Čeští ochránci přírody jsou zdatní lobbisté
Ekologická hnutí v ČR jsou chudá, jejich vliv však roste
Ekologická hnutí v ČR jsou chudá, jejich vliv však roste
Zákaz testování kosmetiky na zvířatech nebo zákon o ochraně ozonové vrstvy.
To jsou úspěchy českých ekologů. Většina z nich však o sobě stále nemůže říct: jsem profesionál.
PRAHA - Lidé je začínají obvykle vyhledávat až ve chvíli, kdy se do jejich města nastěhuje chemička nebo z jejich ulice přes noc zmizí řada stromů. Jinak si jejich práce obvykle moc nevšímají.
Ekology lidé vnímají jako partičky nadšenců, kteří pořád proti něčemu protestují. Přitom jejich vliv posiluje. Ministerstva si je zvou do expertních skupin, politici (někteří) s nimi diskutují o připravovaných zákonech. A řadu norem si ekologové připravili a následně "prolobbovali" sami.
Vysoké školy bez pokusů
"Nebýt Hnutí Duha a Dětí Země, asi bychom neměli v roce 1993 vlastní zákon o ochraně ozonové vrstvy, který zakazuje používání freonů," říká Jakub Kašpar z ministerstva životního prostředí.
Jiné sdružení, Svoboda zvířat, zase přispělo k zákazu testování kosmetických výrobků na zvířatech. Společnost pro zvířata zase přesvědčila některé vysoké školy o tom, že pro výuku nepotřebují dělat pokusy na živých zvířatech a pomohla jim se zavedením alternativních metod.
"Určitě mají ve společnosti své místo. Občas se však nemohou dohodnout ani mezi sebou, což mi nepřijde úplně důvěryhodné. S většinou mám však dobré zkušenosti," říká Kateřina Zelenková z Inspekce životního prostředí.
Českým ekologům se však pár zákonů podařilo i zvrátit. Například ten, který by lidem zakazoval vyjadřovat se k tomu, že v jejich okolí vyroste dálnice nebo spalovna. To loni na podzim navrhoval poslanec Ladislav Skopal (ČSSD). "Ekologové svými aktivitami řadu věcí blokují, například obchvat města Plzně. Je to zneužitelné," vysvětlil Skopal, proč návrh tenkrát předložil.
"Přispěli jsme například k tomu, že se do našich spaloven nebudou moci dovážet odpady ze zahraničí. Obsahoval to jeden pozměňovací návrh. Ty bývají nebezpečné, protože využívají časové tísně," říká Lucie Peláková ze sdružení Zelený kruh.
Nemají ani kancelář
Většina českých ekologických organizací funguje osm a více let. Lidí, kteří v této sféře pracují, je každým rokem stále více.
Neroste však jejich způsobilost. Skoro šedesát procent všech ekologů jsou jen dobrovolníci. A jejich domovská organizace nemá peníze na to, aby je posílala na školení. Peníze vlastně nejsou skoro vůbec na nic. Skoro pětina sdružení nemá ani vlastní kancelář a patnáct procent ani počítač.
"Peníze mívají na konkrétní projekty, které dostanou z dotací a grantů. Na vlastní rozvoj a profesionalizaci jim už nezbývá," říká Jana Tesařová z Nadace partnerství, jež loni provedla výzkum mezi 72 českými ekologickými sdruženími.
***
Temelín
Ekologické organizace od roku 1989 prakticky nepřetržitě pořádají protesty proti dostavbě a provozu Jaderné elektrárny Temelín. Během svých akcí, které mají často podporu i ze zahraničí, aktivisté několikrát pronikli až do přísně střeženého areálu elektrárny. Opakovaně se zejména koncem 90. let konaly také několikadenní blokády Temelína, podporované řadou demonstrací a happeningů.
Nejznámější veřejná vystoupení ekologických aktivistů
Libkovice a hnědé uhlí
V první polovině 90. let ekologická hnutí protestovala proti vysídlování a bourání obcí, které měly v severních Čechách ustoupit těžbě hnědého uhlí. Symbolem se stala zejména obec Libkovice zbouraná v letech 1992 až 1993. Aktivisté se zde pokusili bourání bránit vlastními těly.
Národní park Šumava a kůrovec
Ekologové vedou letitý a mediálně hojně prezentovaný spor se správou Národního parku a lesníky o to, zda se v této lokalitě mají či nemají kácet stromy napadené kůrovcem. Aktivisté se například pokusili zabránit kácení tím, že se k nemocným stromům připoutali řetězy.
Ekologové versus ministr Urban
Oblíbeným terčem halasných protestů se stal ministr průmyslu a obchodu Milan Urban (ČSSD) a jeho energetická koncepce.
V ní navrhoval například zrušit ochranu severočeských obcí před hnědouhelnou těžbou a výstavbu dalších jaderných elektráren.
Spolana a dioxiny
Aktivisté zejména z hnutí Greenpeace tvrdí, že chemická továrna Spolana v Neratovicích opakovaně překračuje zákonné limity pro produkci nebezpečného odpadu. Upozorňují zejména na zamoření okolí továrny dioxiny. Při svých akcích rovněž například pronikli do objektu chemičky a vyvěsili zde varovný transparent.
Zákaz testování kosmetiky na zvířatech nebo zákon o ochraně ozonové vrstvy.
To jsou úspěchy českých ekologů. Většina z nich však o sobě stále nemůže říct: jsem profesionál.
PRAHA - Lidé je začínají obvykle vyhledávat až ve chvíli, kdy se do jejich města nastěhuje chemička nebo z jejich ulice přes noc zmizí řada stromů. Jinak si jejich práce obvykle moc nevšímají.
Ekology lidé vnímají jako partičky nadšenců, kteří pořád proti něčemu protestují. Přitom jejich vliv posiluje. Ministerstva si je zvou do expertních skupin, politici (někteří) s nimi diskutují o připravovaných zákonech. A řadu norem si ekologové připravili a následně "prolobbovali" sami.
Vysoké školy bez pokusů
"Nebýt Hnutí Duha a Dětí Země, asi bychom neměli v roce 1993 vlastní zákon o ochraně ozonové vrstvy, který zakazuje používání freonů," říká Jakub Kašpar z ministerstva životního prostředí.
Jiné sdružení, Svoboda zvířat, zase přispělo k zákazu testování kosmetických výrobků na zvířatech. Společnost pro zvířata zase přesvědčila některé vysoké školy o tom, že pro výuku nepotřebují dělat pokusy na živých zvířatech a pomohla jim se zavedením alternativních metod.
"Určitě mají ve společnosti své místo. Občas se však nemohou dohodnout ani mezi sebou, což mi nepřijde úplně důvěryhodné. S většinou mám však dobré zkušenosti," říká Kateřina Zelenková z Inspekce životního prostředí.
Českým ekologům se však pár zákonů podařilo i zvrátit. Například ten, který by lidem zakazoval vyjadřovat se k tomu, že v jejich okolí vyroste dálnice nebo spalovna. To loni na podzim navrhoval poslanec Ladislav Skopal (ČSSD). "Ekologové svými aktivitami řadu věcí blokují, například obchvat města Plzně. Je to zneužitelné," vysvětlil Skopal, proč návrh tenkrát předložil.
"Přispěli jsme například k tomu, že se do našich spaloven nebudou moci dovážet odpady ze zahraničí. Obsahoval to jeden pozměňovací návrh. Ty bývají nebezpečné, protože využívají časové tísně," říká Lucie Peláková ze sdružení Zelený kruh.
Nemají ani kancelář
Většina českých ekologických organizací funguje osm a více let. Lidí, kteří v této sféře pracují, je každým rokem stále více.
Neroste však jejich způsobilost. Skoro šedesát procent všech ekologů jsou jen dobrovolníci. A jejich domovská organizace nemá peníze na to, aby je posílala na školení. Peníze vlastně nejsou skoro vůbec na nic. Skoro pětina sdružení nemá ani vlastní kancelář a patnáct procent ani počítač.
"Peníze mívají na konkrétní projekty, které dostanou z dotací a grantů. Na vlastní rozvoj a profesionalizaci jim už nezbývá," říká Jana Tesařová z Nadace partnerství, jež loni provedla výzkum mezi 72 českými ekologickými sdruženími.
***
Temelín
Ekologické organizace od roku 1989 prakticky nepřetržitě pořádají protesty proti dostavbě a provozu Jaderné elektrárny Temelín. Během svých akcí, které mají často podporu i ze zahraničí, aktivisté několikrát pronikli až do přísně střeženého areálu elektrárny. Opakovaně se zejména koncem 90. let konaly také několikadenní blokády Temelína, podporované řadou demonstrací a happeningů.
Nejznámější veřejná vystoupení ekologických aktivistů
Libkovice a hnědé uhlí
V první polovině 90. let ekologická hnutí protestovala proti vysídlování a bourání obcí, které měly v severních Čechách ustoupit těžbě hnědého uhlí. Symbolem se stala zejména obec Libkovice zbouraná v letech 1992 až 1993. Aktivisté se zde pokusili bourání bránit vlastními těly.
Národní park Šumava a kůrovec
Ekologové vedou letitý a mediálně hojně prezentovaný spor se správou Národního parku a lesníky o to, zda se v této lokalitě mají či nemají kácet stromy napadené kůrovcem. Aktivisté se například pokusili zabránit kácení tím, že se k nemocným stromům připoutali řetězy.
Ekologové versus ministr Urban
Oblíbeným terčem halasných protestů se stal ministr průmyslu a obchodu Milan Urban (ČSSD) a jeho energetická koncepce.
V ní navrhoval například zrušit ochranu severočeských obcí před hnědouhelnou těžbou a výstavbu dalších jaderných elektráren.
Spolana a dioxiny
Aktivisté zejména z hnutí Greenpeace tvrdí, že chemická továrna Spolana v Neratovicích opakovaně překračuje zákonné limity pro produkci nebezpečného odpadu. Upozorňují zejména na zamoření okolí továrny dioxiny. Při svých akcích rovněž například pronikli do objektu chemičky a vyvěsili zde varovný transparent.
Zdroj:Lidové noviny
Sdílet článek na sociálních sítích
