zpravodajství životního prostředí již od roku 1999

Povodně jako uhelná Fukušima?

11.06.2013
Energie
Povodně
Povodně jako uhelná Fukušima?

Až skončí hádky politiků o pozdě postavených povodňových stěnách a málo vypuštěných přehradách, měli bychom se možná začít zamýšlet nad tím, proč nás záplavy postihují stále častěji. Neměli bychom přitom zapomenout na zdaleka největší český příspěvek k sílícímu skleníkového efektu - tedy na uhlí. Častější záplavy (ale i další extrémní projevy počasí) patří ke změně klimatu jako k velbloudovi hrb. Pokaždé, až uslyšíte o levné elektřině a teple z fosilních paliv, připočtěte si v duchu nejen zkrácené životy lidí žijících v severních Čechách a devastaci krajiny, ale i významnou část povodňových škod.

Je to vlastně docela nespravedlivé. Zatímco symboly selhání jaderné energetiky - Černobyl, Three Fukušimu a Mile Island - zná prakticky každý, na srovnatelnou katastrofu způsobenou uhelnou elektrárnou si nevzpomene nikdo. Přitom není pochyb o tom, že uhlí má na svědomí více lidských životů, zničené přírody i ekonomických škod než jádro. Uhlí na to jde ale chytře - poškozuje a zabíjí nás pomalu, bez šoků, takže si toho ani nevšimneme, nebo na to jde oklikou přes změny klimatu. Nějaký ten jasný odstrašující symbol by si ale zasloužilo. Mým favoritem, aspoň pokud jde o Česko, jsou častější povodně.

Klíčové je zde slovo "častější". Nelze říct, že jedna, byť sebevětší povodeň je důsledkem změn klimatu, resp. rostoucího vlivu naší civilizace na klima. Povodně jsou přirozené, takže i kdybychom srazili naše emise skleníkových plynů na nulu, čas od času nás stejně nějaká záplava postihne. Vědci se ovšem shodují, že s rostoucí průměrnou teplotou bude extrémních projevů počasí typu záplav, dlouhodobého sucha či výkyvů teplot přibývat. S rostoucím množstvím energie (a v důsledku vyššího odparu vody) v atmosféře se tato chová nevypočitatelněji a divočeji. S rostoucími průměrnými teplotami tedy budeme plavat častěji.

Berme to jako něžné varování. V tuto chvíli je v Evropě o 1,2 stupně Celsia tepleji než před začátkem průmyslové revoluce. Pokud porostou emise stejně raketovým tempem jako v posledních desetiletích, do konce století se můžeme těšit na zvýšení průměrné teploty až o 6 stupňů. To je stejně, jako nás dělí od poslední doby ledové - jen opačným směrem. Nevíme sice přesně, jak by takový svět vypadal, ale vsadil bych na dvě jistoty: masivní povodně by v něm byly podstatně častější - ale vedle dalších dopadů takto razantní změny klimatu by patrně bledly.

Česká republika k posilování skleníkového efektu zdatně přispívá - i když jsme z globálního hlediska malinká země rozlohou i počtem obyvatel, máme na svědomí půl procenta celosvětových emisí oxidu uhličitého. S 10 tunami máme sedmé nejvyšší emise CO2 na hlavu ze všech rozvinutých zemí (OECD). Může za to především hnědé uhlí, které pálíme v elektrárnách a teplárnách.

Měli bychom udělat dvě základní věci: za prvé, co nejrychleji snížit naši současnou závislost na fosilních palivech. Podrobný, konkrétní a realistický plán, jak to provést v ČR, v EU i v jiných koutech světa, přitom existuje - jmenuje se Energetická [r]evoluce.

Za druhé se musíme dokázat vyrovnat s těmi dopady změn klimatu, kterým už zabránit nedokážeme. V případě intenzivnějších a častějších srážek můžeme jejich negativní vliv významně ovlivnit obnovou přirozené skladby lesů, změnami v zemědělství (vyšším zatravněním, obnovením remízů a dalších přirozených zasakovacích ploch), revitalizací řek či zákazem staveb v záplavových územích.

Bylo by fajn, kdyby Hudeček, Svoboda, Bém a další bývalí i současní politici dokázali přehodit výhybku a vedle řešení následků povodní se začali aspoň trochu věnovat i řešení jejich příčin. I nejvyšší hráz totiž jednou přeteče.


Jan Rovenský
Autor je vedoucí energetické a klimatické kampaně Greenpeace ČR.

Zdroj: HN

Komentáře k článku. Co si myslí ostatní?

Další články
Podněty ZmapujTo
Mohlo by vás také zajímat
Naši partneři
Složky životního prostředí