Pátek, 29. března 2024

Povodně - jak na ně?

Příčiny vzniku povodní jsou různé, stejně jako důvody jejich zvýšené intenzity, se kterou na naše území bezesporu působí...

Povodně - jak na ně?

Vznik těch novodobých se váže již ke změnám ve využívání krajiny a jejím následném vývoji v prvním tisíciletí našeho letopočtu. K prvním doloženým povodním na našem území došlo už na konci prvního tisíciletí n. l. na území Velké Moravy. Náš vliv na nivy řek se dále zvětšoval v raném středověku v 10. - 13. stol. Tlak člověka na okolí řek, hlavně na lužní lesy, získal v minulých dvou stoletích na intenzitě - v 19. a 20. století docházelo ve velké míře k napřimování, a tudíž zkracování toků, velkoplošnému odvodňování zemědělské půdy a vysoušení mokřadů. V České republice bylo, hlavně před rokem 1989, odvodněno 10 000 km^2, což odpovídá zhruba 1/8 celého našeho území.

Nevhodné regulace vodních toků jsou jednou z příčin katastrofických dopadů povodňových vln. Větší škody zde při extrémních záplavách vznikají často jednoduše kvůli tomu, že na nich valící se voda získává větší rychlost. Z toho důvodu se v současné době přistupuje k revitalizacím říčních koryt a niv. Bohužel však pouze někde a v omezené míře. Často může jako dobrý revitalizátor fungovat i sama povodeň. Takovémuto přirozenějšímu navrácení biotopu do původního stavu se říká renaturalizace. K odstraňování následků povodní by se proto mělo přistupovat opatrně. V některých případech není nutné odstraňovat z koryta ani všechny padlé stromy a stejně tak není vhodné přistupovat ke strojnímu čištění koryta a odtěžování štěrkových náplavů. Při strojním čištění je materiál ze dna vyhrnován na břehy, koryta jsou modelována do tvaru širokého lichoběžníku s plochým dnem a tento způsob koryto ještě více destabilizuje a při povodních opět urychluje odtok a zvětšuje sílu vlny.
zátopa

Výrok, že povodně mohou být důsledkem absence vody v krajině, nám může připadat více než bláznivý. Je však pravdou, že dalším významným faktem dávaným do souvislosti s účinkem povodní je snížená retenční schopnost krajiny. Bývá upozorňováno na možné narušení malého vodního cyklu, který má navzdory svému názvu na svědomí většinu srážek dopadajících na pevninu. Pokud dochází ke zvětšování odtoku z území, ubývá množství vody, která se vypaří a vrací se do malého vodního cyklu. Tím následně ubývají celkové srážky a narušuje se tepelný i vodní režim krajiny. Většina dešťové vody dopadající na stále se rozšiřující zastavěné území je odvedena kanalizací do řek a dále pryč z pevniny. Tím, že nemá z čeho se vypařovat, dochází k destrukci malého vodního cyklu. Namísto pravidelných menších srážek pak můžeme pozorovat dlouhá období sucha a následné přívalové deště. Pro to, jak může dojít k narušení tepelného režimu krajiny, si představte, že za jeden slunný den dopadne na 11 000 km2 tolik energie, kolik vyrobily v polovině devadesátých let za rok v ČR všechny elektrárny. Pokud dopadnou na odvodněné plochy, přemění se na teplo. Zvětší se tak rozdíly teplot mezi dnem a nocí a i rozdíly teplot například mezi pevninou a mořem, mezi odvodněnými plochami a horami. Má to za následek zrychlené proudění vzduchu i přívalové srážky. Ubývá srážek malých a častých a přibývá těch méně častých, o to však větších. Dochází tedy opět k narušení nebo až vymizení malého vodního cyklu a klima se mění až na kontinentální. Krajina, která postrádá vodní plochy a vegetaci znemožňuje přeměnu sluneční energie na vodní páru a vykazuje tak velké výkyvy teplot.

Území s výrazně sníženou retenční schopností není schopno zadržet vodu, která by se do něj normálně rozlila. Nejde jen o zpevňování ploch a velkoplošné odlesňování, ale také o to, jak rychle se snažíme vody ve svém okolí zbavit. Dešťová voda má v naší krajině čím dál menší šanci na to, aby v ní byla zadržena. Ze zpevněných ploch odtéká do kanalizace, z ní kolikrát i bez pročištění do řek, jejichž napřímená a srovnaná koryta ji rychle odvedou. Ty však ve velké rychlosti sbírají vodu také ze zhutněných půd, polí, špatně udržovaných luk a i některých typů lesních porostů (lesní porosty někdy bývají odvodňovány uměle vytvořenými strouhami; většina z nich je pravidelně čištěna od mrtvého dřeva, které má samo o sobě obrovskou retenční schopnost; jinde hustý opad nevhodně vysázených jehličnanů způsobí, že po něm voda skoro beze zbytku rychle steče atd.). Když má potom naopak voda, kde se rozlít a zadržet, tak se prokazatelně sníží její dopad na krajinu. Jako příklad může sloužit studie z Českého krasu, kdy na Bubovickém potoce snížilo 40 % zalesnění jeho povodí kulminaci povodně v roce 2002 o 16 %. O tom, jak bude povodeň ničivá, rozhoduje z velké části stav a způsob využívání nivy. Krajina tvořená přírodními a přírodě blízkými společenstvy dokáže zadržet, vstřebat a zpomalit povodňovou vlnu.

Stejně tak ale můžeme ke zvýšení retenční schopnosti naší krajiny a umožnění zadržení dešťové vody přispět my sami. O tom, jaké jsou možnosti se, můžete inspirovat na stránkách Ekocentra Koniklec (www.ekocentrumkoniklec.cz/destovavoda) nebo si přímo napsat o radu některému našemu odbornému poradci (destovavoda@ekocentrumkoniklec.cz).

Vydání tohoto článku bylo podpořeno z Programu švýcarsko-české spolupráce a z prostředků Ministerstva životního prostředí ČR v rámci projektu Počítáme s vodou.

Dostál I. (2011): Proč krajina nedokáže zadržet vodu. Sedmá generace 2: 5-7.

Kožený P. (2007): Vliv desetileté povodně na transport dřevní hmoty uložené v korytě a nivě řeky Blanice. Říční krajina 5. Sborník příspěvků z konference. Přírodovědecká fakulta, UP, Olomouc: 124-134.

Kravčík M., Pokorný J., Kohutiar J., Kováč M. & Tóth E. (2007): Voda pre ozdravenie klímy -

nová vodná paradigma. Krupa Print, Žilina.

Kravčík M., Kohutiar J., Kováč M., Varga P., Pjecha M., Hronský J., Straka P., Oravcová M. &

Kravčíková D. (2010): Voda bez hraníc - Vodou ku klimatickej stabilite regiónov. Typopress,

Košice.

Kravčík M. Kohutiar J., Straka P. & Tóth E. (2008): Medzi povodňami a suchom - Manuál

integrovanej protipovodňovej prevencie. (vydavatel neuveden)

Lacina J. (2003): Sukcese v povodňových korytech moravských řek na příkladu Bečvy a Desné. Říční krajina. Sborník příspěvků z konference. Přírodovědecká fakulta, UP, Olomouc: 130-139.

Machar I. (1998): Ochrana lužních lesů a olšin. AOPK ČR, Praha.

Pokorný J. (2001): Dissipation of solar energy in landcape - controlled by management of water and vegetation. Renewable Energy 24: 641-64.

Prach K. (2009): Ekologie obnovy narušených míst. 1. Obecné principy. Živa 1: 22-24.

Švihla V. (2003): Povodeň v Českém krasu v srpnu 2002. Bohemia centralis 26: 25-34.

Vopálka J. (2003): Musí být povodně škodlivé? Aneb přístup Ministerstva životního prostředí

k problematice povodní. Říční krajina. Sborník příspěvků z konference. Přírodovědecká fakulta, UP, Olomouc: 106-109.

Sdílet článek na sociálních sítích

Partneři

Asekol - zpětný odběr vysloužilého elektrozařízení
Ekolamp - zpětný odběr světelných zdrojů
ELEKTROWIN - kolektivní systém svetelné zdroje, elektronická zařízení
EKO-KOM - systém sběru a recyklace obalových odpadů
INISOFT - software pro odpady a životní prostředí
ELKOPLAST CZ, s.r.o. - česká rodinná výrobní společnost která působí především v oblasti odpadového hospodářství a hospodaření s vodou
NEVAJGLUJ a.s. - kolektivní systém pro plnění povinností pro tabákové výrobky s filtry a filtry uváděné na trh pro použití v kombinaci s tabákovými výrobky
E.ON Energy Globe oceňuje projekty a nápady, které pomáhají šetřit přírodu a energii
Ukliďme Česko - dobrovolnické úklidy
Kam s ním? - snadné a rychlé vyhledání míst ve vašem okolí, kde se můžete legálně zbavit nechtěných věcí a odpadů