Limitující emise

Stále důležitějším faktorem při plánování výroby elektřiny nebo výstavby nové elektrárny se v posledních letech stávají emise, které Evropská unie svojí politikou postupně snižuje.

Pro výrobce elektřiny to znamená hlídat si složení výrobních zdrojů a objem škodlivin vypouštěných do ovzduší. Čím "špinavější" zdroj pustí do systému a čím více vypustí oxidu uhličitého, tím více zaplatí na emisních povolenkách. Výroba elektřiny z takového zdroje se může postupně prodražit natolik, že elektrárna přestane být rentabilní, a bude odstavena. Skutečné emise jednotlivých elektráren jsou totiž závislé na technickém stavu, použité technologii a kvalitě paliva.

Druhou možností je investovat miliardy eur do ekologizace a modernizace elektrárny. Například energetická společnost ČEZ vložila v letech 1992-1998 téměř 50 miliard korun do odsíření všech svých elektráren. Dalších 100 miliard nyní investuje do dalších zdrojů.

I toto opatření je však pouze dočasné. V dalších letech bude vliv uhelných elektráren v české energetice nevyhnutelně klesat.

Ostatní typy elektráren jsou na tom nepoměrně lépe. Zcela bez emisí však nejsou ani takzvané bezemisní zdroje jako jádro, solární, větrné nebo vodní elektrárny. Do celkových emisí se totiž započítávají také emise, které vzniknou při výstavbě. Při stavbě větrné farmy se například spotřebují tuny betonu a oceli. Bez emisí se neobejde ani výroba solárních panelů. Při jejich nízké účinnosti a nižší životnosti jsou emise přepočtené na jednu vyrobenou GWh elektřiny nejvyšší z obnovitelných zdrojů, a dokonce vyšší, než je tomu u jaderných elektráren.

Množství vypouštěných emisí (v tunách CO² na GWh)

Zdroj: WNA