Turecké hory

Jediný pohled na mapu Turecka ihned ukáže, že jde o zemi převážně hornatou. Ze všech stran je anatolský poloostrov ohraničován horami. Rozličně geologicky utvářené horské oblasti Turecka jsou součástí horské formace sahající od Alp až po Himaláje. Severoanatolský horský řetězec probíhá paralelně s černomořským pobřežím, pohoří Taurus se rozprostírá při pobřeží Středozemního moře.

Zdejší nádherné lesy a hory jsou většinou nedotčené lidskou činností a představují přírodní zásobárnu s neskutečně bohatou flórou a faunou. Dva z nejznámějších tureckých vrcholů bývaly činnými sopkami, Erciyes poblíž Kayseri v centrální Anatolii (3917m) a Agri (Ararat, 5137m) ve východní Anatolii. Působivá horská pásma vytváří Kaçkar nedaleko Rize s nejvyšším bodem (3932m) ve východní černomořské oblasti, pohoří Aladaglari (3756m) poblíž Nigde ve středním Tauru a hory Cilo-Sat (4136m) u Hakkari ve východním Tauru.

Velký Ararat (5137m)

Na turecko - íránsko - arménském pomezí ležící Velký Ararat je vyhaslý vulkán, který se svou omračující výškou 5137m nabízí vskutku uchvacující pohled. Směrem na jihovýchod se nachází druhá vyhaslá sopka, nazvaná Malý Ararat, dosahující ještě 3896m a mezi oběma vrcholy je 2600m vysoká lávová plošina Serdarbulak. Čepice věčného ledu pokrývá vrchol většího z obou Araratů. Podle Bible na tomto místě přistála Noemova archa, díky níž se Ararat stal světově uznávaným.

Léto je zde horké a suché, zima a jaro zase bohaté na srážky. Horolezci bývají častěji překvapeni turbulentními dešti a sněžením.

Pastviny zde sahají až do výšky 3000m, výše, až k hranici věčného sněhu lse rozprostírají horské louky.

Turistika a horolezectví

Velký Ararat fascinuje horolezce z celého světa. Nejpříznivější dobou pro výstup tvoří měsíce červenec, srpen a září, kdy je převážně slunečno a beze srážek. Avšak od 3000m panuje vysokohorské klima. Nejsnáze a nejbezpečněji se vystupuje z jižní strany hory. Je to z hlediska náročnosti a bezpečnosti ta nejlepší cesta. V žádném případě by nikdo neměl jít sám a bez průvodce.

Poznámka: Pro lezení na Ararat je zapotřebí zvláštní povolení (v cizině k dostání na všech tureckých velvyslanectvích).

Spojení

Tranzitní trasa Trabzon - Erzurum vede kolem západních výběžků do Iránu. Tato cesta se dotýká měst Dogubayazit a Igdir, která jsou hooe nejblíže. Z Erzurumu do Dogubayazitu je to 270 km, odtud na íránskou hranici 33 km. Erzurum je spojen s Ankarou neustálou denní leteckou, železniční a autobusovou dopravou.

Regionální zvláštnosti

Vedle Velkého Araratu vábí návštěvníky v kraji pastýřů a salaší koberce a kelimy, které se tkají v okolních vesnicích podle autentických předloh. Vedoucí úlohu má vesnice Örtülü. Jedním z turisticky zajímavých míst v blízkém okolí je kráter po dopadu meteoritu. Nachází se mezi palácem paši Ishaka a íránským hraničním přechodem.

Dále a fotografie na:http://turecko.kunes.net/