Potřebujeme víc negajoulů

Předseda Strany zelených Martin Bursík zamíchal kartami v české energetice. Chce ji změnit.

V koaliční smlouvě uvádíte mj. cíl snížit energetickou náročnost české ekonomiky na jednotku HDP o 40 % do roku 2020, zatímco Evropská komise hovoří o možné úspoře primární energie o 20 %. Proč?

Vycházeli jsme z toho, že u nás je energetická náročnost téměř dvojnásobná než v EU, takže potenciál úspor v jednotlivých sektorech ekonomiky a dopravy je z logiky věcí vyšší. Od toho čísla se můžeme odpíchnout a připravit vlastní program energetické efektivity, sektor po sektoru. Nejprve musíme aktualizovat ekonomický a tržní potenciál energetických úspor. Např domácnosti spotřebovávají více než 70 % konečné spotřeby energie na vytápění. Dosáhnout 40 % úspor lze jedině tak, že se nasčítají z jednotlivých sektorů ekonomiky, využijí se různé ekonomické nástroje a v neposlední řadě i evropské fondy.

V programovém prohlášení vlády uvádíme některé z principů, které by mohly být nástroji, jak úspory mobilizovat. Už pětatřicet let jsou přece největším zdrojem energie v EU tzv. "negajouly". To znamená energie nespotřebovaná, resp. uspořená.

Jaké konkrétní kroky by to měly být?

Již tento rok začnou v EU platit nové normy označování minimální energetické náročnosti spotřebičů, půjde o 14 skupin výrobků. Do dvou let můžeme očekávat zpřísnění směrnice o energetické náročnosti budov. Nízkoenergetické domy se stanou standardem. Letos by měl být také stanoven další cíl maximálních měrných emisí CO2 ve výši 120 g/km do roku 2012. S tím souvisí i nové štítkování automobilů. Jsou to všechno velmi konkrétní věci. V koaliční smlouvě máme zakotveno využití operačních programů v oblasti životního prostředí pro využívání obnovitelných zdrojů energií pro výrobu tepla v obytných budovách. Chceme připravit zcela nový systém dotací, které by byly při splnění kritérií nárokové.

Evropská komise představila materiál, který má pomoci zajistit evropským zemím spolehlivou dodávku energií a snížit dovozní závislost. Je to dostatečně ambiciózní plán, nebo jde o další velký kompromis?

Mám-li si vybrat z těchto dvou variant, pak velký kompromis. Sympatické ovšem je, že klíčovým tématem je ochrana klimatu: nutnost stabilizovat emise skleníkových plynů a udržet průměrnou teplotu na Zemi maximálně jen o dva stupně Celsia nad úrovní počátku průmyslové revoluce. Cílem je snížení emisí skleníkových plynů o 20 % do roku 2020. Ale Sternova zpráva vypracovaná pro britskou vládu požaduje snížení o 30 % do roku 2020, jinak nedojde ke stabilizaci emisí. Vyšší cíl podporují také ministři životního prostředí jednotlivých členských zemí EU a já s nimi.

Z mého pohledu však existuje propracovanější a preciznější plán než politika, která byla teď představena. Je to Akční plán energetické účinnosti, který Evropská komise přijala loni v říjnu a my ho budeme konkretizovat pro ČR. Pokládám za důležité, že Evropská komise v akčním plánu neuvádí jen průměrný agregovaný cíl 20 procent úspor do roku 2020, ale stanoví časovou mapu, co hodlá rok po roce prosazovat tak, abychom se k cíli skutečně dobrali. Potenciály úspor v EU jsou stanoveny, v oblasti bydlení je to např. 27 %, u obchodních budov 30, v dopravě 26 a v průmyslové výrobě 25 procent.

Co mi v nejnovějším materiálu Evropské komise vadí, je např. uvedení 20procentního podílu obnovitelných zdrojů energie v určitém roce. V této podobě to nic neříká, v každé zemi jsou jiné podmínky. Důležité také bude, aby čísla nebyla jen indikativní, ale aby bylo jejich neplnění sankcionováno. Také je ve zprávě podceněna kapitola dopravy. Přitom emise se s intenzitou dopravy pořád zvyšují.

Energetici spočítali - a jejich výpočet nedávno použili i sociální demokraté - že i když v ČR uspoříme 20 % do roku 2020, tak to pokryje stěží růst spotřeby, a proto je třeba stavět elektrárny...

Nejsme žádní fundamentalisté a jsme si vědomi toho, že instalovaný výkon v hnědouhelných elektrárnách v severozápadních Čechách je třeba zhruba z 60 % obnovit. Měl by být nahrazen čistými uhelnými technologiemi. Jde ovšem o to, jakými. ČEZ totiž neplánuje využití nejlepších dostupných technologií. Srovnali jsme plánovanou elektrárnu německé společnosti RWE s projektem ČEZ v Ledvicích. Investiční náklady na 1 MW jsou u německé elektrárny o třetinu vyšší, což signalizuje technologický rozdíl. A jestliže má ČEZ enormní zisky a investuje v Bulharsku, Rumunsku, Polsku, bylo by ho třeba nasměrovat tak, aby významnou část prostředků alokoval v ČR. Abychom tu měli nejlepší technologie, které prodlouží životnost dnešních uhelných zdrojů a významně zlepší jejich emisní charakteristiky.

Existuje taková kouzelná věcička, kterou bychom měli přijmout, a to závazné standardy energetické účinnosti pro autorizaci nových a rekonstruovaných energetických zdrojů, které budou odpovídat evropským kritériím nejlepší dostupné technologie.

Takže stavět, ale lépe? A co spor uhlí - jádro?

Shodli jsme se v koaliční smlouvě na tom, že instalovaný výkon, který postupně nahradí dožívající uhelné elektrárny, bude determinován objemem využitelných zásob v rámci územních ekologických limitů. Jádro necháme spát. Jestli je někde prostor, tak v oblasti úspor a alternativních energií. Dnes máme velké přebytky elektřiny, vyvážíme do zahraničí víc produkce, než vyrobí jeden Temelín. Po roce 2015 se to změní, protože snížíme instalovaný výkon elektráren, nevíme ale, jakou budou mít účinnost a kolik vyrobí, nevíme také, jak se nám podaří mobilizovat potenciál úspor a jak bude vypadat celková spotřeba elektřiny. Samozřejmě nic nepokazíme, když v oblasti úspor a obnovitelných zdrojů pojedeme naplno. Když zbude prostor, tak by ho měl naplnit jednoznačně zemní plyn, to je ekologický zdroj.

AUTOR: Milena Geussová