Historie: Vozy poháněné vzduchem

Dvoukolové vozy znal Egypt již 1 500 let před naším letopočtem, čtyřkolový vůz vznikl patrně v Řecku nebo Číně. První vozy sloužily pouze k převozu nákladů - v Římě platilo nařízení, že na vozech se smí přepravovat jenom náklad a nikoliv osoby. Výjimka se udělovala jen při náboženských oslavách nebo pro triumfální vozy, kdy vítěz směl sám řídit vůz tažený bílými posvátnými oři, lvy, tygry, jeleny nebo slony, později i poraženými nepřáteli. Teprve vozíkové závody v aréně zpřístupnily jízdu osobám, ovšem ženám to bylo dlouho odpíráno. Většinou se pak k dopravě osob používaly lehké vozíky, v Evropě těžká spřežení. Sám Karel Veliký jezdil na voze taženém čtyřmi voly. Teprve 16. století poznalo uzavřené vozy. Takzvaná ludvíkovská vozidla znamenala určitý příklon k módě - vtiskla vozům pečeť přepychu a umění milovnosti. Bachraté kočáry zdobené nespočetnými okrasami ze zlata a vzácných dřev táhlo několik párů koní.

Dřevěná péra nebyla ovšem nijak moc pružná, a proto je doplňovaly hedvábné podušky. Proti novému druhu dopravy se našlo dost zpátečníků, kteří jej odsuzovali. Ještě koncem 16. století některé státy zakazovaly používání vozů pro osobní přepravu a v Itálii se veřejně pranýřovala taková vozidla, ". . . v nichž se odehrávají všeliké věci neslušné, zhýčkávají cestující, ničí cesty, lekají jimi ženy a kalí víno ve sklepích ".

Ovšem už tehdy se našli lidé, kteří viděli dál a tušili budoucnost vozu bez koní. Ještě je nedovedli postavit, ale své myšlenky alespoň realizovali na neumělých nákresech či starých rytinách. Jeden takový projekt pochází už z roku 1459. Podivný vůz byl určen pro císaře Maxmiliána. Tvoří ho dvojité obří kolo o průměru šesti metrů, na jeho hřídeli jsou zavěšena sedadla pro cestující. Obě kola měla na obvodě podlahu, po níž kráčeli sloužící, a tak kola uváděli v pohyb. Směr jízdy řídila další osoba dlouhou tyčí, připevněnou k vyčnívajícímu hřídeli dvojkola. Některé prameny uvádějí, že autorem tohoto návrhu vozidla bez koní byl sám císař, jiné jej přisuzují Albrechtu Diirerovi (1471-1528).

Jiným vozidlem z téže doby je luxusně vybavený samohyb neznámého autora, zhotovený ze dřeva. V pohyb jej uváděl člověk jdoucí vedle vozidla a točící ozubeným kolem, z něhož se přenášel pohyb soukolím na přední kola vozu. Za vozem kráčel další muž, obsluhující řízení zadních kol.

Více na: http://www.eurooldtimers.com/cze/historie-clanek/782-kola-pohanena-vzduchem.html

ZDROJ:http://www.eurooldtimers.com