Energetika Izraele

Zdroje energie

• Zemní plyn

Substantivní využití zemního plynu v energetickém sektoru se datuje počínaje rokem 2004, kdy Israel Electric Corporation zprovoznila svoji vůbec první plynovou turbínu. V následujících letech počet nově instalovaných plynových turbín strmě rostl, s čímž koreluje i rostoucí IL poptávka po zemním plynu a s postupnou substitucí uhlí zemním plynem spotřeba nadále poroste, její odhadovaná maximální výše bude po dokončení odklonu od uhlí činit cca 4,5 až 5 mld. m³ ročně.

Dodávky plynu jsou počínaje rokem 2013 zcela v domácí režii, takřka celou potřebu přitom pokrývá v dubnu 2013 zporovzněné pole Tamar. Potenciál pole Tamar i doposud neotevřeného pole Livjatan je výrazně vyšší, než domácí poptávka a Izrael má nakročeno k tomu, aby se v brzké době stal exportérem zemního plynu.

• Ropa

Denní spotřeba ropy činí cca 240 tis. barelů a rok od roku postupně klesá, byť nijak dramaticky. Těžba ropy přímo v Izraeli je nadále čistě hypotetická záležitost, výtěžnost aktuálně známých ložisek je zanedbatelná. Nejvýznamnější z nich se nachází v Negevské poušti v Rotem Jamin. Podloží obsahující ropu je silné jen asi 25 - 80 metrů a výtěžnost při případné průmyslové těžbě by přinesla pouze 60 - 70 litrů ropy z tuny vytěžené horniny, která kromě toho obsahuje i řadu dalších příměsí, vysoký je zejména podíl síry.

Veškerá ropa se tak musí dovážet, prim hrají postsovětské země, zejména Rusko, v menší míře státy kolem Kaspického moře.

Pomocí tankerů je surová ropa dopravována do přístavů v Eilatu, Aškelonu a Haifě, odtud je pak vnitrozemskými ropovody státní společnosti Ejlat-Aškelon Pipeline Co. (www.eapc.co.il) distribuována v rámci Izraele. Nejvýznamnější z nich je obousměrný ropovod Ejlat-Aškelon s roční kapacitou 55 miliónů tun nezpracované ropy. Obousměrný ropovod je v provozu počínaje rokem 2008, Izrael si od něj slibuje komparativní výhodu ve vztahu k přepravě ropy původem z Ruska, středoasijských republik či Kavkazu; tato ropa - je-li určená asijským odběratelům, může být přečerpána ze středomořského terminálu v Aškelonu do rudomořského přístavu v Ejlatu a vyhne se tak přepravě Suezským průplavem, kam řada větších tankerů nemá přístup.

Ropné deriváty je možné dovážet do přístavu v Haifě a do přístavu v Aškelonu.

Rafinování ropy přímo v Izraeli zajišťuje prakticky monopolně společnost Oil Refineries Ltd. (ORL, www.orl.co.il) vlastněná izraelským státem (74%-ní podíl, zbytek drží převážně drobní akcionáři), rafinérie dokáže zpracovat až 9 mil. tun surové ropy ročně (analogicky kolem 180 tis. barelů denně). Přibližně 75% derivátů je určeno pro domácí poptávku, zbytek je exportován v rámci Středomoří. O možné privatizaci ORL se v uplynulých dvou letech v rámci IL kabinetu příležitostně diskutovalo, závazně či stěžejní rozhodnutí však doposud nepadlo.

Uhlí se dováží především z Jižní Afriky (cca 50% roční spotřeby), Kolumbie, Polska a Austrálie. IEC tak přitom činí prostřednictvím své dceřiné společnosti National Coal Supply Co. Ltd., přičemž surovina je dovážena lodní dopravou přímo k elektrárnám, které až na výjimky stojí na pobřeží Středozemního moře. Roční spotřeba uhlí se pohybuje kolem 12,5 mil. tun.

• Slunce, vítr, voda, odpad, biomasa

Zatímco spalování fosilních paliv zatím zajišťuje asi 97 % spotřeby energie, Izrael intenzívně pracuje na využívání obnovitelných zdrojů. Sluneční záření je dosud používané k ohřevu vody v celkem 1,6 miliónu domácností, ze zákona musí být takto ohřívaná voda ve všech budovách nepřesahujících 27 metrů výšky. Sluneční energie se dále využívá k různým procesům sušení ať už v zemědělství nebo průmyslu. K produkci elektrické energie je slunce využíváno jen zcela marginálně a to přes veškerou technologickou vyspělost Izraele, přičemž izraelský výzkum a vývoj má dokonce právě v oblasti slunečních kolektorů více než třicetiletou tradici. Byla to právě izraelská společnost, která vybudovala jednu z největších solárních elektráren v Kalifornii (354 MW), ještě během jejího dokončování daná firma zkrachovala a sama tato elektrárna není rentabilní. Slunce, které se může jevit jako ideální zdroj pro Středomoří, tak nebude dle MNI významným energetickým zdrojem ani výhledově. V roce 2025 by mělo pokrývat jen 2,5 % předpokládaných energetických výdajů Státu Izrael.

Energie větru má dle MNI potenciál až 600 MW ročně, přesto je využívána minimálně. Například na Golanských výšinách existuje větrná elektrárna o výkonu necelých 10 MW. Israel Electric Corporation (IEC) plánuje výstavbu dalších větrných farem v Galileji a v Negevu. Rovněž voda vzhledem k jejímu zdejšímu všeobecnému nedostatku je k tvorbě elektrické energie využívána jen naprosto okrajově ve dvou malých hydroelektrárnách. Stejně marginální je i objem energie využívané spalováním domácího a průmyslového odpadu (celkový výkon znovu do 10 MW). Spalováním dřeva a biomasy Izrael ročně získává energii odpovídající přibližně 1000 toe (tons of oil equivalent).

• Výroba elektrické energie

Hlavním poskytovatelem elektrické energie na území Státu Izrael je Israel Electric Corporation (IEC, www.iec.co.il), společnost, která vlastní jak elektrárny, tak i rozvodné sítě. Vlastníkem IEC je stát (aktuálně drží 99,85% akcií), diskuse o případné privatizaci (odprodeji menšinového podílu) je více méně teoretická a příznivců (byť částečné) deetatizace IEC je minimálně.

Instalovaný výkon veškerých elektráren ve vlastnictví IEC byl k 31.12. 2008 11,675 MW, vedle toho nakupuje IEC cca 0,5% ročního objemu dodané elektřiny od drobných producentů.

Suverénně největší podíl na produkci elektrické energie mají uhelné elektrárny, v roce 2008 byl tento podíl dvoutřetinový. Následují elektrárny plynové (26% z celkové sumy vyrobené elektrické energie) a přibližně 9% elektrické energie je generováno spalováním nafty. Ve střednědobém horizontu bude Izrael nadále nahrazovat fosilní paliva ekologicky přijatelnějším zemním plynem, v ideálním případě by v horizontu 15 let byla tato substituce úplná. S výjimkou zemního plynu si IEC udržuje strategické zásoby jednotlivých surovin, které pokrývají cca 50-ti denní spotřebu.

• Voda

Zásobování vodou je chronickým problémem vzhledem k nedostatku vodních zdrojů a neustále rostoucí spotřebě (viz informace o vodohospodářství v zemědělské kapitole 4.5). Monopolním dodavatelem služeb (zásobování vodou, odvod a zpracování odpadní vody) je státní společnost Mekorot.

Pro řešení problému neustále se ztenčujících přirozených zdrojů pitné vody byly zvoleny dvě cesty, pro jejichž realizaci bylo v poslední době vyhlášeno několik mezinárodních tenderů -dovoz pitné vody z Turecka (v březnu 2006 bylo ohlášeno, že se upouští od plánů použít na přepravu tankery a nyní se jedná o výstavbě vodovodu) a budování odsolovacích kapacit v několika lokalitách na pobřeží Středozemního moře. Předpokládá se, že z těchto alternativních zdrojů bude do roku 2010 získáváno až 40% spotřeby vody. Jedná se o argumenty podložený odhad, založený především na trvale klesající ceně odsolování a to navzdory energetickým nárokům tohoto způsobu získávání vody. Investice do vodních zdrojů resp. zpracování vody mají za období 2002-2010 dosáhnout 4 mld. USD.

Jako zdroj užitkové vody se stále více využívá i recyklace odpadních vod. Problém však patrně nebude uspokojivě vyřešen, dokud se izraelská vláda neodhodlá ustoupit od plošných dotací cen vody, které nijak nepovzbuzují obyvatelstvo ani velké odběratele (hlavně zemědělství) k úsporám.

ZDROJ: businessinfo.cz, kráceno