Historie: NS Savannah

NS Savannah (USA)

První jaderná loď mimo Sovětský svaz byla spuštěna na vodu v USA. Stalo se tak v roce 1959, kdy byla spuštěna na vodu rozestavěná obchodní loď NS Savannah. Vývoj této lodi byl zahájen v roce 1955 v rámci programu hnutí Atoms for Peace. Reaktor pochází od společnosti Babcock & Wilcox a jednalo se o tlakovodní reaktor o tepelném výkonu 74 MWt, přičemž na lodní šroub dodával 16,4 MW výkonu. Tlaková nádoba má průměr 4,3 m a je spolu s primárním chladicím okruhem a parogenerátory umístěna uvnitř 15 m vysokého kontejnmentu. Uvnitř reaktoru se nacházelo 16 palivových kazet s palivem obohaceným na 4,2 % a 16 obohacených a 4,6 %. Trup lodi byl 181,8 m dlouhý a 24 m široký, loď měla výtlak 21 800 tun, přičemž mohla pojmout 8500 t nákladu nebo 60 pasažérů. Posádku tvořilo 124 mužů. Cestovní rychlost činila 21 uzlů (39 km/h) a loď dosahovala maximální rychlosti 24 uzlů (44 km/h).

NS Savannah vplouvá do Sanfranciského zálivu během oslav zahájení jejího provozu. (Zdroj: Funkoffizier.com)

Čísel by snad bylo dost a nyní to důležitější, jaké byly osudy NS Savannah po zahájení jejího provozu v roce 1962. Toto plavidlo bylo již od počátku zamýšleno jako demonstrace mírového užití jádra, takže nedosáhla valných komerčních úspěchů. Během deseti let provozu vydělala 12 milionů dolarů, přičemž náklady na stavbu byly 46,9 milionů dolarů (18,6 milionů dolarů stála loď a její vybavení, 28,3 milionů dolarů stál jaderný reaktor). Na tomto neúspěchu se podílela i koncepce lodi, která představovala spíše luxusní jachtu než nákladní či osobní loď. Mohla totiž pojmout až 8500 t nákladu nebo 60 cestujících, což bylo výrazně méně než klasické lodě podobné velikosti.

Čeho nedosáhla v komerční sféře, to se jí naopak podařilo v rámci technologií a věhlasu. Dokázala deset let bez nehody brázdit hladiny světových moří a oceánů a po ukončení svého provozu stojí v různých přístavech (aktuálně v Baltimoru), kde si ji může prohlédnout veřejnost. Armáda sice krátce uvažovala o jejím využití jako plovoucí jaderné elektrárny, ale nakonec od těchto plánů upustila a roku 1975 bylo z jejího reaktoru vyjmuto palivo. Po 450 tisících uražených mílích tak nadobro skončila její plavba. Není se ani čemu divit, že v roce 1972 skončil její provoz, neboť náklady na její provoz vycházely přibližně o dva miliony dolarů ročně vyšší než v případě srovnatelné lodi s klasickým pohonem. O dva roky později, ale cena topného oleje stoupla z 20 dolarů za tunu na 80 dolarů, což by srovnalo rozdíly ve výši nákladů na provoz. Ovšem připočítali-li bychom i náklady na údržbu reaktoru a správnou likvidaci ozářených zařízení a radioaktivního odpadu, stále bychom se s NS Savannah nedostali na konkurenceschopnou hranici.

ZDROJ: atominfo.cz