme zastaralou strukturu české energetiky a vytěsníme investice do moderních technologií a dalšího výzkumu a vývoje. A to jsem se ještě nezmínil o energetické bezpečnosti - co když bude ruská nabídka o tolik výhodnější, že nepůjde odmítnout?

Jiří Čáslavka
Analytické centrum Glopolis