zpravodajství životního prostředí již od roku 1999

Hořké vody v Českém masívu

15.09.2013
Hydrogeologie
Hořké vody v Českém masívu

Hořké vody se používají při léčbě nemocí trávicího a zažívacího ústrojí. Hořké vody působí projímavě. Původně byly hořkými vodami nazývány pouze minerálních s obsahem hořké soli, chemicky síranu hořečnatého. Projímavý účinek má kromě síranu hořečnatého v menší míře také síran sodný, neboli Glauberova sůl. Minerálních vod s převažujícím obsahem iontů síranu a hořčíku je VELMI MÁLO. Rozšířil se proto název "hořké vody" také pro na vody síranové hořečnato-sodné až síranové sodné. Stoupající spotřeba a poptávka po hořkých vodách způsobila, že v zemích s rozvinutým lázeňstvím a zřídelnictvím, které nemají dostatek vlastních skutečných hořkých vod, jsou nazýávány hořkými vodami i vody, kde síranový hořečnato-sodný iontový obsah tvoří jen vedlejší podíl v celkovém chemickém složení. Zvláště v Německu a ve Francii v důsledku místní nedostatku skutečných hořkých vod byly v balenologické literatuře jako hořké vody a prameny označovány hořké solanky (vody s určitým obsahem síranu sodného a hořečnatého při převažujícím obsahu chloridu sodného), vody sádrovcové (vody sírano vápenaté až i vápenato-hořečnaté s nízkou mineralizací), dále vody složitého chemizmu s určitým obsahem síranů (například také některé salinické kyselky západočeské) a teké uměle vyrobené hořké mateční louhy, získané při odpařování solanek. Tato snaha rozšířit sortiment minerálních pramenů v lázeňských místech způsobila, že se ve světové balneologické literatuře (zvláště v německé, francouzské a anglické) setkáváme s častým použitím názvu hořké vody pro vody, kterým tento název ve skutečnosti nepřísluší. Toto vyvolalo zpětné nutnost nazývat vody síranové hořečnaté "echte Bitterwäser" na rozdíl od statních hořkých vod. V českém názvosloví se používá název "ryzí hořká voda" pro vody síranovo hořečnatého typu. Pro vody síranové sodno-hořečnaté až sodné se používá název "salinická hořká voda" neboli "glauberová hořká voda". V české literatuře je pojem hořké vody převážně správně vyhrazen skutečným hořkým vodám a jen ojediněle, pod vlivem cizího názvosloví, je rozšířen i na vody jiné. Rovněž tato práce je zaměřena na skutečné hořké vody.

Využití hořkých vod v českém masivu

V současné době je v Českém masivu hořká voda získávána pouze na jediné lokalitě: Zaječice u Mostu v Čechách. V dřívějsí a historické době byly hořké hofy využívány na těchto dalších lokalitách: Sedlec u Mostu (pod německým názvem Sedlitz: Sedlitzer Bitterwasser), Koruzuluky u Mostu (pod německým názvem Korossoluk bei Brüx), Bylany u Mostu (pod německým názvem Pülna: Pülnauer Bitterwasser), Vojnice u Loun (pod německým názvem Wunitz: Wunitzer Bitterwasser), Lenečice u Loun (hořká voda: Regulátor) a Kobylice u Nechanic (Kobylická hořká voda).

Hořké vody jsou, eventuálně byly, ve všech lokalitách jímány v mělkých podpovrchových jímkách a studních. Studně jsou hluboké většinou 3-7 m, ojediněle (Zaječice) až 16m. Vydatnost studní a jímek je vesměs malá. V hořkovodních uzemích proto bylo pro získávání většího množství hořké vody vždy hloubeno více studní. Po dlouhodobém odběru vody ze studní dochází pozvolna k poklesu obsahu hořkých solí ve vodě. Takové studně jsou postupně opouštěny a jsou hloubeny studně nové. Vzhledem k proměnlivému obsahu solé v hořké vodě jsou různě mineralizované vody z jednotlivých studní míšeny na stanovenou koncentraci. Tato koncentrace se poté normuje, u Zaječické hořké vody reverzní osmózou na normalizovanou hustotu 36g solí na litr. Mineralizace vody se během těžby sleduje hustoměrem.

PŘEHLED DOSAVADNÍCH VÝZKUMŮ

Přehled výskytu a současného stavu prozkoumanosti hořkých vod ve světě jsem zpracoval v rámci přípravných studií k této práci (23)

GENEZE HOŘKÝCH VOD V ČESKÉM MASIVU

V Českém masivu se hořké vody vyskytují ve třech oblastech:

  1. ve východních Čechách v křídových slínovcích (Kobylická hořká voda - síranová sodno-hořečnatá)
  2. v severozápadních Čechách v křídových slínovcích (Zaječická hořká voda - sírano-hořečnatá)
  3. v severozápadních Čechách v tercíerních slínech (Bylanská hořké voda - síranová hořečnato-sodná).
Krystal Pyritu

Krystal Pyritu

Nové výzkumy prokázaly, že hořké vody v křídových tercierních sedimentech se tvoří v podstatě stejným způsobem. Hořké soli se tvoří v pásmu zvětrávání slínovců. V nenavětralých slínovcích se nachází pyrit, výše v pásmu zvětrávání limonit a sádrovec, při povrchu epsomit a mirubilit. Nepropustnost slínovců pod zónou zvětrávání ohraničuje oběh infiltrovaných vod pouze na pásma povrchového navětrání. Infiltrační vody přinášejí do pásma zvětrávání kyslík, který způsobuje oxidaci pyritu.

Volná kyselina sírová - produkt oxidace pyritu - rozkládá hořečnato-vápenaté karbonáty. Tento proces způsobuje snížení kyselosti vody a při současné oxidaci železa vypadávání limonitu. Nutnou podmínkou pro tvorbu hořkých vod je dále specifické klima s nízkými srážkami a velkým výparem, který usměrňuje pohyb vod tak, že v době deštů voda vsákne do pásma zvětrávání a v době sucha vzlínavostí vystupuje k povrchu, kde se vypařuje. Tím dochází ke zvýšení koncentrace iontovýcn produktů zvětrávání v podzemní vodě. Po zvýšení koncentrace síranů nad hranici rozpustnosti sádrovce dochází k tvorbě krystalů sádrovce. Dobře rozpustné sírany hořčíku a alkalií vystupují se vzlínající vodou k povrchu. V suchém období dochází ke zvýšení koncentrace iontového obsahu až do krystalizace solí na půdním povrchu.

Limonit

Limonit

Proces tvorby hořkých vod v Českém masivu lze vyjádřit těmito základními chemickými rovnicemi: FeS2 + 2 H20 + 7 O2 = 2 FeSO4 + 2 HzSO4 l C8003 ; M3003 + 2 HZSO4 =_cÍSolłł+ Mgso4 + 4 cod + z učo 12 FQSO4 + 6 H20 + 3 oz = 4 Fo2(So4)3 + 4 Ve vlhkém klimatu proces tvorby hořkých vod neprobíhá do konce, protože se ve vodě nevytváří dostatečná koncentrace síranů a vápníku, potřebná pro vyloučení sádrovce. Rovněž tak proces tvorby hořkých vod neprobíhá do konce při nedostatečné hydrogeologické samostatnosti a izolaci vodního obzoru v pásmu zvětrávání od vod hlubších vodních horízontů. V těchto případech se iontové produkty flvotrnvuní ve vodách s nízkou mineralizací odplavují do povrchových toků nebo zasakují do hlubších vodních horizontu. V přítomnosti sodíku v jílových minerálech slínovců se tvoří vody síranové sodno-hořečnaté. V oblastí tercierních sedimentů je místní nedostatek karbonútů k neutralizaci kyseliny sírové a oxidace pyritu. Dochází tak ke vzniku kyselých vod od vitriolových po kamencových. K tvorbě hořkých vod je nutné spoečné působení příznivých poměrů geochemických, hydrogeologických a klimatologických. Z nutnosti společného působení těchto činitelů vyplývají prospekční kritéria pro zdroje a způsob exploatace hořkých vod. V Českém masivu je možno rozšířit jímací území a podstatně zvýšit produkci ryzí hořké vody sírano-hořečnaté ve světě ojedinělé a zvlášť cenné (Zaječické hořké vody).

ZDROJ: RNDr.Jaroslav Dvořák, www.http://bilinskakyselka.cz/

Komentáře k článku. Co si myslí ostatní?

Další články
Podněty ZmapujTo
Mohlo by vás také zajímat
Naši partneři
Složky životního prostředí