Slunečnice poskytnou palivo pro automobily

Olej ze slunečnicového semene má být zdrojem paliva pro ekologické automobily budoucnosti. Britští vědci vyvinuli postup, jak z této suroviny získávat vodík, jehož spalování v motorech produkuje méně škodlivých zplodin.
Dost možná, že jednou budou v rodinách spory o to, co s nakoupeným rostlinným olejem - dát ho do friťáku, do salátu, nebo do nádrže rodinného automobilu. Odborníci z univerzity v britském Leedsu tvrdí, že třetí možnost vůbec není tak pošetilá, jak na první pohled vypadá.
O tom, že vodík je palivem budoucnosti, které by mělo jednou nahradit neekologické a ubývající fosilní zdroje, vědí odborníci už dávno: jeho spalováním vzniká pouze neškodná vodní pára. Jedním z problémů však je cena. Vodík sice lze snadno získat elektrolýzou vody, elektřina však je drahá - a levnější už asi nikdy nebude. "Výroba vodíku z biomasy a rostlinných olejů představuje reálný obnovitelný zdroj energie," uvedl dr. Andrew Moss, člen výzkumného týmu univerzity v Leedsu, která takový postup vyvinula. Detaily svého výzkumu zveřejnila na výroční schůzi Americké chemické společnosti. "Vodík z této suroviny přitom nemusí být získáván jen ve zpracovatelských závodech, ale přímo v motoru automobilu," dodal.
Uchovávání vodíku je dalším z velkých problémů jeho spalování v autech. Nádrže na vodík jsou drahé, jejich plnění obtížné a nebezpečné. Podle vědců z Leedsu je však možné se bez nich obejít. Automobil využívající jejich technologie by měl běžnou nádrž, pouze místo benzínu by v ní byl slunečnicový nebo jiný rostlinný olej.
Základem postupu je katalyzátor na bázi niklu, který z rostlinného oleje odděluje vodík. Plyn potom proudí do palivového článku, kde se slučuje s kyslíkem za vzniku elektrického napětí. Elektřina pak pohání čistý, levný, tichý a snadno regulovatelný elektromotor.
Dr. Moss přiznává, že v jimi vyvinutém procesu se v malé míře uvolňují také škodlivé uhlovodíky. Upozorňuje však, že jich je mnohem méně než u dnešních spalovacích motorů a že jejich vypouštění ekosystém neohrozí. Zvětšené osevní plochy slunečnic totiž spotřebují mnohem více skleníkových plynů, než vyprodukují "slunečnicové" motory.
Do praktického použití má ale nová technologie zatím ještě daleko. Jednou z velkých překážek je cena, protože motor na rostlinné oleje má řadu složitých součástek z drahých materiálů. Odborníci z univerzity v Leedsu však doufají, že se jim časem podaří nalézt levnější náhrady.