Stíny zelené euforie: Neuvážená biopaliva ohrožují přírodu

Produkce biopaliv v zemích EU a v USA prudce roste kvůli povinnému nebo daňově subvencovanému nahrazování ropných paliv palivy z plodin. Jenže biopaliva mají i své stinné stránky, a EU již přiznává, že svým vlivem mohou i škodit.

Loni v březnu ekonomičtí ministři členských států posvětili ambiciózní cíl: v roce 2020 by biopaliva měla v každé zemi tvořit desetinu celkové spotřeby benzínu a nafty. Hlavními argumenty bylo snížení závislosti na stále dražší ropě a boj proti klimatickým změnám. Jenže období nekritického okouzlení pohonnými hmotami vylepšenými o cukrovou třtinu, obilí nebo řepku olejnou v Unii zřejmě právě skončilo. Ukazuje se totiž to, před čím již někteří odborníci varovali: že rozšíření biopaliv by mohlo mít i negativní vedlejší účinky.

NE TAK UŽITEČNÁ, JAK SE ČEKALO

"Problémy ohledně životního prostředí a sociální potíže, které způsobují biopaliva, jsou větší, než jsme očekávali. Musíme se proto pohybovat velmi opatrně," prohlásil řecký eurokomisař pro životní prostředí Stavros Dimas v rozhovoru pro BBC. Paradoxní je, že velice riskantní může být biopalivová mánie právě pro životní prostředí, které mělo zavádění biopaliv zlepšit. Např. v Indonésii nebo Brazílii jsou už nyní postiženy rychle stoupající poptávkou po palmovém oleji a cukrové třtině - především právě z Evropy - rychle mizející deštné pralesy.

Dalším rizikem je možný růst cen potravin. Pokud by se totiž biopalivový byznys rozjel naplno, mohly by začít suroviny pěstované dříve na plochách využívaných nyní pro rostliny používané pro výrobu biopaliv chybět potravinovému trhu. OECD předvídá, že kvůli masovému rozšíření biopaliv může cena obilí v následujících deseti letech narůst až o 50 %. To by vedlo ke zdražení řady dalších potravin. Podle studie Mezinárodního institutu pro výzkum potravinové politiky (IFPRI) tím svět riskuje budoucí sociální nepokoje. Někteří kritici biopaliv přímo označují zpracování potravinářsky využitelných plodin na palivo či přísadu do něj za zločin.

RAJSKÝ PLYN MÍSTO CO2: JEŠTĚ VÍCE TEPLA "VE SKLENÍKU"

Ale nejde jen o cenové dopady. Studie vědeckého týmu vedeného laureátem Nobelovy ceny za chemii Paulem J. Crutzem varuje, že plodiny pěstované v Evropě a USA k produkci čistých biopaliv mají ve skutečnosti na klima horší vliv než paliva z ropy. Studie vědců z Británie, Německa a USA konstatuje, že paliva z řepky a kukuřice mohou při spalování produkovat až o 70 % více skleníkových plynů než ropná paliva. Při jejich pěstování jsou totiž potřebná dusíkatá hnojiva - spalování produktů z plodin tak vede k tomu, že se uvolňuje oxid dusný, známý pod označením "rajský plyn". Ten má asi 300krát vyšší skleníkový účinek než nejběžnější skleníkový plyn, oxid uhličitý. To by však znamenalo "vyhánění čerta ďáblem". Používání biopaliv mělo být jednou z cest k omezení emisí skleníkových plynů ze spalování fosilních paliv, jenže jak prohlásil spoluautor studie, profesor Keith Smith, "emise oxidu dusného samy o sobě jakýkoliv přínos ruší". Samotná bilance oxidu uhličitého je sice u biopaliv neutrální, biopaliva z řepky a kukuřice však kvůli emisím oxidu dusného produkují až 1,7krát více skleníkových plynů než běžná paliva, odhaduje studie. Brazilský etanol z cukrové třtiny, který při spalování emituje méně skleníkových plynů než benzín a nafta, je na tom sice lépe, ale do toho ovšem nejsou započítány emise vznikající při sklizni, zpracování plodiny na palivo nebo distribuci. "Pokud sečtete nepochybný objem vznikajícího oxidu dusného plus použití fosilních paliv při výrobě, zjistíte, že používáním většiny současných biopaliv žádný prospěch nezískáte," řekl Smith.

VYŘEŠÍ PROBLÉM DALŠÍ GENERACE?

V současné době prožívá boom hlavně výroba biopaliv tzv. první generace, hlavně bioetanol a biodiesel získávaný přímo ze zemědělských produktů, např. z obilí, cukrové třtiny, řepky. Výroba těchto produktů je však mnohdy bez státních subvencí ekonomicky nerentabilní.

Biopaliva druhé generace z lignocelulózy, slámy nebo dřevěného odpadu mají mít proti klasickým biopalivům první generace, jejíž produkce dnes v EU převládá, mnohem nižší emise skleníkových plynů a ostatní ekologické dopady, vyšší množství energie, lepší kvalitu a nebudou také tolik konkurovat potravinové produkci. Odhaduje se však, že závod na zpracování biopaliv druhé generace bude stát čtyřikrát více než kapacitně srovnatelný závod na bionaftu ze zemědělských plodin, a širší průmyslové využití rovněž vyžaduje další výzkum a vývoj.