Sklízet může i ten, kdo nesil

Navzdory důkladnému terénnímu testu stále není jasné, zda a jak se mohou geneticky upravené plodiny šířit. Před čtyřmi lety britská vláda povolila, aby se geneticky upravená řepka olejka, kukuřice a řepa testovaly přímo v terénu. Test měl zjistit, jaký (a zda vůbec nějaký) vliv mají tyto rostliny na plodiny a zvířata, běžně pěstovaná a chovaná v blízkém či vzdálenějším okolí. DŮVODEM byly obavy odpůrců geneticky upravovaných plodin, že tyto rostliny vymýtí plevel tak dokonale, až skoro vyhynou nejen brouci, ale také třeba ptáci. Britský Economist upozorňuje, že sice samo testování vzbudilo značnou kritiku (nemluvě o dokonce fyzickém násilí odpůrců), jenže právě zveřejněné výsledky stojí za víc než jen za zběžné šarvátky. Na polích, kde se pěstovala geneticky upravená řepka a řepa, bylo méně plevele, a tedy i méně motýlů (a někde i méně včel) než na polích s běžnými plodinami. Vědci se domnívají, že to znamená i méně ptáků. Jenže na geneticky upravené kukuřici se plevelům a broukům vedlo lépe než na běžných odrůdách. Tyto rozdíly nejsou vyvolány genetickým inženýrstvím jako takovým, ale způsobem, jakým se aplikovaly herbicidy na mutované a běžné plodiny. BRITSKÁ VLÁDA současně zveřejnila další zjištění, upozorňuje Economist. Týkala se šíření mutovaných organismů na další plodiny. Podle tvrzení bojovníků proti genetickým úpravám se dokázalo, že pyl z geneticky upravené řepky může oplodnit pole vzdálená až pětadvacet kilometrů. Kdyby se takové plodiny začaly v Británii pěstovat, burcují ekologové, poničily by se nevratně konvenční plodiny. Jenže biotechnologická rada, reprezentující průmysl, rozhlásila zcela jiné výsledky. Stačilo by, aby vzdálenost mezi kukuřičnými poli byla pouhých 25 metrů, aby se genetická kontaminace zredukovala pod 0,9 procenta. A to je právě hranice, nad kterou evropské regulace považují plodiny za geneticky upravené, píše Economist. Upozorňuje rovněž, že britská asociace, oprávněná certifikovat organickou produkci, odmítá uznat sklizeň obsahující víc než pouhopouhou desetinu procenta náhodně zanesené geneticky upravené plodiny. Takže pěstitelé se logicky bojí, že když jejich sousedé začnou pěstovat upravené plodiny, přijdou o živobytí. A tak je to na vládě: ta podle Economistu bude muset vypracovat regulace, kterými se bude řídit \"koexistence\" konvenčních a upravovaných rostlin. A taky to, kdo bude platit, když se zjistí \"znečištění\". Jenže Economist je k vyhlídkám komerčního využití geneticky upravených plodin skeptický. Podle něj prostě Britové nejsou dost zralí na to, aby genetickou kukuřici spolkli, i když - pokud by vůbec bylo její komerční pěstování povoleno - by sloužila k tomu, aby ji polykala zvířata. Britská vláda je chudák, lituje ji Economist, bude se muset rozhodnout, zda dá na zatvrzelé názory konzervativních Britů či zda podlehne Spojeným státům, jejichž postoj k upraveným plodinám je mnohem velkorysejší. ZDROJ: EKONOM