Ani desítky miliard v betonu nedovedou vodu zastavit

Obyvatelé Českého Krumlova mohli mít až donedávna pocit, že velká voda jim bezprostředně nehrozí. Důvod byl nasnadě: do protipovodňových projektů se zde v uplynulých letech investovalo zhruba 140 milionů korun.

9. června 2013

Povodně

Ani desítky miliard v betonu nedovedou vodu zastavit

Přesto i letošní povodeň zanechala ve městě obtisk. "Zatopila nám část sportovního areálu i nový park, který byl těsně před dokončením," vypráví místostarostka Jitka Zikmundová.

Český Krumlov je jedním z desítek míst, která už začínají sčítat škody z letošní velké vody. A to přesto, že se v Česku kvůli povodním dosud proinvestovaly desítky miliard korun.

Jen ministerstvo zemědělství investovalo od roku 2002 na 15 miliard korun do úprav povodí největších českých toků. A pražský magistrát za tu samou dobu utratil kvůli hrozbě povodní další téměř čtyři miliardy.

Faktem je, že podle pozorovatelů mnoho opatření zafungovalo. "Například mobilní zábrany v Praze svůj účel prozatím jednoznačně plní - zabránily tomu, aby voda pronikla do centra města," říká geolog a klimatolog Václav Cílek. Stejně tak ale zůstává i řada oblastí, které na dořešení teprve čekají.

Malé říčky se předvedly

Prvním problémem letošních povodní se staly menší potoky. Zatímco stoupání či klesání hladiny největších řek mohli obyvatelé sledovat takřka on-line, jejich přítoky na několika místech nepříjemně překvapily. Například v Praze během víkendu napáchala největší škody říčka Botič, která zatopila odstavné nádraží nebo autoservis.

Ve zmiňovaném Českém Krumlově se zase vylila rozvodněná Polečnice ústící do Vltavy. "Protipovodňová opatření se v našem městě zatím dotkla jen samotné Vltavy, kde se prohloubilo koryto a upravil jez. Polečnici se vyhnula," říká místostarostka Zikmundová.

Nešlo o ojedinělý případ. "Většina opatření se celkem logicky soustředí na velké řeky, které mohou také napáchat největší škody. Jejich přítokům se mnohdy už taková pozornost nevěnuje," říká geograf a proděkan Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy Jakub Langhammer.

Podle odborníků by přitom stačilo málo: největším škodám by mohla zabránit například čidla sledující stav hladiny nebo rozšíření mobilních povodňových zábran i na menší toky. "Mobilní zábrany mohly během víkendu tlumit průběh povodní například na pražském Botiči," dodává Langhammer.

Bagry mají zelenou

Další pochybnosti se týkají samotné podstaty protipovodňových projektů: investice dnes plynou z velké části do opatření, kterým se v úřednické hantýrce říká "technická". Tedy v zásadě do bagrování koryt, betonování břehů nebo výstavby či modernizace přehrad. Ministerstvo zemědělství, které za tyto projekty odpovídá, o jejich efektivitě nepochybuje. "Stavby, které se dokončily, se u aktuálních povodní osvědčily. Problémy se objevily pouze u nedokončených projektů nebo u těch, které byly projektovány na nižší povodňovou úroveň," říká náměstek Aleš Kendík.

Část vědců však už několik let vyznává jiný přístup. Podle nich existuje také možnost investovat do úprav, které budou bližší přirozenému prostředí. "V Česku máme stovky menších toků, kde lze povodním čelit i přirozenou cestou," říká biolog David Pithart ze sdružení Koalice pro řeky, které tyto projekty prosazuje.

Bavorsko neinspiruje

Tato takzvaně přírodě blízká opatření mohou být různá: u pramenu se třeba vysadí travnatý porost, který absorbuje dešťovou vodu, nebo na místech, kde nehrozí škody na majetku, se řece umožní, aby se při vyšší hladině rozlila do okolí. Což je třeba trend, kterým jde už tři desetiletí sousední Bavorsko. "Tato opatření samozřejmě stoleté vodě nezabrání, lokálně však mohou výrazně pomoct," dodává Pithart.

Jako příklad řeky vhodné na takovéto úpravy zmiňuje jihočeskou Blanici, kvůli které se muselo v uplynulých hodinách evakuovat několik lidí v Putimi na Písecku.

Ministerstvo zemědělství nicméně dnes na jiný než tradiční způsob ochrany sázet neplánuje. "Většina takzvaně přírodě blízkých opatření, která propagují ochránci přírody, obvykle při dlouhotrvajících srážkách, ale také rychlém tání selhává. Navíc prostor pro neškodné rozlivy je u nás omezen," namítá náměstek Kendík.

Rok 1997 zapomenut

V neposlední řadě odborníci upozorňují také na chybějící jednotné místo pro protipovodňovou politiku. Ta dnes spadá hned pod několik resortů, jako jsou ministerstvo zemědělství a životního prostředí, ale týká se také například ministerstva pro místní rozvoj. "Před pár lety jsem se účastnil schůzky, kde zástupci různých resortů zkoušeli připravit komplexní plán pro rozvoj jednotlivých území. Stačila však výměna jednoho ministra a skupina se rozpadla," vzpomíná klimatolog Cílek.

Také proto se dnes běžně vydávají stavební povolení i pro výstavbu na místech, která již několikrát zatopila voda.

"Například v záplavové zóně kolem řeky Moravy vyrostla po povodních v roce 1997 řada nových staveb. Pokud by se zde znovu objevila velká povodeň, škody by mohly být pravděpodobně ještě větší než tehdy," říká geograf Langhammer.