Co ovlivňuje naši platbu za elektřinu

Jedna část se odvíjí od skutečnosti, že část aktivit souvisejících s dodávkou elektřiny je přirozeným monopolem, a je tedy regulována. Druhá část je vystavena tržnímu prostředí, kde existuje trh nabídky a poptávky a spotřebitel si může vybírat, od koho nakoupí. V tomto případě se jedná o samotnou elektřinu (silová elektřina) jako zboží.

Platba za elektřinu má několik součástí, které můžeme samostatně najít na fakturách, které dostáváme od našich dodavatelů elektřiny.

Platby spojené s dopravou elektřiny a zajištěním fungování energetického systému, které jsou regulované státem, tedy stanovované Energetickým regulačním úřadem na základě vývoje nákladů:

- platba za dopravu elektřiny (přenos a distribuce)
- platba za systémové služby
- platba za decentrální výrobu
- platba operátorovi trhu
- platba za obnovitelné zdroje a kogeneraci (společná výroba elektřiny a tepla)

Cena vznikající na trhu:

platba za elektřinu (silovou elektřinu)

Podíl jednotlivých dílčích složek na naší celkové platbě za elektřinu je patrný z obrázku. O způsobu tvorby tržní ceny za silovou elektřinu a vstupech, které ji ovlivňují, toho již bylo napsáno mnoho. Proto se v tomto článku budu dále zabývat pouze regulovanou částí ceny.

Platba za dopravu elektřiny

Každé zboží se musí dopravit od výrobce ke spotřebiteli. Platba za dopravu je přesně touto platbou. Jedná se o platbu, která pokrývá náklady provozovatele přenosové soustavy (platba za přenos) a provozovatele distribuční soustavy (platba za distribuci) na budování a udržování "silnic" pro dopravu elektřiny, což jsou elektrická vedení (sítě) od výrobce ke spotřebiteli. Na faktuře za elektřinu tuto platbu najdeme pod pojmem "distribuce elektřiny", která je kumulativní platbou za samotnou distribuci i za přenos. Na změny výše platby za tuto položku mají vliv kromě inflace především náklady na rozvoj sítí, který je dán požadavky jak na připojování nových odběrů nebo navyšování již připojených, tak i na připojování nových výrobních zdrojů. Za poslední období se tato platba meziročně navyšovala v řádu jednotek procent ročně o něco více, než byl růst inflace.

Platba za systémové služby

U elektřiny je pro každého z nás důležité, že když otočím vypínačem a zapnu nějaký spotřebič, tak to funguje a můžu odebírat elektřinu podle své potřeby. Přesně za to je platba za systémové služby. Provozovatel přenosové soustavy trvale udržuje elektrizační soustavu ve stavu, kdy se v každém okamžiku spotřeba rovná výrobě a naopak. To není zadarmo a stojí to náklady, které platíme v položce systémové služby. Na výši platby za tuto položku mají vliv schopnost dopředu co nejpřesněji odhadnout na straně jedné, jak vysoká bude spotřeba elektřiny v každém okamžiku, a na straně druhé, v jakém okamžiku budou výrobní zdroje v provozu a kolik elektřiny skutečně vyrobí (to se týká především obnovitelných zdrojů vyrábějících elektřinu ze slunce a z větru). Za poslední období se tato platba meziročně výrazně neměnila.

Platba za decentrální výrobu

Kromě velkých elektráren připojených do přenosových sítí velmi vysokého napětí je také část elektřiny vyráběna v malých zdrojích elektřiny, které jsou připojeny do sítí nižších napěťových hladin. To zvyšuje bezpečnost provozu elektrizační soustavy, ale také náklady, které my, spotřebitelé, platíme v položce "příspěvek na decentrální výrobu". Za poslední období se tato platba meziročně výrazně neměnila.

Platba za činnosti operátora trhu

Aby celý ten složitý systém fungoval, musí existovat někdo, kdo na to v reálu dohlédne a spočítá, kdo co vyrobil a co klienti toho kterého obchodníka spotřebovali. Tuto roli na trhu s elektřinou plní operátor trhu. Ani to však není zadarmo a my, spotřebitelé, za to platíme v položce "operátor trhu". I u této položky platí, že se za poslední období tato platba meziročně výrazně neměnila.

Platba za obnovitelné zdroje a kogeneraci

Protože máme závazky vůči přírodě a celé planetě, je snahou vyrábět co největší část elektřiny způsobem šetrným vůči přírodě a ekologicky. V rámci Evropské unie máme jako každý její členský stát povinnost vyrobit nějakou minimální část elektřiny z obnovitelných zdrojů. Bohužel zatím je výroba elektřiny z obnovitelných zdrojů dražší než výroba elektřiny z klasických neobnovitelných zdrojů (například v případě elektřiny vyrobené ze slunce je to 67krát). Aby výroba z obnovitelných zdrojů mohla vůbec existovat, musí ten rozdíl v nákladech na výrobu proti klasickým zdrojům spotřebitel zaplatit. Pokrytí toho rozdílu všichni platíme v položce "příspěvek na obnovitelné zdroje a kogeneraci". Jestliže meziročně v posledních letech tato platba rostla o desítky procent, tak pro rok 2010 je očekáván nárůst ve výši stovek procent, což je patrné z obrázku č. 2. Bohužel i v příštích letech můžeme očekávat výrazné meziroční nárůsty této platby, protože současnou výrobu elektřiny z obnovitelných zdrojů jsme povinni podle evropské legislativy zhruba zdvojnásobit. Jak vysoký meziroční nárůst nás ale čeká, bude záviset především na tom, z jakého typu obnovitelného zdroje budeme ekologickou elektřinu vyrábět (slunce, vítr, biomasa, bioplyn, voda...).

Kromě skutečností uvedených u jednotlivých složek ceny, které ovlivňují její výši a meziroční vývoj, jsou všechny platby za tyto složky ještě ovlivněny spotřebou elektřiny v Česku v daném konkrétním roce. Platí zde nepřímá úměra, čím vyšší spotřeba, tím nižší platba za danou složku, protože se stanovené náklady rozpočítávají na větší počet jednotek. Jestliže v uplynulých letech vždy docházelo k meziročnímu růstu spotřeby, tak pro rok 2009 a 2010 dochází k poklesu spotřeby v důsledku hospodářské krize.

Dopravit elektřinu až k jejímu spotřebiteli není úplně jednoduchá záležitost. Tomu také odpovídá poměrně složitý systém a skladba ceny, kterou my, zákazníci, platíme. Část plateb je regulována a bude regulována i nadále. Dodavatele samotné elek-třiny jako zboží si můžeme vybírat. Jestliže u většiny regulovaných položek můžeme v nejbližším období očekávat meziroční růst na úrovni inflace nebo mírně nad touto inflací, tak u platby za obnovitelné zdroje a kogeneraci to bude meziroční růst minimálně o desítky procent.

AUTOR: Jan Kanta