Biokuřata z Podještědí

V Lužických horách chovají kuřata, která svůj život tráví na loukách a pastvinách. Klece velkochovů nikdy neviděla.

Lubor Kitzler se svou manželkou vedou ekologickou farmu v Postřelné nedaleko České Lípy v chráněné oblasti Lužické hory. Už devět let hospodaří podle pravidel ekologického zemědělství a produkují jehněčí, hovězí a kuřecí biomaso. Svá kuřata začali prodávat loni a slaví s nimi úspěch. Maso z jejich farmy je k dostání v osmdesáti super- a hypermarketech po celém Česku.

Mezi bio a běžným kuřecím je propastný rozdíl - zásadně se liší už chuť a vzhled masa. Zatímco běžné maso v syrové podobě těžko drží tvar, biomaso je pevné, a proto jeho tepelná úprava trvá o něco déle. Výsledkem je však kvalitní jídlo, které má skutečnou chuť a strukturu masa.

Běžné kuře musí vyrůst za 35 dní, nikdy neuvidí sluneční světlo a celý svůj život stráví namačkané v kleci. Proto jsou kuřata opelichaná a trpí častými zlomeninami pařátů. Podmínky života biokuřat jsou oproti tomu luxusní. K dispozici mají několikahektarový výběh v podobě pastvin a luk, kde je volný přístup k vodě i krmivu - smějí jíst jen biozrní. Celý svůj život tráví pohybem venku, a tak jim narostou svaly, a na rozdíl od svých kolegů ve velkochovech mají krásné peří.

Na farmě Postřelná se začalo ekologicky hospodařit před devíti lety. Farma leží v prostoru Chráněného krajinného území Lužické hory. "Lákalo mě zkusit pracovat bez chemie a také jsem si chtěl dokázat, že zvládnu něco víc," říká Lubor Kitzler. Nejdřív začal chovat ovce, kozy a hovězí dobytek, později přidal pěstování obilí a před rokem i kuřata.

"Říkal jsem si, že když dokážou chovat biokuřata v zahraničí a dovážet je až do Česka, tak to půjde i u nás, i když mě od toho mnoho farmářů odrazovalo," popisuje Kitzler. "Ve stejné kvalitě dokážu na trh dodávat kuřata za poloviční cenu, než byly dovozy z Německa."

Kladný vztah ke zvířatům byl v rodině Kitzlerových samozřejmostí. "Vyrůstal jsem na hájovně v Lužických horách, kde péče o domácí i volně žijící zvířata byla každodenní radost," vzpomíná farmář. Logickou volbou tak pro něj bylo studium zemědělské školy a po jejím ukončení práce v zemědělství. O to více jej lákalo ekologické hospodaření, i když je o poznání složitější než to konvenční.

"Papírování mi zabere polovinu pracovního času. Musím být připravený na různé kontroly, o kterých dopředu nevím, a tak evidujeme všechno možné," říká Lubor Kitzler. Svou práci by však neměnil. "Přináší mi radost, když vím, že se nám něco povedlo," dodává.

Farma Postřelná
Lidická 502
Jablonné v Podještědí

AUTOR: Ludmila Hamplová