PRAVOMOCI v OBLASTI Péče o životní prostředí
Druhá etapa reformy veřejné správy se týká i stávajících kompetencí Ministerstva
životního prostředí, a to v rozsahu zákona č. 320/2002 Sb., o změně zákonů v
souvislosti s ukončením činnosti okresních úřadů. Kompetence se z hlediska
reformy dělí do tří okruhů. První představují záležitosti, které již dnes
provádějí pouze ústřední orgány státní správy (jejich kontrolní složky), a tedy
zákon se na ně logicky nevztahuje. Jedná se o oblast geneticky modifikovaných
organismů a produktů (zákon č. 153/2000 Sb., v platném znění a 3 příslušné
prováděcí předpisy) a o oblast obalů a balených výrobků (zákon č. 477/2001 Sb.,
o obalech a 4 příslušné prováděcí předpisy). Převod na kraje a obce Druhý okruh
kompetencí zabezpečují okresní úřady a podle zákona č. 320/2002 Sb. je převeden
na krajské úřady (odbory životního prostředí a zemědělství). Jde o: oblast
dovozu a vývozu ohrožených druhů volně žijících živočichů a planě rostoucích
rostlin (zákon č. 16/1997 Sb. a příslušné prováděcí předpisy /část 101 zákona/),
oblast poskytování náhrad škod způsobených vybranými zvláště chráněnými
živočichy (zákon č. 115/2000 Sb. a příslušný prováděcí předpis /část 105
zákona/), oblast chemických látek a chemických přípravků (zákon č. 157/1998 Sb.,
v platném znění a 15 příslušných prováděcích předpisů /část 102 zákona/), oblast
prevence závažných havárií (zákon č. 353/1999 Sb., v platném znění a 3 příslušné
prováděcí předpisy /část 104 zákona/), oblast geologických prací (zákon číslo
62/1988 Sb., o geologických pracích a Českém geologickém úřadu, v platném znění
a 5 příslušných prováděcích předpisů /část 98 zákona/, oblast ochrany a využití
nerostného bohatství (/zákon č. 44/1988 Sb., v platném znění a 13 příslušných
prováděcích předpisů /část 108 zákona/). Obce s rozšířenou působností v tomto
případě žádné kompetence nedostávají. Třetí okruh zahrnuje dosavadní kompetence
okresních úřadů (referátů životního prostředí), které přecházejí v taxativním
vyjádření na krajské úřady (odbory životního prostředí a zemědělství), zbývající
pravomoci okresních úřadů přecházejí na obecní úřady obcí s rozšířenou
působností. Jde o: oblast vody (zákon č. 254/2001 Sb., o vodách, v platném znění
a zatím jedenáct příslušných prováděcích předpisů a 7 původních prováděcích
předpisů /přijímání nových předpisů pokračuje/ /část 86 zákona/), oblast ochrany
přírody a krajiny (zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, v platném
znění a 18 příslušných prováděcích předpisů /část 99 zákona/), oblast ochrany
zemědělského půdního fondu /zákon č. 334/1992 Sb., o ochraně zemědělského
půdního fondu, v platném znění a příslušný prováděcí předpis /část 100 zákona/),
oblast ochrany ovzduší (zákon číslo 86/2002 Sb., o ochraně ovzduší a 9
příslušných prováděcích předpisů). V tomto případě přechází kompetence okresních
úřadů v plném rozsahu na obecní úřady obcí s rozšířenou působností - § 59 odst.
4 zákona o ochraně ovzduší, oblast odpadů (zákon č. 185/2001 Sb., o odpadech, v
platném znění a 6 příslušných prováděcích předpisů /část 106 zákona/).
Kompetence v odpadovém hospodářství Zásadní rozhodovací kompetence na úseku
odpadového hospodářství se změní rovněž od 1. 1. 2003. Správní řízení
nedokončená okresním úřadem do konce loňského roku dokončí buď krajské úřady,
nebo obecní úřady obcí s rozšířenou působností. Pravomoci jsou rozděleny takto:
Obecní úřad obce s rozšířenou působností: podává návrh ministerstvu na zařazení
odpadu podle Katalogu odpadů, uděluje souhlas k nakládání s nebezpečným odpadem
v množství do 100 t/rok včetně, vede a zpracovává evidenci odpadů a způsobů
nakládání s nimi, kontroluje dodržování předpisů v oblasti odpadového
hospodářství, ukládá pokuty právnickým a fyzickým podnikajícím osobám ve
vymezeném rozsahu, může uložit nápravná opatření k odstranění nedostatků, ukládá
v mimořádných případech odstranit odpad v příslušném zařízení, v mimořádných
případech zajišťuje ochranu zdraví a životního prostředí na náklady povinného,
může zakázat činnost původce odpadů ve vymezených případech. Krajský úřad:
uděluje souhlas k provozu zařízení ke sběru, výkupu, využívání a odstraňování
odpadů, uděluje souhlas k smíšení nebezpečných odpadů
[https://www.kamsnim.cz/browse/nebezpecny] navzájem nebo s ostatními odpady,
ukládá povinnost doplatit poplatek za uložení odpadu na skládce, rozhoduje v
pochybnostech, zda jde v konkrétní záležitosti o odpad, uděluje souhlas k
nakládání s nebezpečným odpadem v množství nad 100 t/rok, uděluje souhlas k
upuštění od třídění nebo odděleného shromažďování nebo soustřeďování odpadů,
uděluje souhlas k dispozici se zvláštním vázaným účtem a k čerpání z prostředků
finanční rezervy, může zakázat provoz zařízení k odstraňování odpadů při hrozbě
závažné ekologické újmy, může pozastavit platnost osvědčení o vyloučení
nebezpečných vlastností odpadů nebo ho odejmout, kontroluje dodržování právních
předpisů na úseku odpadového hospodářství, stanovuje dobu trvání a podmínky péče
o skládku po jejím uzavření, rekultivaci a asanaci, rozhoduje o odvolání proti
rozhodnutím obecního úřadu a obecního úřadu obce s rozšířenou působností. Od 1.
1. 2003 se kompetence Ministerstva životního prostředí v praxi realizují pomocí
obecného modelu orgánů veřejné (státní) správy v systému obce - kraje -
ministerstva v rámci zmíněného 3. okruhu (viz rámeček). Rozhodování všech těchto
typů úřadů v I. stupni mají jediný odvolací orgán, a to krajský úřad. Obecní
úřad obce s rozšířenou působností tak není ve správním řízení nadřízen obecnímu
úřadu nebo pověřenému obecnímu úřadu. Druhá etapa reformy veřejné správy tak
přináší z hlediska kompetencí v oblasti ochrany a tvorby životního prostředí
zejména posílení prvoinstančních pravomocí krajských úřadů, kde lze očekávat
stabilizovaný a odborně způsobilý počet příslušných pracovníků. Emil Rudolf,
odbor výkonu státní správy Ministerstva životního prostředí ČR, pracoviště
Hradec Králové ZDROJ: MODERNÍ OBEC
Druhá etapa reformy veřejné správy se týká i stávajících kompetencí Ministerstva životního prostředí, a to v rozsahu zákona č. 320/2002 Sb., o změně zákonů v souvislosti s ukončením činnosti okresních úřadů.
Kompetence se z hlediska reformy dělí do tří okruhů. První představují záležitosti, které již dnes provádějí pouze ústřední orgány státní správy (jejich kontrolní složky), a tedy zákon se na ně logicky nevztahuje. Jedná se o oblast geneticky modifikovaných organismů a produktů (zákon č. 153/2000 Sb., v platném znění a 3 příslušné prováděcí předpisy) a o oblast obalů a balených výrobků (zákon č. 477/2001 Sb., o obalech a 4 příslušné prováděcí předpisy).
Převod na kraje a obce
Druhý okruh kompetencí zabezpečují okresní úřady a podle zákona č. 320/2002 Sb. je převeden na krajské úřady (odbory životního prostředí a zemědělství). Jde o:
oblast dovozu a vývozu ohrožených druhů volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin (zákon č. 16/1997 Sb. a příslušné prováděcí předpisy /část 101 zákona/),
oblast poskytování náhrad škod způsobených vybranými zvláště chráněnými živočichy (zákon č. 115/2000 Sb. a příslušný prováděcí předpis /část 105 zákona/),
oblast chemických látek a chemických přípravků (zákon č. 157/1998 Sb., v platném znění a 15 příslušných prováděcích předpisů /část 102 zákona/),
oblast prevence závažných havárií (zákon č. 353/1999 Sb., v platném znění a 3 příslušné prováděcí předpisy /část 104 zákona/),
oblast geologických prací (zákon číslo 62/1988 Sb., o geologických pracích a Českém geologickém úřadu, v platném znění a 5 příslušných prováděcích předpisů /část 98 zákona/,
oblast ochrany a využití nerostného bohatství (/zákon č. 44/1988 Sb., v platném znění a 13 příslušných prováděcích předpisů /část 108 zákona/).
Obce s rozšířenou působností v tomto případě žádné kompetence nedostávají.
Třetí okruh zahrnuje dosavadní kompetence okresních úřadů (referátů životního prostředí), které přecházejí v taxativním vyjádření na krajské úřady (odbory životního prostředí a zemědělství), zbývající pravomoci okresních úřadů přecházejí na obecní úřady obcí s rozšířenou působností. Jde o:
oblast vody (zákon č. 254/2001 Sb., o vodách, v platném znění a zatím jedenáct příslušných prováděcích předpisů a 7 původních prováděcích předpisů /přijímání nových předpisů pokračuje/ /část 86 zákona/),
oblast ochrany přírody a krajiny (zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, v platném znění a 18 příslušných prováděcích předpisů /část 99 zákona/),
oblast ochrany zemědělského půdního fondu /zákon č. 334/1992 Sb., o ochraně zemědělského půdního fondu, v platném znění a příslušný prováděcí předpis /část 100 zákona/),
oblast ochrany ovzduší (zákon číslo 86/2002 Sb., o ochraně ovzduší a 9 příslušných prováděcích předpisů).
V tomto případě přechází kompetence okresních úřadů v plném rozsahu na obecní úřady obcí s rozšířenou působností - § 59 odst. 4 zákona o ochraně ovzduší,
oblast odpadů (zákon č. 185/2001 Sb., o odpadech, v platném znění a 6 příslušných prováděcích předpisů /část 106 zákona/).
Kompetence v odpadovém hospodářství
Zásadní rozhodovací kompetence na úseku odpadového hospodářství se změní rovněž od 1. 1. 2003. Správní řízení nedokončená okresním úřadem do konce loňského roku dokončí buď krajské úřady, nebo obecní úřady obcí s rozšířenou působností. Pravomoci jsou rozděleny takto:
Obecní úřad obce s rozšířenou působností:
podává návrh ministerstvu na zařazení odpadu podle Katalogu odpadů,
uděluje souhlas k nakládání s nebezpečným odpadem v množství do 100 t/rok včetně,
vede a zpracovává evidenci odpadů a způsobů nakládání s nimi,
kontroluje dodržování předpisů v oblasti odpadového hospodářství,
ukládá pokuty právnickým a fyzickým podnikajícím osobám ve vymezeném rozsahu,
může uložit nápravná opatření k odstranění nedostatků,
ukládá v mimořádných případech odstranit odpad v příslušném zařízení,
v mimořádných případech zajišťuje ochranu zdraví a životního prostředí na náklady povinného,
může zakázat činnost původce odpadů ve vymezených případech.
Krajský úřad:
uděluje souhlas k provozu zařízení ke sběru, výkupu, využívání a odstraňování odpadů,
uděluje souhlas k smíšení nebezpečných odpadů navzájem nebo s ostatními odpady,
ukládá povinnost doplatit poplatek za uložení odpadu na skládce,
rozhoduje v pochybnostech, zda jde v konkrétní záležitosti o odpad,
uděluje souhlas k nakládání s nebezpečným odpadem v množství nad 100 t/rok,
uděluje souhlas k upuštění od třídění nebo odděleného shromažďování nebo soustřeďování odpadů,
uděluje souhlas k dispozici se zvláštním vázaným účtem a k čerpání z prostředků finanční rezervy,
může zakázat provoz zařízení k odstraňování odpadů při hrozbě závažné ekologické újmy,
může pozastavit platnost osvědčení o vyloučení nebezpečných vlastností odpadů nebo ho odejmout,
kontroluje dodržování právních předpisů na úseku odpadového hospodářství,
stanovuje dobu trvání a podmínky péče o skládku po jejím uzavření, rekultivaci a asanaci,
rozhoduje o odvolání proti rozhodnutím obecního úřadu a obecního úřadu obce s rozšířenou působností.
Od 1. 1. 2003 se kompetence Ministerstva životního prostředí v praxi realizují pomocí obecného modelu orgánů veřejné (státní) správy v systému obce - kraje - ministerstva v rámci zmíněného 3. okruhu (viz rámeček).
Rozhodování všech těchto typů úřadů v I. stupni mají jediný odvolací orgán, a to krajský úřad. Obecní úřad obce s rozšířenou působností tak není ve správním řízení nadřízen obecnímu úřadu nebo pověřenému obecnímu úřadu.
Druhá etapa reformy veřejné správy tak přináší z hlediska kompetencí v oblasti ochrany a tvorby životního prostředí zejména posílení prvoinstančních pravomocí krajských úřadů, kde lze očekávat stabilizovaný a odborně způsobilý počet příslušných pracovníků.
Emil Rudolf,
odbor výkonu státní správy
Ministerstva životního prostředí ČR,
pracoviště Hradec Králové
ZDROJ: MODERNÍ OBEC
Sdílet článek na sociálních sítích