Řečmi se elektrárny nestaví

Může Evropa, stále více a více závislejší na dovozech energie, existovat v dohledné nebo vzdálenější budoucnosti bez jaderné energie? Většina z odpovědí, které zazněly v závěru minulého týdne na Evropském jaderném fóru v Praze, byla, že ne.
Vtip je v tom, že to v zásadě všichni vědí. Akce jako jsou veřejná fóra, zřizování expertních týmů či konference slouží k debatám na konkrétní téma. Rozhodnutí mají ale v rukou politici.
Za atom se přimlouvá energetická mizérie zemí, které ho po černobylské katastrofě odmítly (Itálie), nebo tam, kde se ztenčují domácí kapacity (Německo) či kde mají nedostatek obnovitelných zdrojů (Švýcarsko).
Dalším pádným argumentem je snaha dostat starý kontinent z područí dodávek ruské ropy a plynu.
Do třetice, v souvislosti s globálním oteplováním v důsledku nadměrného úniku emisí hraje důležitou roli skutečnost, že výroba elektřiny z jádra znamená prakticky nulovou zátěž pro životní prostředí. Atomová elektrárna nevypouští žádné zplodiny síry, dusíku a uhlíku, ba ani prach.
Odpůrci atomu upozorňují na vysoké finanční náklady nutné k výstavbě nových reaktorů. Britové, kteří chtějí vybudovat do roku 2020 až deset zařízení nové generace, spočítali jejich cenu na tři miliardy eur.
Trvá rovněž obava, jak a kam bezpečně uskladňovat vyhořelé palivo.
A konečně je od kritiků slyšet obava, že se jaderná zařízení mohou snadno stát místem letecké havárie nebo přímo terčem teroristického útoku.
Tváří v tvář realitě, podtržené aktuálním horkým počasím, však tyto námitky blednou. Evropa jádro potřebuje. Otázkou není, zda se politici ve váhajících státech vysloví pro oživení atomu. Otázka zní, kdy se tak rozhodnou.
Britský kabinet to udělal letos v lednu, nyní je následovali Italové. Německo zatím trvá na útlumu, třebaže kancléřka Merkelová označila čerstvě tuto strategii za nepříliš smysluplnou.
A co na to domácí vládní koalice, která se v programovém prohlášení zavázala, že nebude plánovat ani podporovat výstavbu nových bloků? I Česká republika se může stát po roce 2015 závislou na dovozu. "Obnovitelné zdroje nárůst spotřeby nepokryjí, takže zbývají dvě možnosti: uhlí nebo jádro. Přeji si, abychom se dohodli na zavedení evropské licence pro nové generace jaderných reaktorů," pronesl na úvod pražského jaderného fóra premiér Topolánek.
A vicepremiér pro evropské záležitosti Vondra to řekl natvrdo: jaderná energie je správným prostředkem, který ochrání klima a zajistí konkurenceschopnost.
V cestě jim stojí Bursíkovi ministři, jejich poslanci a sociální demokrat Tejc. Také oni mají své důvody a fóra, kde hledají řešení. Třeba v plynu.
Jenže vývoj na trhu s energiemi hraje proti nim. Bez jádra se česká energetika v budoucnu doopravdy neobejde. Bez zelených ve vládě zato ano. Tím spíše, že atom má značnou podporu ve druhé největší politické straně, v Paroubkově ČSSD. Ta nemusí zůstat po volbách v opozici.
"Zelené světlo" pro českou jadernou energii se rozsvítí v okamžiku, kdy zhasne koaliční světlo zelených.

AUTOR: Igor Záruba
redaktor týdeníku Ekonom