Přidat EnviWeb k oblíbeným odkazům
RSS kanályMobilní verze EnviWeb.cz

Mýty kolem českého ekologického zemědělství zboří na dvou konferencích i zahraniční odborníci

16.11.2011  |  89× přečteno      vytisknout článek

Mýty kolem českého ekologického zemědělství zboří na dvou konferencích i zahraniční odborníci

Je dražší, méně vynáší, není zdravější, obrací se naivně do minulosti, nekultivuje krajinu a dokonce jeho produkty zavrhují i ptáci. To jsou jen některé z mýtů, které nadále obestírají obor ekologického zemědělství: obor, v němž se v západní Evropě několik desítek let profilují úspěšní chovatelé a pěstitelé, stejně jako podnikatelé, a který má stále více zastánců i v České republice. Aktuálně se počet aktivních biofarmářů odhaduje na 3 000, ti hospodaří na více než 11 % z celkové výměry zemědělské půdy, což už je dokonce i nad průměrem v Evropské unii! A stoupající poptávka koncových spotřebitelů dává prostor pro další růst celého odvětví.
 
Právě na vyvracení mýtů, z nichž část je vytvářena a přiživována uměle, je zaměřena dvojice konferencí: 3. mezinárodní vědecká konference ekologického zemědělství a prestižní Biosummit 2011. Na obou událostech, jež jsou pro letošní rok vůbec nejvýznamnějšími v této oblasti, se tak bude řešit další směřování ekologického zemědělství a produkce biopotravin. Do debaty přispějí podnikatelé, farmáři, politici, zástupci vědy a výzkumu, ministerstev a nevládních zemědělských a potravinářských organizací.
 
Výjimečnou koncentraci témat zaměřených na biopotraviny dokazují i další dvě spřízněné akce: dnes večer, v úterý 15. 11., bude v Malostranské besedě v rámci Biosummitu vyhlášen vítěz soutěže o Nejlepší bioprodejnu svazu PRO-BIO 2011. Zítra, ve středu 16. 11., pak konferencí "Biopotraviny ve školním stravování - aktuální zkušenosti a výhled do budoucna" v Konferenčním centru City Pankrác vyvrcholí tříletý projekt Bioškoly. Ten má za podpory Ministerstva zemědělství za cíl přivést produkty tuzemských ekologických zemědělců na talíře žáků mateřských, základních i středních škol v Praze, Středočeském, Královéhradeckém a Jihomoravském kraji.
Dvoudenní 3. mezinárodní vědecká konference ekologického zemědělství se zaměřuje na prezentaci aktuálních poznatků vědy a výzkumu v oblasti ekologického zemědělství pro region střední a východní Evropy. Probíhá 14. a 15. listopadu 2011 na půdě České zemědělské univerzity v Praze - Suchdole a nahlíží na řadu dílčích oblastí, jež s tímto oborem souvisí. Své poznatky představí například Bořivoj Šarapatka (předseda ČTPEZ a vědeckého výboru konference), Carlo Leifert (University of Newcastle), Jana Hajšlová (VŠCHT Praha) a další. Více informací na http://www.ctpez.cz/.
Prestižní konference Biosummit 2011, kterou hostí v prostorách Poslanecké sněmovny PČR Podvýbor pro ochranu přírody a krajiny PS PČR, svou hlavní myšlenkou naváže na výše avizovanou vědeckou konferenci. V úterý 15. listopadu nabídne otevřenou diskuzi aktérů ekologického zemědělství a produkce biopotravin s politiky, médii a veřejností. Konference propojí klíčové osobnosti těchto oblastí a poukáže na roli, kterou by ekologické zemědělství a produkce biopotravin měly zaujmout v nové Společné zemědělské politice EU. V této souvislosti zazní - vedle zmíněných mýtů - palčivé a aktuální otázky: "Potřebují ČR a EU skutečně biopotraviny? Jaká bude role ekologického zemědělství ve světě, v EU a v ČR? Jak je to s kvalitou biopotravin?" Diskutovat budou například Stefan Hipp (ředitel firmy Hipp), Carlo Leifert (University of Newcastle), Miroslav Toman (prezident Potravinářské komory ČR), Josef Dlouhý a Jiří Urban (Česká technologická platforma pro ekologické zemědělství) a další. Více informací na http://www.biosummit.eu/.
Vedle zahraničních vědců, podnikatelů a rovněž biofarmářů bourají na dvojici konferencí mýty kolem ekologického zemědělství rovněž čeští zástupci. K nejaktivnějším (a zároveň nejdéle působícím) zastáncům ekologického zemědělství patří Josef Dlouhý a Jiří Urban z České technologické platformy pro ekologické zemědělství. Podle nich představuje tento přístup k rostlinné i živočišné produkci ideální řešení, jak spojit ohledy k přírodě, prostředí, krajině a zdraví s produkcí potravin.
 
Ekologické zemědělství je podle nich možným řešením environmentálních problémů jak v rozvinutých zemích (20 - 30% snížení výnosů je vykompenzováno snížením nákladů na vstupy), tak i pro rozvojové země (kde bylo vykázáno až 50% zvýšení výnosů), které ani na drahé vstupy nemají prostředky a na techniku potřebnou infrastrukturu.
 
"Na otázku, jestli ekologické zemědělství uživí svět je, podle jedné anglické studie, jednoznačná odpověď ano," říkají Josef Dlouhý a Jiří Urban. A dodávají, že moderní ekologické zemědělství nemá nic společného se zemědělstvím předindustriálním v Evropě, ani s primitivním zemědělstvím v rozvojových zemích. Využívání sofistikované techniky, moderních technologií a biologických metod v něm není vůbec zakázáno, naopak. "Průmyslová hnojiva a chemické pesticidy jsou nahrazeny celou řadou vědomostně intenzivních agrotechnických opatření, jako je ekofunkcionální intenzifikace," dodávají přední experti.
Biofarmáři i vědci naklonění ekologickému zemědělství odmítají kromě jiného používat průmyslová hnojiva na bázi syntetického dusíku. Přednost (a záruku dobrých výnosů) vidí v kvalitní, oživené a úrodné půdě, kdy výživa rostlin je zajištěna pomocí přirozeného koloběhu živin v půdě. Z tohoto důvodu má velký význam množství a kvalita půdního humusu a také obsah organické hmoty v půdě - je to zásobník půdních živin, které se uvolňují.
 
Důvod pro striktní odmítnutí umělých hnojiv spočívá rovněž v tom, že na výrobu syntetického dusíku je zapotřebí velké množství energie, navíc dusíkem přehnojené rostliny jsou náchylnější k napadení chorobami a škůdci. Nehledě na to, že fosfor a draslík se těží z konečných, dnes již skoro vyčerpaných zdrojů. Tomuto tématu se dlouhodobě věnuje profesor Carlo Leifert z University of Newcastle, jeden z čelných řečníků 3. mezinárodní vědecké konference ekologického zemědělství a Biosummitu 2011.
 
I když podle Carlo Leiferta dusíku k hnojení plodin může být ještě nějakou dobu relativně dost, jeho výroba z fosilních zdrojů z něj učiní velmi drahé hnojivo. Nehledě na to, že právě při výrobě průmyslových hnojiv dochází k velké produkci CO2 a znečišťování ovzduší. Daleko dramatičtější situace může již brzy nastat u fosforu: podle odhadu má lidstvo k dispozici při pesimistické vizi zásoby fosforu na 30-40 let, při optimistickém pohledu na 60-90 let. Důsledek? Zatímco v roce 2000 se výnosy obilovin dostaly kvůli maximální intenzifikaci umělými hnojivy (minerálním dusíkem) ke svému maximu kolem 9 tun na hektar, počátkem 22. století může nedostatek fosforu srazit výnosnost u konvenčního zemědělství na 4 tuny na hektar. "Jako první bude muset pravděpodobně čelit nedostatku surovin pro výrobu umělých hnojiv Čína," soudí Carlo Leifert.
Ekologické zemědělství, které nevyužívá průmyslových minerálních hnojiv, v současné době produkuje ve vyspělých zemích přibližně 6 tun ozimé pšenice na hektar, což je asi o 25 % méně než u intenzivního zemědělství. Cena za tento rozdíl je však pro konvenční zemědělství vysoká: v posledních 40 letech sice došlo k dvojnásobnému zvýšení produkce, ale také k pěti až sedminásobnému zvýšení použití dusíkatých hnojiv, což znamená, že na produkci 1 kg potravin je třeba dvakrát až třikrát více dusíkatých hnojiv než dříve.
 
Výše popsané rozdíly a rizika jsou však jedním z mnoha argumentů pro ekologické zemědělství. Vzrůstající poptávka po biopotravinách je důkazem, že spotřebitelé sledují zdravější životní styl. Pohnutky zákazníků jsou však daleko širší: od snahy získat co nejchutnější potraviny, až po podíl na ochraně životního prostředí a krajiny. Jeden zakoupený biovýrobek znamená podporu celého systému, jeho šetrného zpracování ohleduplného k přírodě a přírodním zdrojům. Nehledě na zjevné výhody, jimiž jsou lepší chuť, vyšší nutriční hodnoty obsažené v biopotravinách nebo absence reziduí pesticidů.
Přímými aktéry v procesu produkce biopotravin jsou v první řadě sami ekologičtí zemědělci, kteří respektují přírodní systémy a cykly a jsou zodpovědní za zacházení se zvířaty, využívání energií a přírodních zdrojů, jako jsou voda, půda, organická hmota a vzduch. Ekologičtí zemědělci nepoužívají látky a postupy znečišťující a zatěžující okolní ekosystémy (například chemické pesticidy - přípravky na ochranu rostlin). Snižují tím množství syntetických chemických látek ve vodě, ovzduší, a tím i v potravinách. Neznečišťují životní prostředí a nedegradují půdu, protože ji hnojí ekologicky hnojem hospodářských zvířat, kompostem a zeleným hnojením.
 
Zájmem ekozemědělců je rovněž eticky pečovat o hospodářská zvířata a jejich pohodu. Každé zvíře v ekologickém chovu musí mít zaručenu dostatečnou, zákonem stanovenou plochu k pobytu, a to jak ve stáji, tak ve venkovním výběhu. Samozřejmostí je zákaz klecových chovů a menší počet zvířat na jednotku plochy. Dbá se také na kvalitní krmivo, jehož valná část musí rovněž pocházet z ekologického zemědělství. Ekologické zemědělství navíc není v rozporu s nejnovějšími trendy, jak je často mylně vnímáno. Naopak vychází vstříc novým technologiím a postupům, které mohou jít příkladem i konvenčním zemědělcům. Může však obstát v boji s konvenčním zemědělstvím, které sleduje primárně výnosy, a to i ve vztahu ke koncové ceně pro spotřebitele? I na to se zaměřují obě pražské konference...
 
Tendence prosadit systém ekologického zemědělství se u nás začaly objevovat už ve 20. letech minulého století, kdy byly zaznamenány první negativní dopady chemické a technické intenzifikace zemědělství. Se zvýšeným používáním dusíkatých hnojiv a s rozvojem technologií, zejména traktorů, se začaly ve zvýšené míře vyskytovat choroby, škůdci a snížená kvalita potravin. K výraznějšímu rozvoji ekologického zemědělství došlo v České republice až po roce 1990.
 
Nejčastějšími problémy, se kterými se v našich podmínkách setkáváme, je nespokojenost koncových spotřebitelů z důvodů nesnadné dostupnosti kvalitních domácích biopotravin. Naopak domácí producenti, kteří vesměs usilují o zavádění nových produktů na trh, si stěžují na malou reklamu a nedostatečnou prezentaci biopotravin, což může ohrozit odbyt.
 
V České republice navíc chybí historické zkušenosti s ekologickým způsobem hospodaření a to zejména na orné půdě. Všechna opatření v konvenčním zemědělství jsou podložena mnoha pokusy a výzkumy a jsou vypracovávány nové postupy - podobné poznatky a studie jsou však v ČR v ekologickém zemědělství prozatím nedostatečné. V zahraničí je výzkum pokročilejší, ne všechna zjištění a zkušenosti jsou však přenositelné.
 
Diskuse na 3. mezinárodní vědecké konferenci ekologického zemědělství a na zasedání Biosummit 2011 se rovněž týká dotací vyplácených za pozitivní přínos ekozemědělství ve vztahu k ochraně životního prostředí, které však od roku 2014 nemusí být tak štědré jako dosud. V ČR totiž stále chybí výraznější podpora ekologického zemědělství a produkce biopotravin ze strany státu, přičemž o zvrat této situace obě konference prioritně usilují.
 
3. mezinárodní vědeckou konferenci ekologického zemědělstvípořádají Česká technologická platforma ekologického zemědělství a Felicius o.p.s. ve spolupráci s evropskými výzkumnými organizacemi.
Záštitu nad konferencí poskytl ministr zemědělství ČR Ing. Petr Bendl a Ministerstvo životního prostředí ČR.
Odbornými partnery konference jsou Bioinstitut, Evropská technologická platforma ekologického zemědělství - TP Organics, IFOAM EU Group, Univerzita Palackého Olomouc, Česká zemědělská univerzita v Praze, Ministerstvo zemědělství ČR, Agrární komora ČR, Potravinářská komora ČR, PRO BIO Svaz ekologických zemědělců, Bioškoly.
Spolupracující instituce:Bioforsk, Bioinstitut CZ, Bio Forschung Austria, FiBL International, VŠCHT Praha, ISOFAR, Leibniz - ZALF Münchenberg DE
Partnery konference jsou Hipp GmbH, Sonnentor s.r.o., ProfiPress s.r.o.
 
Biosummit 2011 pořádají Podvýbor pro ochranu přírody a krajiny Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR, Česká technologická platforma pro ekologické zemědělství a společnost Felicius o.p.s.
Záštitu převzali předsedkyně PS Parlamentu ČR Miroslava Němcová, ministr zemědělství Ing. Petr Bendl a Ministerstvo životního prostředí ČR.
Odbornými partnery konference jsou Bioinstitut, Evropská technologická platforma ekologického zemědělství - TP Organics, IFOAM EU Group, Univerzita Palackého Olomouc, Česká zemědělská univerzita v Praze, Ministerstvo zemědělství ČR, Agrární komora ČR, Potravinářská komora ČR, PRO BIO Svaz ekologických zemědělců.
Spolupracující instituce: Bioforsk, Bioinstitut CZ, Bio Forschung Austria, FiBL International, VŠCHT Praha, ISOFAR, ZALF Münchenberg DE
Partnery konference jsou Hipp , Sonnentor s.r.o., ProfiPress, Bioškoly


Související články


Poslední diskuse k článku - 0 příspěvků celkem

přidej nový příspěvek

Zatím žádný příspěvek
můžete na tento článek reagovat jako první...


EnviWeb s.r.o. neručí a nenese zodpovědnost za obsah diskusních příspěvků, diskuse nemoderuje ani nerediguje. Diskusní příspěvky vyjadřují názor jejich autorů. EnviWeb s.r.o. si vyhrazuje právo odstraňovat diskusní příspěvky, a to zejména takové, které odporují dobrým mravům, porušují platné zákony ČR, poškozují dobré jméno serveru nebo obsahují neplacenou reklamu. Diskuse NEJSOU určeny pro dotazy na autory článků nebo redaktory EnviWebu.



Search
Partneři
ZmapujTo.cz
Fandíme EnviWebu
Výrobky a služby pro životní prostředí
Výrobky a služby pro životní prostředí
Partnerské časopisy
<< Předchozí Následující >>



Doporučujeme: Ekologove.cz - ekologie v každodenní praxi, EnviMarket.cz - nabídka výrobků a služeb, ZmapujTo.cz - hlášení podnětů od občanů, Nazeleno.cz - úspory energie, Inspirace v bydlení, Cena elektřiny, Dřevěné brikety, Palivové dřevo, Palivové dřevo, Palivové dřevo, Palivové dřevo, Palivové dřevo, Palivové dřevo


Enviweb s.r.o. využívá zpravodajství ČTK, jehož obsah je chráněn autorským zákonem.
Přepis, šíření či další zpřístupňování tohoto obsahu či jeho části veřejnosti,a to jakýmkoliv způsobem, je bez předchozího souhlasu ČTK výslovně zakázáno.
Copyright (2008) The Associated Press (AP) - všechna práva vyhrazena. Materiály agentury AP nesmí být dále publikovány, vysílány, přepisovány nebo redistribuovány.
Toplist