Spotřeba zemního plynu v EU stoupla
Spotřeba zemního plynu v pětadvacítce zemí EU v posledních několika letech podle
všeho stabilně roste: nárůst mezi roky 2004 a 2005 činí 1,9 procenta. Přestože
ekonomiky některých zemích rostly pomaleji, přestože se stoupající cena ropy
promítla do cen zemního plynu a bez ohledu na přívětivé klimatické podmínky v
severozápadní Evropě spotřeba zemního plynu vzrostla. K tomuto nárůstu z velké
části přispěla ekologická výhodnost zemního plynu, ovšem hlavním motorem vyšší
spotřeby zemního plynu je silná poptávka elektrárenského sektoru zaznamenaná v
některých zemích.
Rychlost růstu spotřeby zemního plynu se liší stát od státu, region od regionu.
V jižních zemích byl zaznamenán výrazně nadprůměrný nárůst spotřeby. Největší
meziroční nárůst ve spotřebě zaznamenalo ze zemí EU Španělsko (17,7 procent),
následuje Portugalsko (12,6 procent), Itálie (6,9 procent) a pak Řecko s šesti
procenty. Největší pokles spotřeby zaznamenalo Finsko (8,9 procenta), z větší
části ho však zavinily výjimečné okolnosti (obzvláště výluka v dřevozpracujícím
průmyslu). Obecně příznivější klimatické podmínky vysvětlují pokles ve spotřebě
zaznamenaný v některých severských zemích (Finsko, Irsko, Dánsko, Švédsko a
Nizozemí), ovšem o všeobecný trend nejde: v baltských státech totiž spotřeba
vzrostla (průměrný meziroční nárůst činí 4,5 procenta). Některé země vykazují
stagnaci spotřeby či její lehký pokles, včetně Německa, Belgie, Slovenska, Velké
Británie či České republiky, zatímco v zemích jako Polsko nebo Francie zažívají
její stabilní nárůst.
Když se porozhlédneme mimo evropskou pětadvacítku, nejdůležitější změnu z členů
Eurogasu zaznamenalo Turecko: meziroční spotřeba zemního plynu stoupla o 21
procent, a to ve všech průmyslových odvětvích; hlavní příčinou je zprovoznění
nové rozvodné sítě.
Celkové zásoby v západní Evropě (domácí těžba import) podstatně převyšovaly
spotřebu. Rozdíl byl stlačen do zásobníků. Plyn dodaný do zemí evropské
pětadvacítky pochází hlavně z domácí produkce: ta v roce 2005 představovala 42
procent čistých dodávek. Hlavním externím zdrojem zemního plynu je Rusko se 24
procenty, za ním následuje Norsko se 14 procenty, Alžír s 11 procenty a 9
procent pochází z "dalších zdrojů" (mimo jiné z Egypta, zemí Perského zálivu,
Libye, Nigerie, Kataru a Trinidadu Tobago
Spotřeba zemního plynu v pětadvacítce zemí EU v posledních několika letech podle všeho stabilně roste: nárůst mezi roky 2004 a 2005 činí 1,9 procenta. Přestože ekonomiky některých zemích rostly pomaleji, přestože se stoupající cena ropy promítla do cen zemního plynu a bez ohledu na přívětivé klimatické podmínky v severozápadní Evropě spotřeba zemního plynu vzrostla. K tomuto nárůstu z velké části přispěla ekologická výhodnost zemního plynu, ovšem hlavním motorem vyšší spotřeby zemního plynu je silná poptávka elektrárenského sektoru zaznamenaná v některých zemích.
Rychlost růstu spotřeby zemního plynu se liší stát od státu, region od regionu. V jižních zemích byl zaznamenán výrazně nadprůměrný nárůst spotřeby. Největší meziroční nárůst ve spotřebě zaznamenalo ze zemí EU Španělsko (17,7 procent), následuje Portugalsko (12,6 procent), Itálie (6,9 procent) a pak Řecko s šesti procenty. Největší pokles spotřeby zaznamenalo Finsko (8,9 procenta), z větší části ho však zavinily výjimečné okolnosti (obzvláště výluka v dřevozpracujícím průmyslu). Obecně příznivější klimatické podmínky vysvětlují pokles ve spotřebě zaznamenaný v některých severských zemích (Finsko, Irsko, Dánsko, Švédsko a Nizozemí), ovšem o všeobecný trend nejde: v baltských státech totiž spotřeba vzrostla (průměrný meziroční nárůst činí 4,5 procenta). Některé země vykazují stagnaci spotřeby či její lehký pokles, včetně Německa, Belgie, Slovenska, Velké Británie či České republiky, zatímco v zemích jako Polsko nebo Francie zažívají její stabilní nárůst.
Když se porozhlédneme mimo evropskou pětadvacítku, nejdůležitější změnu z členů Eurogasu zaznamenalo Turecko: meziroční spotřeba zemního plynu stoupla o 21 procent, a to ve všech průmyslových odvětvích; hlavní příčinou je zprovoznění nové rozvodné sítě.
Celkové zásoby v západní Evropě (domácí těžba import) podstatně převyšovaly spotřebu. Rozdíl byl stlačen do zásobníků. Plyn dodaný do zemí evropské pětadvacítky pochází hlavně z domácí produkce: ta v roce 2005 představovala 42 procent čistých dodávek. Hlavním externím zdrojem zemního plynu je Rusko se 24 procenty, za ním následuje Norsko se 14 procenty, Alžír s 11 procenty a 9 procent pochází z "dalších zdrojů" (mimo jiné z Egypta, zemí Perského zálivu, Libye, Nigerie, Kataru a Trinidadu Tobago
Rychlost růstu spotřeby zemního plynu se liší stát od státu, region od regionu. V jižních zemích byl zaznamenán výrazně nadprůměrný nárůst spotřeby. Největší meziroční nárůst ve spotřebě zaznamenalo ze zemí EU Španělsko (17,7 procent), následuje Portugalsko (12,6 procent), Itálie (6,9 procent) a pak Řecko s šesti procenty. Největší pokles spotřeby zaznamenalo Finsko (8,9 procenta), z větší části ho však zavinily výjimečné okolnosti (obzvláště výluka v dřevozpracujícím průmyslu). Obecně příznivější klimatické podmínky vysvětlují pokles ve spotřebě zaznamenaný v některých severských zemích (Finsko, Irsko, Dánsko, Švédsko a Nizozemí), ovšem o všeobecný trend nejde: v baltských státech totiž spotřeba vzrostla (průměrný meziroční nárůst činí 4,5 procenta). Některé země vykazují stagnaci spotřeby či její lehký pokles, včetně Německa, Belgie, Slovenska, Velké Británie či České republiky, zatímco v zemích jako Polsko nebo Francie zažívají její stabilní nárůst.
Když se porozhlédneme mimo evropskou pětadvacítku, nejdůležitější změnu z členů Eurogasu zaznamenalo Turecko: meziroční spotřeba zemního plynu stoupla o 21 procent, a to ve všech průmyslových odvětvích; hlavní příčinou je zprovoznění nové rozvodné sítě.
Celkové zásoby v západní Evropě (domácí těžba import) podstatně převyšovaly spotřebu. Rozdíl byl stlačen do zásobníků. Plyn dodaný do zemí evropské pětadvacítky pochází hlavně z domácí produkce: ta v roce 2005 představovala 42 procent čistých dodávek. Hlavním externím zdrojem zemního plynu je Rusko se 24 procenty, za ním následuje Norsko se 14 procenty, Alžír s 11 procenty a 9 procent pochází z "dalších zdrojů" (mimo jiné z Egypta, zemí Perského zálivu, Libye, Nigerie, Kataru a Trinidadu Tobago
Zdroj:EKONOM
Sdílet článek na sociálních sítích