Zanskar - za devatero horami

Celá oblast leží v nadmořské výšce přes 3500 metrů nad mořem. Himalájský hřeben, který odděluje Zanskar od "opravdové" Indie na jihu, přesahuje mnoha svými vrcholy výšku 6000 m a zachytává naprostou většinu srážek směřující od jihu a západu. Zanskar má proto často až pouštní ráz. Kromě možnosti využití vrtulníku nebo vlastních nohou je Zanskar přístupný autem pouze po jediné silnici vedoucí z Kargilu do Padumu. Tato silnice je však přes zimu, která tu trvá kolem 6 měsíců, zablokovaná sněhem. V zimě se tedy do Zanskaru nebo z něj dostanete pouze po zamrzlé řece Zanskar, po které lze přibližně dva měsíce během zimy dosáhnout silnici vedoucí do Lehu na druhé straně hor. Tato ledová cesta je známá jako "chadar" (čadar) a je jedním z vyhledávaných treků. Obtížnost chadaru závisí na podmínkách. Většinou se zamrzlá řeka "otevírá" na začátku ledna a je průchodná přibližně dva měsíce. Kvalita ledu (chadaru - slovo je výrazem pro zamrzlou řeku) se mění i během dne, protože řeka není nikdy zcela zamrzlá a voda se často přelije přes led. Pak se musí brodit, nebo počkat, až voda na ledu zamrzne. Teploty se tu "naštěstí" pohybují až k -30°C, takže ráno je většinou led výborný. Odpoledne se dají ale očekávat komplikace. Někdy , když se z vody zvedají pouze skalní stěny, se také musí některé úseky překonávat po okolních skalách. Místní za to zaslouží velký obdiv, protože tuto cestu často podstupují i s dětmi nebo s nákladem klád, které převážejí po ledu na podomácku vyrobených sáních. Pokud je led dobrý, může si cestovatel vychutnávat krásu monumentálního kaňonu s několikasetmetrovými stěnami a vrcholy, které se nad řekou tyčí více než 1500 m vysoko. S troškou štěstí můžete spatřit místní dravce, například orlosupa nebo orla, jak se vznášejí podél stěn. Na skalách a kamenitých svazích se občas objeví místní kozorožec s mohutnými rohy a typickou bradkou. Ovšem i přes tato lákadla doporučuji se raději dívat pod nohy, protože mokré oblečení se tu za chvíli změní v brnění a ani pád na tvrdý led není nic příjemného.

Místním trvá cesta za dobrých podmínek dva až tři dny, pro turistu, který si musí zvykat na nadmořskou výšku přes 3500 m, pak asi o něco déle. Pokud se podmínky zhorší, pak vás chadar může uvěznit na několik dnů, dokud se podmínky zase nezlepší. Může se také stát, že budete muset krátký neprůchodný úsek obcházet dlouho oklikou, abyste se nakonec dostali jen třeba pár desítek nebo stovek metrů od místa, kde jste předtím byli. Po celém chadaru je pouze jedna vesnička s názvem Nierag, kde se dá přenocovat. Jinak jste odkázáni na spaní pod převisy, které jsou k tomuto účelu využívány stovky let. Jak indická armáda postupuje se stavbou silnice, která by jednou měla Ladak a Zanskar nadobro propojit, chadar se neustále zkracuje. Pro místní je to asi dobrá zpráva, zmizí tak ale jeden z pokladů místního života. Kvůli napjaté situaci s Pákistánem a Čínou se tato oblast stala velice citlivým regionem a Indická vláda se snaží, jak to jen jde, o její zpřístupnění stavbou silnic, které mají izolovaný Zanskar otevřít světu, turistům a hlavně vojenské technice.

Autor: Mgr. Ondřej Marvánek