Ekofarma znamená zdraví

Máte se tak dobře, že nevíte roupama co dělat? Oddejte se agroturistice! Specifický druh zážitkové turistiky v současnosti bez problémů kvete například u našich bohatších sousedů v Rakousku a Německu.

>>U nás ale ještě dlouho zůstane agroturistika v plenkách,<< myslí si Tomio Okamura z Asociace českých cestovních kanceláří a agentur.

Jde tedy jen o kratochvíli movitějších? Petr Novák, předseda Svazu pro venkovskou turistiku a majitel ekofarmy a ekokempu Javořice ve Lhotce u Telče, Okamurovy vyhraněné názory důrazně odmítá.

>>Je možné vybrat ubytování podle vlastních finančních možností. Ceny se pohybují od 250 do 500 korun, a ani biopotraviny, které na farmě jíte, nejsou drahé. Nakupujete je totiž v místě, kde vznikají, a nikoliv v bioobchodě, což výslednou cenu podstatně snižuje,<< vysvětluje Novák.

Když buchty, tak domácí

Faktem je, že nejčastějšími hosty českých farem nejsou bohatí lidé, ale rodiny s dětmi. Těm rodiče chtějí dopřát kontakt s přírodou. Skutečným zážitkem je tento pobyt pro ty, které dosud znaly zvířata jen z obrázků nebo z televize. Pro děti 21. století totiž může být překvapením to, že kráva není fialová jako Milka, která jim v reklamě představuje oblíbenou čokoládu.

Častými hosty jsou také zaměstnanci firem, které na farmách pořádají školení. Volný čas si zpestřují činnostmi, k nimž se běžně nedostanou.

>>U nás návštěvníci sledují stříhání ovcí a vážení jehňat. Mohou pomáhat stáčet med, sekat trávu kosou, štípat dřevo nebo rybařit v našem rybníku,<< popisuje Novák.

Hostitelé nabízejí jídelníček z domácích surovin. >>Hitem jsou kynuté buchty. Na přání připravujeme ochutnávku z jehněčího masa, prodáváme marcipán, med, medovinu, marmelády, sušené švestky, propolis, přes léto ovčí a kozí sýry nebo jehněčí maso,<< vysvětluje Jana Kadeřávková z Agroekofarmy ve Věcově na Žďársku.

Jde to i bez Nizozemců

To, že je v Česku agroturistika na začátku, Petr Novák nepopírá. Česko přirozeně neoplývá takovou nabídkou služeb jako Německo, Rakousko nebo Itálie, které mají v této oblasti delší tradici.

>>Souvisí to i s tím, že zemědělstvím se živí mnohem méně lidí. Například u sousedů je běžné, že v každé vesnici je nejméně 20 sedláků. U nás najdete průměrně dva,<< popisuje Novák. A upřesňuje: >>Náš odhad je, že v Česku funguje okolo 400 farem s provozem otevřeným turistům, to znamená s ubytování, případně i restaurací.<<

Ještě nedávno převládala po českém venkově >>chrochtavá<< řeč z rodné země Vincenta van Gogha.

>>Do roku 2006 drželi českou agroturistiku především Nizozemci. Od roku 2006 ale kvůli sílící koruně prakticky přestali jezdit, přesto tuzemské farmy přežily,<< tvrdí Novák.

Co s navrácenými statky?

Agroturistika je většinou jen doplňkovou činností k hospodaření, při které se farmáři snaží těžit z vlastnictví rozsáhlých nemovitostí. Jde přitom vesměs o zemědělské usedlosti a statky, které se jim vrátily v restitucích na počátku 90. let.

To je i případ Petříkova statku v Sověticích na Královéhradecku. Stojí na místě, kde roku 1866 byla slavná bitva mezi pruskými a rakouskými vojsky u Hradce Králové. Později byl statek díky své architektuře uznán za státem chráněnou památku.

>>Otec restituoval rodinný majetek, který byl však po letech "bolševického experimentování" natolik zdevastovaný, že jeho rekonstrukce byla pouze snem,<< vzpomíná Radek Petřík, současný provozovatel penzionu.

Restituční náhrady, které Petříkovi obdrželi, nepokrývaly ani z poloviny náklady na rekonstrukci, a tak si museli vzít úvěr.

>>Příjmy z pobytů hostů na našem statku nám pomáhají krýt náklady spojené s dluhy,<< popisuje Petřík.

Podobně jsou na tom manželé Kadeřávkovi, vlastníci a provozovatelé Agroekofarmy Kadeřávek ve Věcově na Žďársku. Ovčí farmu zdědila Jana Kadeřávková po předcích a s manželem se na ni přestěhovali z Prahy v roce 1991.

>>Chtěli jsme využít vybudované pokoje v podkroví a najít práci pro mne - manželku farmáře,<< vzpomíná Jana Kadeřávková.

Když se ukázalo, že o ubytování na farmě je zájem, přikoupili další chalupu.

>>Loni jsme farmu přestavěli. V podkroví jsou čtyři luxusní apartmány a společenská místnost pro konání kurzů a školení,<< uvádí Kadeřávková. Dnes tu může být společně až 40 lidí.

Začátek od nuly

Ne všichni ale svůj majetek restituovali. Naprosto odlišný průběh měl například příběh rodiny Kielarových. Žádnou nemovitost ani hospodářství nezdědili. Naopak rok před revolucí přišli o všechno.

>>Nešťastnou náhodou jsme vyhořeli a rozhodli jsme se vrátit z Krkonoš do rodného kraje,<< vzpomíná Ljuba Kielarová, která nyní s manželem vlastní a provozuje ekofarmu s ubytováním v Malé Morávce v Jeseníkách.

V 80. letech minulého století Kielarovi pracovali na církevním hospodářství v Krkonoších. >>Mládež tam jezdila sklízet seno z nepřístupných ploch. Měli jsme dobytek, krávy, koně, ovce, drůbež. Vše, co se vyrobilo na farmě, se spotřebovalo v jídelně pro brigádníky i hosty,<< popisuje Kielarová.

V Jeseníkách začali od nuly. Protože měli čtyři děti, postavili větší rodinný dům, ale pak se děti rozjely do škol a Kielarovi přemýšleli, co s tak velkým obydlím.

>>Protože jsme v Krkonoších byli v neustálém kontaktu s hosty, líbila se nám myšlenka agroturistiky - integrace do rodiny. Od roku 1994 naše pokoje nabízíme turistům,<< popisuje Kielarová.

Později se pustili do budování apartmánů, které nabídly vyšší standard i více soukromí.

>>Teď máme čtyři pokoje se sociálním zařízením a tři apartmány a strašné dluhy... tedy hypotéku,<< popisuje Kielarová.

Až porazí úřady

Farmáři, kteří se rozhodnou otevřít svá hospodářství návštěvníkům, musejí počítat s překážkami. Do cesty jim je kladou především úřady.

>>Tento druh podnikání je vázán na místo a krajinu, z čehož mohou vyplývat komplikace se sousedy, obcí a podobně,<< vysvětluje Novák.

Závažnějším problémem jsou ale podle něho obecné předpisy. >>Nejhorší je zákon o cestovním ruchu, jenž považuje pobyt s jakýmkoliv programem za zájezd. To znamená, že každý, kdo organizuje pobyt na farmě, musí mít status pojištěné cestovní kanceláře. Přitom je jasné, že rizikovost pobytu bez programu je úplně stejná. A bez programu turisty na venkov nepřilákáte,<< tvrdí Novák.

Potíže s sebou přináší i stravování na farmě. Chce-li našinec poskytnout hostu jídlo, musí postavit zvláštní kuchyň, mít několik razítek od hygieniků, stavebního úřadu nebo hasičů.

Fakt, že jsme proti našim sousedům přece jen poněkud pozadu, ilustruje případ z Rakouska.

>>Kolega-farmář tam může podle zvláštního zákona poskytnout svému hostovi jedno teplé jídlo denně a nemusí dokládat nic. Jen to musí být jídlo, které jí jak hosté, tak rodina farmáře,<< uzavírá Novák.

AUTOR: Pavla Kreuzigerová

Co je agroturistika

- Dovolená, která umožňuje strávit volný čas ve zdravém prostředí.
- Turisté se mohou podílet na zemědělských pracích.
- Hosté mohu zakoupit domácí produkty, například mléko, tvaroh, sýry, vejce nebo čerstvou zeleninu a ovoce.
- Vhodné pro tyto pobyty jsou farmy, jež vlastní certifikát ekologického zemědělství. Produkty, které dostanete, podléhají přísné kontrole a smějí používat ochrannou známku BIO.

Agroturistika je často pouze doplňkovou činností hospodaření na ekofarmách.

400 farem
v Česku podniká v oboru agroturistiky.