zpravodajství životního prostředí již od roku 1999

Zpátky do Mongolska. A do Keni

21.07.2013
Příroda
Zpátky do Mongolska. A do Keni

Somálští osli, bílí nosorožci, koně Převalského nebo zoborožci... Tato zvířata přežívají a vracejí se do původní domoviny i díky českým zoologickým zahradám. Pokud ovšem nepřijdou povodně, nebo dokonce válka.

Když český armádní speciál na začátku července dosedl na nezpevněné letiště v mongolském Bulgan Sumu, měl na palubě vzácný náklad: čtyři koně Převalského, druh vyhubený ve volné přírodě již před čtyřiceti lety. Pražská zoo jej udržela na světě a nyní se snaží vrátit divoké koně do volné přírody. Také další zoologické zahrady - jako v Liberci, Ústí nad Labem nebo ve Dvoře Králové - zachraňují živočišné druhy pro budoucnost. K této snaze však nepatří jen chov v zajetí, ale ještě víc ochrana původního prostředí, zbytků divokých populací a v neposlední řadě - podpora lidí, kteří v těch místech žijí.

Ústí nad Labem
Levharti, medvědi i bitva na Borneu


Když se chce některý z chovatelů kočkovitých šelem v kterékoliv evropské zoologické zahradě dozvědět víc o životě levhartů mandžuských, sněžných či obláčkových, nejspíš zavolá Petře Padalíkové. Proč právě jí? "Už několik let tato velmi vzácná zvířata úspěšně množíme," vysvětluje šéfka zoologického oddělení ústecké zoo. Totéž platí i v případě medvěda malajského či orangutana bornejského.

Vzácné šelmy i primáti odsud putují v rámci mezinárodních výměn za hranice. Třeba orangutan bornejský jménem Amos je nyní chovným samcem v nizozemské zoo v Apeldoornu.

Téměř každá větší zoo na světě podporuje projekty, jež mají vytvářet a udržet přirozené podmínky pro život zvířat. Ústecká zoo si zvolila in situ projekt (na místě) v části indonéského pobřeží. Koordinátorem výzkumu v Balikpapanském zálivu na ostrově Borneo je primatolog Stanislav Lhota, který mimojiné jako první na světě ulovil v korunách pralesního porostu snímek opice hulmana běločelého.

"Ze 450 kilometrů čtverečních má jen necelá čtvrtina status chráněného území," líčí podmínky v oblasti. "Zdokumentovali jsme tu značný rozsah ilegálních aktivit, ohrožujících pobřežní mangrovy a korálové útesy: kromě těžby dřeva, výroby dřevěného uhlí, zakládání rybníků na lov krevet hrozbu představuje i kupčení s půdou, pod níž se nachází uhlí. V mangrovech se staví továrny, doly, zakládají palmové plantáže, přitom jde o unikátní přírodní ekosystém, v němž žijí vysoce ohrožení živočichové, jako je opice kahau nosatý, mořský savec dugong, sladkovodní delfín, dva druhy krokodýlů a několik druhů zoborožců."

Stanislav Lhota strávil na Borneu s přestávkami víc než čtyři roky. Spolu s dalšími odborníky vytváří veřejné kampaně, organizuje protipytlácké hlídky. "Kultura pytláků i zlodějů dřeva ustupuje," říká Lhota, "na naší lokalitě jsou totiž pod neustálou kontrolou. Jsme na jedné lodi s místními dřevaři a lovci, ničivé korporátní zájmy ničí nejen primární deštné pralesy, ale zabírají jim i zemědělskou půdu, znečišťují vodu, rybáři tak přicházejí o obživu."

Situace se tak pozvolna mění. "Naše snahy možná vypadají jako boj s větrnými mlýny. Ale kdybychom tady už několik let nepůsobili, tak je Borneo holou plackou bez stromů. Všechny naše programy devastaci přírody výrazně brzdí. Ale co je podstatné, postupně se mění společnost. Nová generace chápe ochranu přírody lépe. Co víc si přát!"

Praha
Návrat divokých koní


Čtyři koně "Převalského" na palubě českého armádního letounu. To byl zkraje července další krok k úspěšnému návratu těchto divokých koní do volné přírody, do mongolských stepí. Již druhý transport do národního parku Gobi B doplnil stádo, v němž žije už dvanáct koní s místem narození Praha. Návrat neorganizuje pražská zoo na vlastní pěst, spolupracuje s International Takhi Group, dalšími evropskými zahradami i s mongolskými úřady. Však to není jednoduchý úkol.

"Čelíte mnoha problémům: koně se životu v mrazivé a suché stepi musí znovu učit. Zvířat je dosud málo, populace je citlivá a velmi zranitelná. Jediná krutá zima dokáže způsobit velmi citelné ztráty. Na druhou stranu v Mongolsku můžeme být rádi, že je zvířata kam vracet, původní prostředí se tu nezměnilo. Pro mnoho zvířat vyhubených ve volné přírodě není cesty zpět, místo k jejich životu již zaniklo," vysvětluje ředitel ZOO Praha Miroslav Bobek.

Znovu nastartovat chov koní znamená vytvořit podmínky pro jejich přežití, úspěšné rozmnožování. To znamená také spolupracovat i s místními komunitami. "V Mongolsku jsme rekonstruovali nemocnici, koupili jsme auto pro strážce parku."

Ředitel ZOO Praha angažmá v místě výskytu ohrožených druhů vnímá jako svůj hlavní úkol. Tak je tomu i v případě goril.

Jak se lze pokusit zachránit gorily ve střední Africe? Miroslav Bobek připomíná možnosti, které obecně ochrana přírody má. Vedle restrikcí, jako je stíhání pytláků, je to i kladná motivace v podobě získávání lidí pro myšlenku ochrany přírody, což znamená i jejich vzdělávání, dále poskytnutí alternativních zdrojů obživy v místě, kde jsou odkázáni na nepřiměřenou exploataci pralesa nebo pytlačení. Proto ZOO Praha podporuje strážce rezervací Dja a Limbe Wildlife Centre v Kamerunu. Proto vypravuje Toulavý autobus a vozí sem knihu Gorilí pohádky, která představuje pražské gorily z projektu Odhalení a život goril nížinných.

Myšlenka je prostá: autobus přiváží každý rok stovky vesnických dětí do záchranných stanic pro primáty. Ty tak mají možnost vidět gorily i jinak než v podobě masa na talíři nebo jako zdroj obživy pytláků. Setkání s těmito mimořádnými zvířaty dětem přináší zážitek na celý život, ale i ideu šetrného užívání pralesa. Toulavý autobus a Gorilí pohádky mají u dětí v Kamerunu obrovský úspěch. "Jednou ty děti vyrostou, budou třeba pracovat jako úředníci, rozhodovat o podobě zákonů, o půdě... a tak i o budoucnosti pralesa a goril. Nebo se budou na ochraně přírody a ohrožených druhů přímo podílet."

Třetím velkým projektem pražské zoo je podíl na záchraně gaviálů, nejvzácnějších velkých živočichů v Indii. Poslední životaschopná populace žije na řece Chambal. ZOO Praha vzácné gaviály rovněž chová a jejich ochranu dlouhodobě finančně podporuje. Plánované zásadní rozšíření spolupráce s indickými ochránci přírody, zlepšení situace v rezervaci Chambal zkomplikovala letošní povodeň. "Méně návštěvníků po povodni znamená i méně prostředků na projekty in situ. Každé otočení turniketu představuje dvě koruny na tyto účely."

Další peníze získává zoo prodejem vybraných suvenýrů, z darů, nejrůznějších akcí. Nedávno poslal jeden člověk 300 tisíc, přispívají i firmy, v červnu se centrem Prahy prohnal Běh pro gorily, jenž vynesl 340 tisíc korun na provoz Toulavého autobusu.

Když slyší Miroslav Bobek názory, že tohle úsilí je marné, pouhá kapka v moři, namítá: "Je otázka, jak by to vypadalo, kdyby zoo a s nimi i nejrůznější aktivity neexistovaly. Usilovat o ochranu přírody a o zachování ohrožených druhů, vést boj proti kořistnickému přístupu k přírodě a proti lidské hlouposti je nutné bez ohledu na to, jak dopadne."

Dvůr Králové nad Labem
Nejasný osud nosorožců


Svým zaměřením patří v Evropě ke špičce. Počtem i skladbou kopytníků a velkých obratlovců pak bez přehánění k tomu nejlepšímu, co nabízejí špičkové zahrady světa. Zvuk a prestiž získala už za dob Josefa Vágnera, který zoologickou zahradu ve Dvoře Králové obohatil za téměř dvacet let o velmi vzácnou africkou zvířenu.

V pořadí už šestnáctým ředitelem je od loňského prosince Přemysl Rabas. Na této pozici střídal Danu Holečkovou, která rezignovala na funkci po kritice krajských radních za údajně nepovedené kroky ve vedení proslulého safari. "Dana udělala ohromný kus práce," říká s přesvědčením Přemysl Rabas. "Přestavěla celou klasickou část zahrady a rozjela výměnné programy. Plnila tak vlastně to, co před lety plánoval už Josef Vágner. Tedy že když zvířata z Afriky doveze, určitě přijde doba, kdy bude potřeba je tam vracet. Do Afriky se už vrátily desítky buvolů, přímorožců, antilop vraních, antilop koňských a nakonec i to nejcennější, co zahrada měla - do Tanzanie odcestovala skupina velmi vzácných černých nosorožců a do Keni čtyři severní bílí nosorožci."

Přemysl Rabas je do problému záchrany tlustokožců ponořený až po uši. Dlouhé minuty vysvětluje, proč se právě tato zvířata měla vrátit do "domácího" prostředí. "Východní černí nosorožci byli v Tanzanii téměř kompletně vyhubeni," vysvětluje. "Milovník a ochránce afrických zvířat Tony Fitzjohn proto založil na severovýchodě země chovnou stanici pro jejich záchranu. Ta se před pěti lety změnila v národní park Mkomazi o rozloze 3270 kilometrů čtverečních. Právě tam putovali naši chovanci. A vedou si dobře, už se množí. Mládě tam porodila už i samice narozená tady u nás, v zajetí. Nosorožci se tedy po desítkách let vrátili zpátky do míst, kde je Josef Vágner chytal. To je přece úžasné."

Osud bílých nosorožců, respektive jejich záchrana je však podle odborníků i znalců africké zvířeny nejednoznačná. Myslí si to i ředitel Rabas. "Když chov černých nosorožců zvládnete, rozmnožují se velmi dobře. My jsme úspěšně přivedli na svět celkem devětatřicet mláďat. Bílým nosorožcům to však v zajetí moc nejde. Donedávna jsme chovali čtyři poslední kusy na planetě. Proto se moje předchůdkyně správně rozhodla, že šanci na přežití jim dáme spíš, když je přemístíme do přirozeného prostředí, než další léta experimentovat či je nechat definitivně zestárnout a umřít. Škoda jen že to nepřišlo o pár let dřív."

Z Keni, kam byly do rezervace Ol Pajeta, severně od hlavního města Nairobi, dopraveny dva páry bílých nosorožců ze Dvora Králové (jmenují se Sudán, Suni, Najin a Fatu), zatím nepřicházejí převratné zprávy. A to i přesto, že se samci už začali pářit se samicemi. Jejich březost však zatím nebyla potvrzena.

"Uvidíme, jestli se zadaří," usmívá se Přemysl Rabas, šéf zahrady, která je světovou velmocí v chovu nosorožců. "Čtveřice je každopádně ve výborných podmínkách i kondici. Matka příroda je chytřejší než my. Jednou to půjde i u našich bílých nosorožců. Jen máme málo času. Ideální by bylo, kdyby se v Súdánu podařilo vypátrat, jestli tam ještě v přírodě jsou poslední jedinci. Kdyby se tam našli, šance na rozmnožení by se radikálně zvýšily."

Laika napadá otázka, zda by bylo možné samice uměle oplodnit. Koneckonců asistovaná reprodukce se používá u mnoha zvířat i u lidí, ale jak tvrdí Přemysl Rabas, umělé oplodnění není všespasitelné. A u nosorožců se opakovaně nepodařilo. "Nicméně, odebrali jsme a následně zmrazili samcům spermie," doplňuje. O pomoc a spolupráci chce zoo co nejdříve požádat i uznávaný Leibnitzův výzkumný institut IZW (Zoo and Wildlife) v Berlíně. Ten má skvělé výsledky z výzkumů zvěře ve volné přírodě i v zajetí. "Každý pokus stojí za to," říká Přemysl Rabas.

Liberec
Frajeři chrání osly


Občanská válka vypukla ve Středoafrické republice loni v prosinci. Povstalci dobyli hlavní město, ze země uprchl prezident a dvě stě tisíc lidí. A v rezervacích strážci parku našli osm desítek slonů - zabitých slonů s uřezanými kly. Válečného chaosu pochopitelně okamžitě využil i organizovaný zločin. Evakuovat se musela i primatoložka Klára Petrželková, která v oblasti Dzanga-Sangha zkoumá ohrožené gorily nížinné. A která do vlasti vozí zpět nejen výsledky svého bádání, ale i náhrdelníky místních obyvatel.

Dříve byli označováni jako pigmejové, ale oni sami sebe nazývají lidé BaAka. Vědci v této oblasti jsou závislí na jejich znalostech přírody, pomáhají jim jako stopaři. Tyto obyvatele Středoafrické republiky běžně zabíjejí nemoci jako tuberkulóza, malárie, či obyčejná zranění. Klára Petrželková viděla zemřít dítě na banální zánět středního ucha. Lékařská péče je totiž pro příslušníky místního kmene BaAka nedostupná. Vědci se proto kromě své práce věnují shánění peněz na zdravotní péči a lékaře. Na projektu KambaTiBaAka spolupracuje i ZOO Liberec, právě tady si můžete koupit tradiční náhrdelníky lidí BaAka.

Liberecká zoo se také stala před pěti lety místem, kde se scházely brýle pro projekt Brýle pro Afriku. Sbírku organizovala společnost SIRIRI, letos ZOO Liberec získala její svolení a již sama uspořádala podobnou sbírku Brýle pro Burkinu Faso.

"Sešlo se nám jich tady dvacet tisíc. Zdálo by se, co s nimi? V Africe však platí jiná pravidla: Ne, že každý má mít své brýle, ale pro každé brýle se najdou oči," připomíná ředitel David Nejedlo. A zmiňuje i další projekty, které ve světě rozvíjejí. Například projekt Veterináři bez hranic, který založili spolu s Davidem Modrým z Veterinární a farmaceutické univerzity v Brně. "Očkování psů proti vzteklině zachrání před smrtí mnoho lidí, zejména dětí," vysvětluje Nejedlo, sám rovněž veterinář.

A objasňuje tak vícečetnou roli zoologických zahrad: Chovají zvířata, která ve volné přírodě vyhynula nebo jsou kriticky ohrožena, s cílem je znovu vracet do původního prostředí. Moderní přístup proto zapovídá ochočování, těsný kontakt s ošetřovali. K tomu, aby se mohla zvířata reintrodukovat, musí mít zoo znalosti. "Proto je nutný výzkum, proto podporujeme kolegy v Africe, v Indonésii." Pak musí být zvířata kam vracet. "Je tedy důležité přivézt peníze a pomoc, ale s pokorou, do míst, kde zvířata volně žijí. Hlavně se nechovat jako velký bílý muž."

S tím souvisí i další role - vzdělávat. "K ochraně přírody musíme vést veřejnost doma i v Africe či Indonésii. Je lepší získat člověka jako strážce, než ho nechat pytlačit. Je lepší mu ukázat: bohatství, které mu poskytne zachovalá příroda, může být větší než zisk z palmových plantáží. Nedotčený prales přinese víc než zastřelený pták."

Kromě Kláry Petrželkové ve Středoafrické republice tak pro ZOO Liberec pracuje i zkušený terénní zoolog a chovatel Pavel Hospodářský. Od roku 2004 působí na filipínských ostrovech Negros a Panay. V záchranných centrech úpěšně rozmnožuje a vrací do přírody endemitní (jinde nežijící) druhy jako jsou zoborožci. Snaží se také omezovat černý trh s exotickým ptactvem.

Liberecká zoo je proslulá svými bílými tygry, ale ředitel David Nejedlo raději hovoří o divokých oslech somálských, kteří mizí z divoké přírody afrického rohu, nebo sojkovcích, ohrožených pěvcích Sumatry. "Ano, kdekdo se mne ptá, proč se staráte zrovna o osly? Máš přece bílé tygry, ty chraň! Ale naši albíni jsou pohádkové bytosti, ti do volné přírody nepatří.

Zato k nám přitahují pozornost a vydělávají nám na osly a sojkovce, kteří naši ochranu skutečně potřebují. Ti bez naší pomoci z volné přírody nadobro vymizejí." Sumatra má ještě další zvíře, které k sobě poutá pozornost světa: Orangutana. A Indonésie je prošpikovaná organizacemi pro záchranu orangutanů. "Je to krásné zvíře a úspěšné marketingově. Jen skuteční frajeři si zvolí za zvíře osly," říká David Nejedlo.

Další české projekty a svět:

ZOO Brno
- Projekt Kura-Kura (indonésky "Zachraň želvu!"). Vzdělávací centrum pro domorodce i turisty a návštěvníky indonéského ostrova Nusa Penida.
- Zapojení do mezinárodního programu výzkumů na záchranu orla kamčatského.

ZOO Plzeň
- Účast na projektech záchrany filipínských druhů zvířat ohrožených vyhubením, a to v oblasti Mari-it, Talarak, Bacolod, SU-Centrop.

ZOO Ostrava
- Spolupráce na záchranném projektu Sahamalaza na ochranu největší populace lemurů Sclaterových na Madagaskaru.
- Záchranný projekt pro hainanského gibbona.

ZOO Děčín
- Partner projektu Tarsius zaměřeného na ochranu a výzkum nártouna filipínského.

ZOO Zlín
- Podíl na projektu navrácení supa bělohlavého do horských oblastí Bulharska.
- Podpora ochranářského centra Angkor v Kambodži.
- Spolupráce na projektu pomáhajícím africkým lvům.

AUTOR: Eva Bobůrková
AUTOR: Petr Melničuk

Zdroj: IN magazín

Komentáře k článku. Co si myslí ostatní?

Další články
Podněty ZmapujTo
Mohlo by vás také zajímat
Naši partneři
Složky životního prostředí