Velké naděje a kruté pravdy diktují budoucnost
Pokud jde o budoucnost energie, svět potřebuje poznat realitu. Navzdory obecným
představám není obnovitelná energie kouzelná hůlka, která brzy vyřeší všechny
naše problémy. Ve skutečnosti se v následujících desetiletích stane něco jiného.
Tři kruté a nezlomné pravdy zamávají s celosvětovým přístupem k energiím.
Pokud jde o budoucnost energie, svět potřebuje poznat realitu. Navzdory obecným představám není obnovitelná energie kouzelná hůlka, která brzy vyřeší všechny naše problémy. Ve skutečnosti se v následujících desetiletích stane něco jiného. Tři kruté a nezlomné pravdy zamávají s celosvětovým přístupem k energiím.
Všichni víme, že celosvětová poptávka po energii roste, ale ještě nám není zřejmé, jak rychle. První krutou pravdou je, že poptávka akceleruje.
Umíme těžit, ale žízníme
Spotřeba energie v roce 2050 může být proti dnešku dvojnásobná nebo dokonce ještě vyšší. Hlavními příčinami jsou nárůst populace - ze šesti na více než devět miliard lidí - a vyšší úroveň prosperity. Čína a Indie vstupují do nové, z hlediska čerpání energie mnohem intenzivnější fáze svého vývoje.
Lidé si kupují první televizi či automobil nebo poprvé nastupují do letadla, a začínají tak spotřebovávat mnohem více elektřiny a pohonných hmot. A navíc většina lidí v Číně a Indii ještě nikdy nenastoupila do letadla! Tempo změny je překvapivé. Minulý rok Čína zvětšila svou kapacitu elektřiny zhruba o ekvivalent celkového výkonu elektráren Velké Británie.
Druhá krutá pravda je, že rostoucí míra dodávek snadno těžitelné ropy a zemního plynu, bude nadále držet krok s narůstající poptávkou. A zrovna když poptávka po energii narůstá, mnoho tradičních ropných oblastí upadá. Problémem ovšem nejsou zdroje jako takové. Mezinárodní agentura pro energii (IEA) obecně předpokládá, že k dispozici by mohlo být zhruba 20 bilionů BOE (barelů ekvivalentu ropy) zemního plynu a ropy. To zahrnuje jak konvenční, tak nekonvenční zdroje, jako třeba ropnou břidlici a písky.
Uhlí jako bezpečí?
Třetí krutou pravdou je, že budeme-li spalovat více uhlí, zvýšíme emise CO2 - možná až na úroveň, kterou považujeme za nepřijatelnou. IEA soudí, že spalování uhlí by mohlo v příštích 20 letech vzrůst až o 60 %. Hlavní důvod, proč se státy obracejí k uhlí, je energetická bezpečnost. Čína a Indie budou pokračovat v těžbě svých domácích uhelných zásob, aby byly méně závislé na importu ropy a plynu. Stejně budou postupovat Spojené státy, které již nyní vytvoří více než polovinu své elektřiny z uhlí. Avšak spalováním uhlí v elektrárnách vytvoříme dvakrát více CO2 než při využití zemního plynu.
Zplynování uhlí namísto jeho spálení redukuje emise, ale stále to nestačí k vyřešení tohoto problému.
V našem boji proti skleníkovým emisím je odstranění CO2 z fosilních paliv, obzvláště uhlí, rozhodující. Bude to ohromná výzva: aby byly skleníkové plyny udrženy v atmosféře na úrovni zaručeně nižší než 550 prachových částic na metr krychlový (což je nejvyšší mez, na níž bychom kdy podle vědců měli být), pracuje Shell s modely, které předpokládají, že zachycování a ukládání uhlíku bude do roku 2050 instalováno v 90 % všech uhelných a plynových elektráren ve vyspělých zemích a v 50 % elektráren nečlenských zemí OECD. Času je málo: bude trvat desetiletí, než otestujeme technologii ve zkušebních projektech a posuneme se k projektům ve větším měřítku.
Iluze obnovitelných zdrojů
A co tedy obnovitelné zdroje, jako jsou větrná a solární energie? Do poloviny století by podíl obnovitelných zdrojů na globální energii mohl narůst ze svého současného velmi nízkého základu okolo 1 % asi na 30 %. Počet větrných turbín může stoupnout z dnešních asi 30 000 na jeden milion a jejich výkonnost bude ve srovnání s těmi současnými výrazně vyšší.
Musíme ovšem předpokládat, že hon za převratnými technologickými objevy, které zlevní obnovitelné zdroje, bude úspěšný. Ale i pak bude fosilní energie tvořit většinu ze zbývajících 70 %. Takové zjištění se přitom neshoduje s tím, čemu podle průzkumů veřejného mínění věří většina Američanů a Evropanů. Totiž že obnovitelná energie nahradí většinu té fosilní do roku 2050. Kruté pravdy říkají jasně: prostě se to nestane.
Proto je tak důležitá energetická účinnost. Více než polovina energie, kterou denně vytvoříme, je vyplýtvána. V průměrném automobilu využijeme asi 20 % benzinu na pohon auta vpřed, zbytek se ztratí ve formě tepla. Letadlo během vzletu využije pouhých 8 % energie paliva. Pouze 35 % uhlí spáleného v elektrárně se přemění v elektřinu a zbytek se opět vytratí jako přebytečné teplo. Jaký má smysl vyrábět stále více energie, pokud pokračujeme v jejím masovém plýtvání? Namísto toho se snažme dosáhnout do poloviny století dvakrát větší účinnosti využívání energie.
Světový energetický systém vstupuje do bouřlivé fáze a jediná otázka zní: Jak bouřlivé? Spolupracující svět bude reagovat mnohem efektivněji než svět rozdělený. Za předpokladu, že vlády budou vytvářet správné zákony a podněty a nikoliv bariéry, dokáže globální trh usměrňovat peníze a vědeckotechnickou inteligenci k nejlepším řešením.
Alternativou je selhání globálního trhu, a na to by doplatily budoucí generace.
Autor je generálním ředitelem Royal Dutch Shell
Všichni víme, že celosvětová poptávka po energii roste, ale ještě nám není zřejmé, jak rychle. První krutou pravdou je, že poptávka akceleruje.
Umíme těžit, ale žízníme
Spotřeba energie v roce 2050 může být proti dnešku dvojnásobná nebo dokonce ještě vyšší. Hlavními příčinami jsou nárůst populace - ze šesti na více než devět miliard lidí - a vyšší úroveň prosperity. Čína a Indie vstupují do nové, z hlediska čerpání energie mnohem intenzivnější fáze svého vývoje.
Lidé si kupují první televizi či automobil nebo poprvé nastupují do letadla, a začínají tak spotřebovávat mnohem více elektřiny a pohonných hmot. A navíc většina lidí v Číně a Indii ještě nikdy nenastoupila do letadla! Tempo změny je překvapivé. Minulý rok Čína zvětšila svou kapacitu elektřiny zhruba o ekvivalent celkového výkonu elektráren Velké Británie.
Druhá krutá pravda je, že rostoucí míra dodávek snadno těžitelné ropy a zemního plynu, bude nadále držet krok s narůstající poptávkou. A zrovna když poptávka po energii narůstá, mnoho tradičních ropných oblastí upadá. Problémem ovšem nejsou zdroje jako takové. Mezinárodní agentura pro energii (IEA) obecně předpokládá, že k dispozici by mohlo být zhruba 20 bilionů BOE (barelů ekvivalentu ropy) zemního plynu a ropy. To zahrnuje jak konvenční, tak nekonvenční zdroje, jako třeba ropnou břidlici a písky.
Uhlí jako bezpečí?
Třetí krutou pravdou je, že budeme-li spalovat více uhlí, zvýšíme emise CO2 - možná až na úroveň, kterou považujeme za nepřijatelnou. IEA soudí, že spalování uhlí by mohlo v příštích 20 letech vzrůst až o 60 %. Hlavní důvod, proč se státy obracejí k uhlí, je energetická bezpečnost. Čína a Indie budou pokračovat v těžbě svých domácích uhelných zásob, aby byly méně závislé na importu ropy a plynu. Stejně budou postupovat Spojené státy, které již nyní vytvoří více než polovinu své elektřiny z uhlí. Avšak spalováním uhlí v elektrárnách vytvoříme dvakrát více CO2 než při využití zemního plynu.
Zplynování uhlí namísto jeho spálení redukuje emise, ale stále to nestačí k vyřešení tohoto problému.
V našem boji proti skleníkovým emisím je odstranění CO2 z fosilních paliv, obzvláště uhlí, rozhodující. Bude to ohromná výzva: aby byly skleníkové plyny udrženy v atmosféře na úrovni zaručeně nižší než 550 prachových částic na metr krychlový (což je nejvyšší mez, na níž bychom kdy podle vědců měli být), pracuje Shell s modely, které předpokládají, že zachycování a ukládání uhlíku bude do roku 2050 instalováno v 90 % všech uhelných a plynových elektráren ve vyspělých zemích a v 50 % elektráren nečlenských zemí OECD. Času je málo: bude trvat desetiletí, než otestujeme technologii ve zkušebních projektech a posuneme se k projektům ve větším měřítku.
Iluze obnovitelných zdrojů
A co tedy obnovitelné zdroje, jako jsou větrná a solární energie? Do poloviny století by podíl obnovitelných zdrojů na globální energii mohl narůst ze svého současného velmi nízkého základu okolo 1 % asi na 30 %. Počet větrných turbín může stoupnout z dnešních asi 30 000 na jeden milion a jejich výkonnost bude ve srovnání s těmi současnými výrazně vyšší.
Musíme ovšem předpokládat, že hon za převratnými technologickými objevy, které zlevní obnovitelné zdroje, bude úspěšný. Ale i pak bude fosilní energie tvořit většinu ze zbývajících 70 %. Takové zjištění se přitom neshoduje s tím, čemu podle průzkumů veřejného mínění věří většina Američanů a Evropanů. Totiž že obnovitelná energie nahradí většinu té fosilní do roku 2050. Kruté pravdy říkají jasně: prostě se to nestane.
Proto je tak důležitá energetická účinnost. Více než polovina energie, kterou denně vytvoříme, je vyplýtvána. V průměrném automobilu využijeme asi 20 % benzinu na pohon auta vpřed, zbytek se ztratí ve formě tepla. Letadlo během vzletu využije pouhých 8 % energie paliva. Pouze 35 % uhlí spáleného v elektrárně se přemění v elektřinu a zbytek se opět vytratí jako přebytečné teplo. Jaký má smysl vyrábět stále více energie, pokud pokračujeme v jejím masovém plýtvání? Namísto toho se snažme dosáhnout do poloviny století dvakrát větší účinnosti využívání energie.
Světový energetický systém vstupuje do bouřlivé fáze a jediná otázka zní: Jak bouřlivé? Spolupracující svět bude reagovat mnohem efektivněji než svět rozdělený. Za předpokladu, že vlády budou vytvářet správné zákony a podněty a nikoliv bariéry, dokáže globální trh usměrňovat peníze a vědeckotechnickou inteligenci k nejlepším řešením.
Alternativou je selhání globálního trhu, a na to by doplatily budoucí generace.
Autor je generálním ředitelem Royal Dutch Shell
Zdroj:HN
Sdílet článek na sociálních sítích