Údržba krajiny

Moderátor (Lenka Šumová):
Do postupného čištění jezírka na dně naší nejhlubší propasti v Teplicích nad Bečvou se pustli členové speleopotápěčské skupiny Hranického krasu, a to je námět další reportáže. K úklidu tak netypické prostory, jakou hranická propast v národní přírodní rezervaci Hůrka beze sporu, došlo vůbec poprvé. Dobrovolníkům se napoprvé částečně podařilo odklidit napadané větve a kmeny včetně nepořádku, který mají na svědomí lidé. Vznik naší nejhlubší propasti je opředený ale nejrůznějšími pověstmi a její hloubka pod vodní hladinou jezírka zatím nikdy nebyla spolehlivě stanovena. Nelehkou práci speleopotápěčské skupiny tedy sledovala i kolegyně Jana Zemková.

Redaktor (Jana Zemková):
Je typické podzimní ráno, které provází mlha a drobné mrholení. K propasti přijíždějí plně vyzbrojeni potápěči.

Projev potápěče:
My to tady vytaháme ven zatím a s tím, až teda to trošku oschne, tak to naložíme a odvezeme.

Redaktor (Jana Zemková):
A je tu první zádrhel. Vlastně hned dva. Přes rozbahněné pole se nedostalo nákladní auto s kontejnerem.

Projev potápěče:
My jsme tam málem zůstali. Já mu říkám, jeďte, jeďte, přidat plyn, plyn, plyn, a on, to bude dobrý, to bude dobrý, jo?

Redaktor (Jana Zemková):
Muži také zjišťují, že jim chybí klíče od branky, kterou se s potřebným potápěčským vybavením musejí dostat až k hladině propasti. Ta totiž leží v takzvané suché hloubce bezmála 7 desítek metrů.

Projev potápěče:
To je proto, aby se vlastně zabránilo vstupu do chráněné přírodní rezervace. Potřebujeme klíče k tomu, abychom se dostali k vrátku.

Redaktor (Jana Zemková):
Tak se říká motorovému zařízení, které slouží k přepravě všeho, co potapěči budou potřebovat, k vodní hladině. Lépe nám zařízení popsal Jiří Šafář z olomoucké Agentury ochrany přírody.

Host (Jiří Šafář):
Je to lano, který je napojený na motor, na něj se to navěsí, na to lano a to lano vlastně pak ten materiál tahne, že jo. V podstatě forma výtahu. Materiál se sveze po tom vrátku dolů tam k tý plošině a zase některý materiál bude možný pomocí toho vrátku vytáhnout nahoru. Jinak je tady dost silnejch chlapů, který si s tím určitě poraděj.

Projev potápěče:
Já mám dojem, že se tady ty zámky občas řežou celkem pravidelně. Při různých příležitostech.

Redaktor (Jana Zemková):
Klíče se zhruba do hodiny objevily a tak se mohlo začít takříkajíc naostro. To nejtěžší čeká na 13 mužů na hladině propasti. Mají odsud odklidit napadané větve okolních stromů. Vodou nasáklé klády a to, co do propasti házejí vandalové nejčastěji, plastové lahve. Celou akci, která se tady odehrává vůbec poprvé, hradí Ministerstvo životního prostředí z prostředků určených na ochranu zvlášť chráněných území a jen díky tomu, že se do akce zapojili takříkajíc nadšenci a dobrovolníci z místních speleologů a potápěčů, přijde zhruba na desítky tisíc korun.

Projev potápěče:
Kdyby to dělala profesionální firma, tak by to samozřejmě stálo podstatně víc.

Redaktor (Jana Zemková):
Některé z vylovených kmenů ponechávají nakonec potapěči u břehu propasti, rostou na nich totiž vzácné mechy.

Projev potápěče:
Nechali bychom tam rádi některé to namočené dřevo v blízkosti dna propasti, kde teda je i trošku vlhčí to prostředí, kde jsou dobré podmínky právě pak pro rozvoj těch mechorostů.

Redaktor (Jana Zemková):
Mimochodem hranická propast je podle ochranáře Jiřího Šafáře místem, kde se vyskytuje mnoho vzácných druhů rostlin i živočichů, včetně vzácných netopýrů velkých.

Host (Jiří Šafář):
Nejvzácnější z těch rostlin, které tu rostou, je kapradina jelení jazyk celolistý, kde je tu velice vitální populace. Je to jedna z největších populací tohoto druhu v České republice vůbec. Pokud jde o živočichy, tak to musíme teda přiznat, že zdaleka ještě neznáme všechna tajemství hranické propasti. Podařilo se tu najít některé zajímavé štírky, infargus tatransis, což je takový malý korýšek, vlastně příbuzný raku, který je dlouhý jen asi dva centimetry, je to blešivec česky. Abych se vrátil k těm netopýrům, tak je velice vlastně unikátní hranická propast. Když se podíváte tam dolů, je tam takový jako komínek nad tou hladinou, to tam je puklina v té skále asi 11 metrů nahoru a tam tudy vylézají netopýři velcí, letní kolonie samic, což je naprostý unikát, protože vlastně je to jediná známá letní kolonie tohoto druhu, která je v jeskyni na sever od Alp.

Redaktor (Jana Zemková):
Náročná práce dobrovolníků je po několika hodinách u konce. Podle místního potapěče Fraňa Travience to po letech opravdu bylo zapotřebí.

Host (Fraňo Travienec):
Se to muselo všecko uklidit, už to bylo takové neestetické. Nejsložitější to bylo samozřejmě jako vždycky s organizací a s tím, že byl déšť, škoda, že jsme to neudělali jindy, ale bohužel musíme dbát na to, že musíme do období vegetačního klidu, kdy netopýři tam taky třeba už nejsou, ptáci nehnízdí a tak dále, tak je prostě vždycky takovej boj s přírodou.

Redaktor (Jana Zemková):
Ovšem na kočár, který se podle jedné z pověstí pod hladinou hranické propasti ukrývá, potapěči ani dnes nenarazili. Snad někdy příště.

Host (Fraňo Travienec):
To se nám nepodařilo a kočár, to bysme výhodně zpeněžili, to by byla škoda to odvízt na skládku.

Redaktor (Jana Zemková):
Za jak dlouho si podobnou akci zopakujete?

Host (Fraňo Travienec):
No, vzhledem k těm financím bysme rádi co nejdřív.

Redaktor (Jana Zemková):
Příští rok?

Host (Fraňo Travienec):
No, uvidíme, uvidíme, podle toho, co tam napadá, co tam ti návštěvníci nahážou, no. Tak třeba si dají říct.

Redaktor (Jana Zemková):
No jestli ano, tak to také uslyšíte v Zápisníku domácích zpravodajů od Jany Zemkové. To ale někdy příště.