Argentina je zemí nadějné budoucnosti

Území Argentiny je zhruba tak velké jako sloučená rozloha Španělska, Francie, Německa, Velké Británie, Itálie, Švédska, Norska a Finska. Je to osmý největší stát světa a 20. ekonomicky nejvýkonnější. Srdcem této země je městská aglomerace kolem hlavního města Buenos Aires, která je 10. největším lidským sídlem planety. Argentina je jedinou zemí světa, která disponuje všemi klimatickými pásmy a všemi geografickými jevy, je to též obrovská zásobárna sladké vody. Taktéž se v zemi nacházejí veškeré známé energetické zdroje a kompletní těžitelná škála chemických prvků, včetně dnes strategického lithia. Argentina je světový konkurent na trhu zemědělských komodit, a to i přesto, že trvale obdělává pouze malý zlomek disponibilní zemědělské půdy. Většina "rezervní půdy" leží ladem v zatím neobydlených či řídce obydlených oblastech a představuje hlavní potravinovou naději celé planety.

Na 43 milionů obyvatel je v provozu 60 milionů telefonní přípojek, zejména mobilních. Očekávaná délka života u dnes narozených žen přesahuje 80 let, u mužů jen o málo méně. Ne vše je v dnešní Argentině skvělé, ale země je nepřehlédnutelným hráčem na mezinárodním poli a s vyřešením stávajících přechodných potíží (devizová regulace, velká administrativní zátěž) bude její podíl na světovém hospodářství v budoucnu vzrůstat.

ZEMĚ STŘÍBRA

Příběh této země začal se španělskou kolonizací, přistáním lodí v únoru 1536 v místě, které mořeplavci nazvali Puerto de Santa María del Buen Aire. V oblasti dnešní Argentiny však zpočátku nenalézali Španělé žádné drahé kovy, žádné stříbro (argentinum - odtud jméno země), jen pustou zemi nikoho, případně nacházeli pouze malé, nerozvinuté domorodé kultury, které navíc kladly intenzivní ozbrojený odpor proti dobyvatelům. Vše se změnilo v roce 1545, kdy k objevu vytouženého stříbra došlo - v lokalitě Potosí (dnešní Bolívie), což vytvořilo do té doby bezprecedentní, explozivní boom, zatím známý jen v Kutné Hoře a v Jáchymově. Potosí se v roce 1610 se svými 160 tisíci obyvateli stalo největším románsky mluvícím městem světa. Stříbro (původně dodávané přes Limu) pak plynulo do přístavu v Buenos Aires, odkud bylo obchodováno do Evropy a celá oblast začala vzkvétat.

Do Potosí se obchodovala přes Buenos Aires zejména rtuť a další potřeby, nutné pro těžbu stříbra. Byla zahájena kolonizace argentinské pampy (jihoamerické stepi), což znamenalo vzrůstající nabídku obilí, vína a masa. Schopnost Madridu ovládat a řídit vzniklou obrovskou americkou říši se začala rozkládat, což vytvořilo prostor pro neformální, až pašerácký obchod. Buenos Aires se stalo hlavním městem obchodu celého kontinentu. Rozšířil se počet obchodovaných komodit - zejména hovězí kůže a otroci, dovážení především britskými loděmi. I v "komoditě" otroci se přístav v Buenos Aires vypracoval na špičku a stal se z něj největší otrokářský přístav kontinentu. Každou generací se počet obyvatel Buenos Aires zdvojnásoboval, stejně tak počet obchodních lodí.

Napoleonské války definitivně odhalily křehkost obchodních vztahů Španělska s jeho zámořskými koloniemi. Britské loďstvo ovládlo Atlantik, vliv Britů navíc obohatil Argentinu o nové technologické a organizační postupy. Začaly sílit snahy o osamostatnění Argentiny, o definitivní odtržení od Madridu. Španělská nadvláda skončila, 9. července 1816 byla vyhlášena nezávislost této země s nadbytkem zdrojů a nedostatkem pracovních sil. Argentina se měla společně se Spojenými státy americkými stát zásadní cílovou zemí pro zámořskou emigraci.

Do Argentiny se nejdříve začali vysloveně hrnout obchodníci z Německa, USA, Francie a Itálie, a to proto, aby ukrojili z náhle dominantního britského vlivu. V polovině 19. století začali výrazněji následovat ve větší míře přistěhovalci a přetvořili dosud koloniální město Buenos Aires na metropoli evropského střihu. Význam Buenos Aires na atlantickém pobřeží Ameriky již byl srovnatelný pouze s New Yorkem.

Na venkově se výrazně rozšířily ovce, ovčí vlna a maso se staly žádanou komoditou mezinárodního formátu. Nezadržitelný hospodářský růst Argentiny ve 2. polovině 19. století byl výsledkem masových zahraničních investic (zejména britských), obratného mezinárodního obchodu a přílivu emigrantů. Na britských železnicích nevyrostla pouze Indie, ale i Argentina (dodnes zde vlaky jezdí vlevo). Příjezd železné dráhy do pampy znamenal skutečnou revoluci, hned za prvními lokomotivami přicházeli kolonisté, vznikala sídla, silné zemědělské a potravinářské podniky, jatka a mrazírny.

V hlavním městě byly dříve než ve většině Evropy zavedeny nové linky tramvají, vybudována síť vody, plynu, elektřiny, kanalizace, vše ve správě britských společností. Metro v Buenos Aires bylo zprovozněno v roce 1913, a stalo se tak po Londýně a Budapešti třetí podzemní drahou na světě. V mezinárodním obchodě se Argentina stala světovým hráčem s masem, vlnou, kukuřicí, lnem a obilím. Hrubý domácí produkt trvale rostl rychlým tempem. Před první světovou válkou byl argentinský HDP v přepočtu na obyvatele již srovnatelný s Německem a Nizozemskem, daleko před Švýcarskem, Švédskem atd. První výroba vozů Ford mimo USA vznikla v Argentině.

ZEMĚ BOHATLA I BĚHEM VÁLKY

Argentina nesmírně zbohatla i na první světové válce, kdy jako neutrální stát dodávala všem válčícím stranám a nechala si dobře platit, i zlatem. Po válce přišly do Argentiny další masivní investice, zejména z USA. I díky nim překonala Argentina velkou hospodářskou krizi relativně bez problémů a zařadila se mezi nejvyspělejší státy světa. V období druhé světové války byla Argentina opět oficiálně nestranná, dodávky pro Spojence však byly klíčové.

Dokladem vyspělosti země je i fakt, že od roku 1953 se v Argentině pořádají závody formule 1. Argentinci jsou historicky první latinskoamerický národ cestující bez víz do USA. Nelze ale vynechat informaci, že koncem 90. let se Argentina dostala do vnějšího finančního napětí, v prosinci 2001 se její ministr financí vrátil z Washingtonu s nepořízenou, když žádal Mezinárodní měnový fond o nové půjčky. Počátkem roku 2002 tedy vyhlásila Argentina bankrot, a to i přesto, že její zahraniční dluh nedosahoval ani úrovně 60 % HDP. S důsledky "neuváženého bankrotu" se Argentina potýká prakticky dodnes, možná je tak i určitým mementem stávajícímu zadluženému světu.

ČESKOSLOVENSKÉ ELEKTRÁRNY

Historie českého (československého) exportu do Argentiny je spojena s koncerny Škoda, Baťa, Poldi atd., které v Argentině založily mezi válkami své pobočky a řadu desetiletí je zde pak úspěšně provozovaly. České produkty zde mají dobré jméno i dnes.

Argentinské vlaky dříve vedly plzeňské lokomotivy, argentinské maso převážely české chladírenské návěsy za českými kamiony, argentinskou elektřinu stále vyrábějí československé elektrárny. Argentina dosud tiskne na českých grafických strojích ADAST, motocykly Jawa se ještě z argentinských silnic úplně nevytratily, argentinskou půdu stále kultivují traktory Zetor, nezpochybnitelnou českou exportní položkou jsou i dnes obráběcí stroje a elektromotory. Bez šance na úspěch nejsou důlní a dobývací technika, výlučné a exkluzivní spotřební zboží či potravinářské a další technologie.

Do argentinských automobilek všech značek dnes proudí díly vyrobené v Česku, argentinské autodíly Česko i odebírá. V zemi je známá současná česká zbrojní technika, z dnešních velkých českých firem se prosazují Vítkovice.

Získat tržní podíl v Argentině je ale náročné na čas, úsilí, trpělivost i peníze. V září zakládá ministerstvo průmyslu a obchodu a agentura CzechTrade v Buenos Aires ve spolupráci s ministerstvem zahraničí nové zastoupení. Již brzy tak bude moci pomáhat českým exportérům při pronikání na tento trh.

ZDROJ: Milan Harmáček, vedoucí nově otevřeného zahraničního zastoupení MPO v Buenos Aires, upraveno