Pohled na evropské dotace trochu jinak

Pražské vodovody a kanalizace, a. s., (PVK) dlouhodobě provozují Ústřední čistírnu odpadních vod (ÚČOV) v Praze. Provozují ji tak, že ve stávajících podmínkách dosahuje kvalita vyčištěné odpadní vody takových parametrů, že za rok 2011 nedošlo k žádnému překročení ukazatelů, které jsou sledovány na základě vyhlášky 293/2002 Sb. Rekonstrukce ÚČOV je ovšem nezbytná a měla být částečně financována z evropských dotací, a to především kvůli skutečnosti, že se ČR zavázala v rámci přístupových rozhovorů s EU k plnění výrazně přísnějších limitů vypouštěných odpadních vod než většina jiných členských států.

Problémy s evropskými dotacemi jsou již od samého počátku platnosti Operačního programu životní prostředí (OPŽP). Špatně sjednané podmínky a nezvládnutý mechanismus žádostí ve vodárenství, kdy úředníci ministerstva životního prostředí (MŽP) spíš bránili přístupu k dotacím, uspokojily konzultantské firmy, nikoliv žadatele o dotace.

Na základě požadavku Evropské komise (EK), aby z dotací neprofitovaly soukromé subjekty, vznikl monstrózní aparát finančních modelů a podmínek, které není možné bez spolupráce se soukromými poradci pro žádost o dotaci připravit a spravovat. To celý systém výrazně prodražuje, což ovšem Bruselu nevadí. Mnoho subjektů tak raději volilo alternativní cestu financování rekonstrukcí čistíren. Příkladem může být Hradec Králové, který ve spolupráci s provozovatelem zmodernizoval čistírnu bez evropských dotací, a jak sami říkají, i levněji a s výrazně menším dopadem na cenu stočného.

Komplikované finanční modely, podle kterých je nutné u žadatelů o dotace kalkulovat cenu vody, jednak v podstatě znemožňují voleným zástupcům na radnicích ovlivňovat vývoj ceny, a navíc v mnoha případech přinášejí vysoké nárůsty ceny. To se ukázalo například v Plzni, kde cena vody stoupla vloni o 34 % a letos o dalších 18 %.

O výhodě pro soukromého provozovatele nemůže být řeč

Zásadním požadavkem EK bylo, aby z veřejných peněz neprofitovali soukromí provozovatelé. Ale příjemcem dotace a vlastníkem modernizované a rozšířené ÚČOV bude hlavní město Praha. Provozování takového zařízení bude generovat pouze vyšší provozní náklady, a o výhodě pro soukromého provozovatele tak nemůže být řeč. Další výhrada se týkala délky uzavřené smlouvy. Brusel se neohlíží na to, že smlouva byla uzavřena ještě před vstupem ČR do EU, takže se na ni evropská legislativa vztahovat nemůže. Jde přitom o smluvní vztah v rámci obchodního práva, do něhož žádný další subjekt nemá nárok vstupovat a diktovat své podmínky.

PVK byly připraveny vyjmout ÚČOV z provozní smlouvy, jak žádalo MŽP, což jsme opakovaně směrem k hlavnímu městu deklarovali. V říjnu 2009 MŽP aktualizovalo Metodiku pro žadatele OPŽP, kterou ovšem nedostatečně komunikovalo s EK, a ta v červnu 2011 prohlásila zásadní prvky této metodiky za nepřijatelné, a metodika pro žadatele se tak znovu měnila.

Tou nejpodstatnější změnou, která ze hry vyřadila ty největší dotační projekty, bylo popření možnosti vyjmutí majetku, na který měly přijít dotace, ze stávajících provozovatelských smluv. Bruselští úředníci tak celkem jasně ukázali, že jim nejde o podstatu problému, ale že jim jde pouze o to, aby někteří žadatelé prostředky nedostali.

Dnes jsou Pražské vodovody a kanalizace připraveny nabídnout hlavnímu městu Praze kofinancování projektu na přestavbu ÚČOV.

AUTOR: Petr Mrkos
Autor je finančním ředitelem Pražských vodovodů a kanalizací, a. s.

ZDROJ: Praha