Příroda Telče

Poloha Telče - Jihozápadní Morava, 30 km od rakouských hranic v polovině cesty mezi Prahou a Vídní
moravská část Českomoravské vysočiny
GPS 49°11'4.564"N, 15°27'9.867"E

Vlastní okolí města se nachází v mírně členité údolní pánvi přecházející v mírně členitou pahorkatinu. Nadmořská výška se pohybuje od 490 m n.m. (Moravská Dyje) po 574 m n.m. (Skalní kopec).
Nadmořská výška města 522 m n.m.

Severozápadně od města se nalézá nejvyšší vrch Českomoravské vrchovina vrch Javořice (837 m n.m.).

Přímo městem protéká Telčský potok, který se pod městem vlévá do Moravské Dyje. Přítokem Telčského potoka je Svatojánský potok a přítok od Špitálského rybníka. Specifickou podobu města vytváří souvislý systém rybníků.

Město patří podle E. Quitta do mírně teplé klimatické oblasti v klimatické jednotce MT5, na kterou od západu, severu a východu navazuje o něco chladnější oblast MT3. Dlouhodobé průměrné roční teploty vzduchu vystupují na hodnoty v rozmezí 6,0 - 7,0°C.

Roční úhrn atmosférických srážek je v dlouhodobém průměru 617 mm.

Počet obyvatel 5578 (r.2012), rozloha v ha 2 487 ha

Severozápadně od města se nalézá nejvyšší vrch Českomoravské vrchoviny vrch Javořice (837,0 m n.m.). Geologicky se tato oblast řadí k Českému Moldanubiku, nejrozšířenější horninou zde jsou cordieritické ruly, na západ od města překryty biotickými až muskovitickými granity (Mrákotínská žula). Půdní pokryv odpovídá geologickému podkladu. Na kyselých zvětralinách hornin vznikly podzolované a hnědé lesní půdy, převážně hlinito-písčité. V prostoru Lipek se vyskytují oglejené půdy na sprašových hlínách a v trati Na Mokrovcích a na Starém Městě pak oglejené půdy na svahových hlínách.
Vzhledem k malé pestrosti geologického podloží, vyrovnanosti klimatických podmínek a tvaru georeliéfu je květena okolní krajiny relativně chudá. Potenciální přirozená vegetace území je tvořena převážně květnatými bučinami a bikovými bučinami svazu Luzula-Fagion. Dle zoogeografického členění se území řadí do obvodu středoevropských listnatých lesů (Mařan in Buchar 1983). Lesní vegetace je dnes tvořena převážně smrkovými monokulturami. Systematicky odvodněná a značně zdevastovaná okolní zemědělská krajina je v rozsáhlých oblastech téměř bez přírodě blízké lesní a nelesní vegetace.
Městem protéká Telčský potok pramenící cca 5 km severozápadně od města, který se vlévá 2 km jihovýchodně od Telče do Moravské Dyje. V k.ú. Telč je celkem 32 rybníků, v letních měsících je častý nedostatek vody vlivem nízkých průtoků a s tím spojenou zhoršenou kvalitou vody v letních měsících.
Město má celkem dostatek zeleně (cca 11 m2/obyvatele). Obytná zeleň zahrnuje z 67 % zeleň u rodinných domků, rozloha veřejné zeleně činí 8,5 ha, přičemž cca 7 ha zabírá zámecký park. Důležitým historickým a krajinotvorným prvkem jsou aleje a doprovodná stromořadí cest, radiálně vybíhajících z města. Obzvlášť významná je alej do Lipek. V okolí lze vysledovat i zbytky dalších alejí, které dotvářeli obraz města v minulosti. Jsou to aleje v prostoru Romantiky a Obory.
Okolí města bylo po dlouhou dobu přetvářeno hospodářskou činností do podoby kulturní krajiny s vyváženým podílem přírodních a civilizačních prvků. Ty se na mnoha místech vhodně doplňovaly. Zbytky tohoto stavu lze najít ve formě starých alejí na Romantice, parků, Bažantnice, soustavy rybníků, drobných staveb v krajině, soustav mezí a kamenic ap. Vzhledem k významnosti a cennosti města z pohledu historického je žádoucí vzhled, prostorové a druhové uspořádání městské zeleně ošetřovat, doplňovat dle požadavků památkové péče.
V okolí města se nachází přírodní rezervace Luh u Telče (jedinečná ukázka listnatého lesa vyšších poloh, tzv. podhorského luhu), Významná je také alej Telč - Lipky (památné stromy - lípy malolisté, velkolisté, duby letní). Do území katastru města zasahuje regionální biokoridor v údolí Dyje a je zde vymezeno 10 lokálních biocenter (Roštejnský rybník, Park, Romantika, U Radkova, Obora, Luh, Špitálský rybník, Pod stráněmi, U Měrnice, Buzový).

ZDROJ: www.telc.eu